Illienel

Omlouvám se všem... Nebyla jsme tu dlouho. A nějaký čas tu asi ještě nebudu. Nějak se to stalo, že jsem dostávala stále víc, než jsem si zasloužila a zapomínala být vděčná a pokorná. Začala jsme ztrácet sama sebe. Tady na blogu to až tak moc vidět nebylo. Mnohem více v mém rálném životě a především v mém nitru. Kdybych nenapsala předchozí, teď už smazaný, článek... Kdyby mi na něj Lyra (díky Ti nastotisíckrát!) neřekla otevřeně svůj názor... Kdyby mě tím nezburcovala a nepomohla mi si uvědomit, že jsem se dostala někam, kde vůbec nechci být... Že dělám věci, které ke mně nepatří... Které dělat nechci... Kdo ví, jak by to se mnou pokračovalo a dopadlo. Už tak je to zlé. Nezlobte se na mě prosím, že tady o něčem povídám, aniž byste chápali, o co jde. Nebudu zde popisovat a vysvětlovat stavy mé mysli a duše. Vám to k ničemu dobré není a já je znám. Až příliš dobře. Depresím zatím nepropadám, ani jsme se nezbláznila. Kdybych vám tak přece jen připadala, můžete odejít. A kdybych vás příliš