Illienel

Ahoj! :-) Dnešní básnička je zvláštní třemi věcmi. První z nich - je napsaná na Téma týdne z anekty v Klubu snílků , keré nakonec ale anketu nevyhrálo a nebylo tak vyhlášeno. Nicméně já začala už po spatření inspirace v anketě psát a tak básnička na téma "Jako fénix vstává z popela" vznikla, ač TT na vzducholodi bylo nakonec jiné . Druhá zajímavost - první dvě sloky vznikly velmi rychle , měla jsem však problém na ně navázat . Jakkoliv jsem se o to pokoušela, nedařilo se mi pokračovat v původní myšlence , aniž bych úplně zničila formu a ladění prvních dvou slok. Tak jsem nakonec rezignovala a pokračovala dál, ačkoliv se myšlenka slok od původního záměru mírně posunula . Básnička měla být delší, ale po napsání poslední strofy mě cosi zastavilo...a já už nic nedodala . Přišlo mi, že se básnička nachází v dobrém okamžiku a nechtěla jsem jej narušit. Nicméně potřebovala jsem ujištění Smíška, Tani a Aredhel, než jsem měla odvahu říct ano, tohle je hotová básnička . Takže se obá...

Aure vanima! :-) Krásný den vám všem, kdo sem zavítáte. V posledních dnech jsme velmi šťastná a mám plno důvodů k vděčnosti. Také se snažím učit na první velký vysokoškolský test ze Sociologie, což se mi vůbec nedaří. :D Hold ta má studijní morálka na začátku vysoké školy nějak klesla a napravit ji ais bude chvíli trvat. Proto v posledních dnech na blog nepřidávám články, i když by bylo co přidávat. Jakmile bude po zkoušce, budu snad schopná si na přidávání článků vyhradit trochu více času. :-) Tentokrát jsme ale nemohla odolat, protože naásledující text vznikl jedné nedávné noci, kdy jsem por silnou akutní potřebu psát nemohla usnout a tak jsme si sedla a ve světle lampy tužkou napsala pár řádek do mého nového, parádního deníku, který je z dob Československa a objevila jsme ho v krámech po prarodičích Je hnědý, kožený, se zvláštní povrchovou strukturou, a jsou v něm linkované listy, které se dají vyjmout a nahradit dalšími. :-) Takže...první počin, vzniklý vyloženě z vnitřního pocitu....

Zdravíčko! :-) Marodím, docela dost. Jinak se rozkoukávám na vysoké a užívám si každý den svou štastnou volbu. Není větší štěstí pro vysokoškoláka, než studovat obor, který vás opravdu baví a naplňuje. Mám rozbité brýle. A na bytě mi nefunguej internet. Až se to spraví, dokončím a přidám rozdělané články. Na univerzitních počítačích an to není prostor. Jsem štastná. Ale i smutná. Někdo mi chybí. Hrozně moc. O zjištování, kdo že to vlastně je a kvůli komu v noci nespím, o všem a o ničem, jsou nadcházející řádky... Mějte se krásně vaše Illienel Ležíš v posteli na sobě dvě peřiny a mámino pyžamo které ti bylo vždycky velké Kapky do nosu po kterých kýcháš a rumová bábovka Opuštěný pokoj spící pod vrstvami prachu vracíš se domů Černý čaj s mlékem hořký lék na lžíci a soundtrack oblíbeného filmu Myslíš na něj tak moc ti chybí až to bolí Nejhorší chyba tvých hvězd je, že nevíš, kdo schází tvému srdci Hledá se známý neznámý za kousek jeh lásky srdce své do zástavy dáš Ležet v zelené trávě pod ...

Zdravím vás! :-) Nevím, jestli je to blížící se maturitou, ale má únava a neschopnost cokoliv dělat a na něco se soustředit stoupají, nedokončené úkoly se hromadí a než jsem si stačila uvědomit, že jsou Velikonoce, už budou pomalu za námi. Mrzí mě, že je letos moc neprožívám, ale nějak mi to prostě nejde. Navíc mám rozbitý počítač, takže nemůžu na skype. Tím pádem mi chybí kontakt s kamarády. A celkově už toho na mě začíná být moc. ale jsme štastná. Konečně, po dlouhé době. A může za to jeden skvělý člověk. Dnešní text tedy po dlouhé době nebude subjektivní. Byl vytvořen na slova z projektu 55 básní. Snažila jsem se jich použít co nejvíce a vytvořti něoc jako příběh. Vyjádřit něco, co bych mohla sama rprožít, kdybyhc se dostala do podobné situace. Pocity, kteér někdy potkají spoustu z nás...ale doufám, že u nikoho nebudou končit tak, jako v této "básni". Protože každé zlomené srdce může znovu najít lásku a existuje někdo, kdo dokáže uzdravit každé zranění...Nevzdávejme to! Ni...

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok...

"Nejdokonalejší věcí na lásce je její nedokonalost." (Illienel) Nedokonalí jsou lidé a milovat dokonalého člověka znamená milovat někoho, kdo neexistuje. Láska je úžasná právě v tom, že nás někdo miluje takové, jací jsme. S našimi chybami a nedokonalostí. To je na lásce dokonalé. A protože láska si nevybírá, kdy a ke komu přijde, prostě se zjeví, nečekaně, odnikud, a když nestojíme pevně nohama na zemi, polapí nás do svých sítí, protože láska je nedokonalá, my jsme nedokonalí, proto budou naprosto nedokonalé a nekvalitní i mé následující řádky. Ale právě pro krásu a úžasnost lásky mi to tentokrát nebude vadit. Komu ano, číst nemusí... :-) Přeji vám krásný den Vaše Ilienel Vím, že máš spoustu chyb ani já nejsem dokonalá ale o tom přece láska je mít rád i s chybama a já tě ráda mám! Někdo je bohatý, někdo má sexy postavu, někdo je drsný a někdo je prostě milý. O tom to právě je, vědět, co hledáme. A já už dneska vím, že hledám tebe. Chci fakt hodného kluka, může mít tisíc chyb,...

Zase jeden článek bez úvodu... Je tam někdo? Posílám svá slova východnímu větru, posílám svá slova slunci sklánějícímu se k západu, posílám svá slova severnímu moři, posílám svá slova pralesům daleko na jihu. Slyší mě někdo? Posílám svá slova do nitra země, posílám svá slova do vln oceánu, posílám svá slova do plamenů ohně, posílám svá slova do mraků... Dopadnete? Shoříte? Utopíte se? Doletíte až do nebe? Chci křičet, ale ztratila jsem hlas. Chci utíkat, ale nestačí mi dech. Chci vidět naději, ale oči jsou příliš unavené. Chci uletět, ale mám zlomená křídla. Slyšíš mě? Já za Tebou nemůžu. Nestačím Tobě ani sobě. A nestačím na to, co je přede mnou. Příliš velký kopec na mé malé síly. Mnoho problémů, žádná řešení. Tornáda myšlenek, hurikány emocí. Největší námořní bouře, jaká kdy přišla. Do mého života, za temné noci, dřív než stihlo vyjít slunce. Najela jsem na útes, v podpalubí je díra. Plachty jsou na cáry. Bezmocné. Jejich osud má v rukou šílený vítr. Kéž by do stěžně uhodil blesk! S...

Zdravím vás! Možná se tu v nejbližších týdnech budou sem tam objevovat podivné články bez úvodu (pár už jich tu najdete). Doufám, že vás neodradí od navštěvování tohoto blogového koutku ani vás nepolekají. Je to jen dočasný způsob terapie. Snažím se dostat ze sebe všechen ten bordel, který se ve mě za dlouhé roky nahromadil. Kamarádka dělá studii o tom, jak na člověka působí psaní po psychické stránce. A ačkoliv ještě neznám výsledky, myslím, že psaní může být nástrojem, který člověku pomáhá, když je mu zle. Ať už srovnat si v sobě myšlenky a pocity, vypsat se z toho, co nás trápí nebo uniknout do světů fantazie. Velká většina lidí, které znám, začala psát právě ve chvíli, kdy jim samotným nebylo nejlépe. Někteří lidé dokonce jsou schopní psát a tvořit pouze tehdy, když je jim zle. Proč to tak je? Na tuto otázku hledají odpověd jiní. Já sem teď přidávám další kousek, který je psán bez tvůrčího záměru, čistě jako myšlenky a emoce, které se prodraly ven a ruka je zaznamenala na papír... ...

Bez úvodu... Kolem srdce jinovatka, v očích střepy rampouchů, slzy mění se v křištálové perly. Studí to, být sám se svou myslí, sám se zničenou duší, sám s vyhořelým srdcem. Kde se vzal požár v krajině zimy? Místo vlídných očí holá stěna, smutný pohled plyšového psíka. Místo vřelého objetí mrazivý vzduch z otevřených oken. Místo radosti a smíchu, slzy a strach. Zapomenutí Opuštěnost Selhání Ne, to není to nejhorší. Nejhorší je pocit, že vás nikdo nepotřebuje! Kdybys zmizel, zůstane tu po tobě prázdné místo? Nebo již zítra bude někdo sedět na tvé židli? Tvou fotku nahradí fotka někoho jiného. Všechna tvá místa budou obsazena někým dalším. Všechan místa, kam jsi patřila, v životech lidí, v srdcích přátel. Postradatelná Nahraditelná Zbytečná... to je ta největší bolest, největší zima, největší mráz, mráz, který zabíjí... ale kdo by se chtěl vracet na slunce, když ho objala náruč mrazu? ledové střípky ti dopřejí zapomenout... až se vzbudíš, nikde, bez ničeho, nebude to bolet...

Zjevení Janovo 3:20 "Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." Kde jsi? když se probouzím do dalšího rána, zcela sama... Kde jsi? Když zase čelím problémům, těžkostem, bez pomoci... Kde jsi? Když s hlavou těžkou, zas a zas přečkávám noc bezesnou... Kde jsi? Úzkost mě svírá. Proč jsi tam a ne zde, příteli můj? Kde jsi? Je mi tak smutno. Kam ses mi jen ztratil, kamaráde? Kde jsi? Jsem tady sama, ztracená ovečka, bez pastýře. Kde jsi? Otce postrádám, už nevím kudy dál, víru ztrácím. Kde jsi? Proč jsi nepřišel, nepomohl v nouzi, neutěšil? Kde jsi? Snad jsi zapomněl, nechal mě bojovat samotnou s tmou. Kde jsi? Neobejmeš mě? Nevezmeš za ruku? Nemáš mě rád? Jsi se mnou, když ráno vvstávám. Jsi se mnou, ve svátek i všední den. Jsi se mnou, zlé sny zaháníš. Jsi se mnou, pokoj přinášíš, za ruku držíš mě, v nouzi přicházíš. Jsi se mnou, dáváš mi radost, držíš mě v objetí, jsi světlem v tmách. Jsi se mnou, do...

Má smysl se vracet a snažit se křísit něco, co už je polomrtvé? Nebo je snažší a smysluplnější dát život něčemu novému? Přišla bouře zlá Zář majáku pohasla Hvězdy se skryly Jen trosky lodě zbyly Kde dřív přístav byl Já měla to tu ráda Svou zátoku snů Bárky duší spřízněných Pluly v okolí A co chvíli přistály Z místa milého Odplula jsem s odlivem Proudy mě strhly Bouře zlámala vesla Z plachty jen cár zbyl Zda novou loď postavím To je ve hvězdách Já bojím se návratu Ale není nic Co přál by si Maják víc... Chtěla bych se vrátit Do přístavu s majákem Chtěla bych se vrátit Plout dál zátokou snění Chtěla bych se vrátit Na ostrov opuštěný Chtěla bych se vrátit Však otázky hlavou zní Chtěla bych se vrátit Nevím, mám-li vůbec kam Nevím, dokážu li plout Najde sem někdo cestu? Nechci tu být sama...

Dnes bez úvodu...jedna nevím co...báseň? Myšlenkové blouznění? Nevím. Nejspíš jen pár slov... (autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Nezabíjejte sen... Každému je ukradený Snění je terčem posměchu Tak nebuďte nás, vždyť jsme vám lhostejní! Nezabíjejte sen... Někdy každý člověk zažije pád zámků vzdušných Tisíce střepů ledových zasypou cestu vpřed, naděje, víra, přání... ...ztrácí se pod lavinou. Cíl mizí v bílých dálkách zář sněhové pláně oslepuje zrak Už nevidím svůj sen, z Panovy lodi zbyl jen vrak. Nezabíjejte sen! My potřebujem plout... Z křišťálového paláce zbyl jenom klíč Odemkl jsem dveře do Říše divů, pod troskami našel Orákulum... Bylo prázdné, až šel z toho strach Cesta i cíl, k němuž chtěla jsem jít, přání a sny, zámky, klíče, lodě... Zmizely pod přílivem reality, zaplaveny tmou, beznadějí, slzami... Má bájná Atlantido, Říše snů, má pohádková zem... kdo tě potopil? Zabíjíte sny... Už se nechci probudit!

Nazdárek vespolek :-) Dneska na přání Rainy opět něco, co po několika letech (přesné stáří vám neřeknu, protože ho neznám) vydal šuplíček :-) Už ani nevím, jestli to měla být písnička neb básnička, každopádně melodie se žádná nedochovala a rým je nepravidelný. K obsahu můžu říct snad jen to, že v době svého vzniku byl tento text pro jeho autorku velmi osobní a citlivou záležitostí. Díky Bohu je dnes minulostí, co se strachu týče. A to i díky některým z vás. Nebudu jmenovat, ony to ty dotyčné slečny dobře ví, že mám na mysli je, že? Rainy, Emmi, Juliet, Lyro...;) Tak...jsem zvědavá, co na to řeknete. Sama nevím, co na to říct :D Mějte se krásně a nezapomínejte, že nikdy nejste úplně sami, na radosti ani starosti :-) Vaše Illienel (autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Slunce zří v očích tvých strach co brání snům zpod víček vylétnout dát pozdrav novým dnům. Bráníš se, neměj strach, co v panenkách ukrýváš napsáno tam zůstane, snům tvým nic se nestane. Den co den, v tmách jen dlí...

Věnováno, z celého srdce, Rioli Díky Tobě a Tvému daru, o který se s námi dělíš, mne opět hladí na duši radost... Myšlenka na Tebe je jako sluneční paprsek, prosvítající skrze listí stromů ... (autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Když zavřeš oči a je tma... Naslouchej hlasu, jenž do ticha zpívá Zkus najít smysl žití svého Jen z lásky může vyrůst člověk Když zvařeš oči a je tma... Zhluboka dýchej a vůni vody vnímej Pohlazení mokrých doteků nebes Jedna slza skrývá v sobě oceán Když zavřeš oči a je tma... Vydáš se cestou neznámou Jít vstříc cíli je tvůj cíl A nikdo nejde zcela sám Když zavřeš oči a je tma... Ochutnej vítr svobodný Přináší pocity věčně skrývané Navždy trpí ten, kdo je nepřizná Když zavřeš oči a je tma... Natáhni dlaně a nabídni srdce Skrz duši zkus se podívat A ucítíš anděla vedle sebe stát Když otevřeš oči a spatříš svět Zkus jinak na něj pohledět Vyzařuj světlo pro ty v tmách Nech vést se andělem v každém z nás

(autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Mám v duši černou díru do které padám bez pomoci Abych se každý nový den ocitla na jejím okraji Hlubiny černého zoufalství brzy mne nenávratně pohltí Však dnes to ještě nebude balancuji na špičce osudu Mé síly mě kvapem opouštějí ruce už za chvíli poleví Ve své marné snaze udržet se však zatím vidím paprsek světla Poslední hvězda v temnotě vesmíru Galaxie není větší než prázdnota v mé duši Všechny mé pocity pohltila černá díra Tahle hvězda je jediná naděje, která mi zbyla Prosím, nepřestávej zářit a já ti slibuji že se budu kvůli tvému světlu rvát s nocí i bezmocí navěky věků

Zdravíčko :-) Tentokrát nepovím, o co jde, ale je to čistě subjektivní (jako většina mé tvorby :D). Nevím, jetli se vám to bude líbit, je to tak trochu na pomezí toho, co si mnozí představují pod pojmem báseň. Inspirací pro tento "styl" je mi Václav Hrabě, který je mým oblíbencem a velkým vzorem, co se týče poezie. Po přečtení možná poznáte, kdy a kde byla tato báseň nebáseň (jak říkám takovému volnému verši) napsána. Na konci je vzkaz a věnování :-) (autorkou krásného obrázku je Fidell - pisania.blog.cz) Déšť, svítání... Bledý úvit rozlévá se krajem Světlo vchází do míst, kde dlouho vládla tma. Slyšíš ten ptačí zpěv? Probouzí přírodu k životu Rozednívá se... Korunami stromů prozařují první sluneční paprsky Ja to nádherné Najednou je všude tolik světla Lidé neví o co přichází, když vstávají až za denního světla nebo stráví úsvit, ten kouzelný zázrak přírody, zavření v budovách či dopravních prostředcích Zcela bez povšimnutí... A přitom přináší svítání takovou úlevu, klid a po...

Báseň nebáseň aneb Omluva Slovo sem a věta tam Jsou to zvuky a nic víc Člověk hluchý nevnímá V myšlenkách je zahloubán Kouká a nic nevidí Učit stále se snaží Myšlenky však prchají Na nic se nesoustředí Do obrazovky hledí Kouká a nic nevidí Valí se to ze všech stran Staré nové úkoly Celý den jen prosedí Nad přípravou do školy Kéž by se dal vrátit čas "Sliby - chyby" ona zná Dokázat to nehodlá Povinnosti plnit své Cílem jejím zůstává Kéž by se dal vrátit čas Lépe chránit zdraví své V přírodě čas trávit víc Nenechat nic náhodě Neodkládat učení Illienel napraví Žádná báseň není to Snad jen pro vás omluva... Až to škola dovolí Že na blogu nebývá Illienel napraví

Tuto báseň jsem psala do soutěže Zelené pero Jaromíra Tomečka. Umístila se na prvním místě, ale ráda bych zůstala skromná, takže tuto větu jste nikdy nečetli, ano? Téma bylo pálavská příroda. Je to variace na báseň Blues pro bláznivou holku. Autor básně, Václav Hrabě, ve svých původních dílech zádadně nepoužíval interpunkci a verše dělil specifickým způsobem. Nechala jsem se jím inspirovat... Báseň bych ráda věnovala Juliet a Lith :-) Tento krásný obrázek vytvořila Fidell :-) Původní báseň - http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/vaclav-hrabe/blues-pro-blaznivou-holku-blues-v-modre-a-bile.html Blues pro přírodu aneb Obraz Pálavy Dámy a pánové trávící dny v sevření čtyř bílých stěn kteří objevujete svět v pojízdných krabicích a hledáte na internetu definici přírody napsanou městskými pisálky kteří nikdy neopustili svá šedivá města varuji vás kaktusy na parapetech okrasné keříky v parku pudlíci a dravci v ZOO to není příroda Autoři ekologických krizí Strávníci výfukových plynů Příznivci zimní...