Illienel

Zdravím! :-) Dnes tu pro Vás mám básničku, kterou jsem vytvořila na letošním kumštýřkém táboře Vlaštovky, jehož součástí byly spisovatelské workshopy. Kromě mnoha jiných užitečnýcha zajímavých věcí jsme si tam zkusili hrát "Básničkovou hru". Díky této hře jsem napsala několik specifických básnických výtvorů, které Vám tu budu postupně zveřejňovat. V čem hra/aktivita spočívá? Máte určitý obnos "herních peněz" a za ty si kupujete slova, ze kterých se pak snažíte slořit básničku. Vedoucí (Laisi) má velkou zásobu kartiček a na každé kartičce je nějaké pěkné slovo. Vždycky před vás položí 3 náhodně "vylosovaná" slova a vy si vyberte alespoň jedno z nich, které si "koupíte". Můžete si koupit i dvě nebo všechny tři. Za každé písmeno daného slova zaplatíte jednou herní mincí/jedním bodem, z těch, které máte k dispozici. Celou dobu tedy kalkulujete i s penězi, přemýšlít,e zda se vyplatí koupit spíše jedno delší slovo nebo dvě kratší apod. Slova, která mát

Milí čtenáři, po delší době pro Vás opět něco mám. Maličkého, krátkého, jen takové zastavení, akorát na jedne šálek čaje. Mám před státnicemi, snažím se psát bakalářku jako o život, abych stihla termín odevzdání, do toho bojuji s nemocema apod., však už to u mě znáte. Vše je při starém. :D Nebo ne? Kdo ví... V šuplíčku mám pro vás několik článečků, ale pořádný čas na jejich přepsání a vydání budu mít bohužel asi až od února. Snad na mě počkáte. Dnes tedy čajová miniatura, inspirovaná haiku, leč s jinou délkou verší (vždy 5 slabik). Třeba někoho potěší a vykouzlí na tváři drobný úsměv nebo hřejivý pocit tam, kde básně klíčí. Mějte se krásně a užvejte si všeho dobrého, co vám podzim nabízí. vaše Pomněnka Illienel V celičkém světě nikdy nebude dost horkých dlaní kouřícíh šálků plněných vůní chutí co laská světýlek v šeru maličkých knížek velkých básníků sednem si k sobě snad na okamžik svět se utiší souznění srdcí tiší a hřeje jak teplá lázeň čokoládová hutná a sladká chvíle pro nás dvě.

Zelený, bílý, ovocný nebo černý, každý má ten svůj... Autorkou obrázku je LiigaKlavina Hrníček v dlaních pokoj Tvůj naplní hned omamnou vůní Otvíráš knihu dešťové poezie vplouváš do stránek Básně a čaje srdce nám zahřívají jak šálek v ruce Deník je knihou života tvého zrcadlem duše Čaj je přítelem lahodný, vroucí vždy dá ti sílu Teplo v tvém srdci nápoj obnoví zahřeje ruce Pro druhé mít vždy vřelé objetí jenom čaj umí Utišit bolest osušit slzy zmírnit trápení Zahnat zlou zimu prokřehlým prstům navrátit zas cit a jen tak sedět v křesle pod dekou svůj milý čaj pít Listovat knihou čajových básní cítit se krásně Myšlenky zvolna myslí mi tečou z kapek jsou verše Chytám do sítka čajové lístky hádám co chtěly mi asi říci o světě básní čajů a vůní . . .

Zdravím vás! Vím, dnešní básnička se tématem do adventního času příliš nehodí a mrzí mě, že vám v tak krásném ročním čase přináším tak smutné téma, nicméně Múza je vrtkavá dáma a málokdy nám přinese to, co bchom si zrovna přáli. Abyste se však nemýlili - mám se krásně a jsem šťastná, dnešní miniatura nijak nevypovídá o mém současném stavu (leda snad na tu migrénu a bolavý krk, ale to je jiná kapitola :D). Vznikla už dávno, ale dlouho byla rozepsaná, vypadalo to už téměř beznadějně. Dnes se mi ji však konečně, ani nevím jak, povedlo dopsat. Sice možná trošku křečovitě, nepovedlo se mi druhou slokou držet schématu a lehkosti té první, ale přesto jsem básniču prohlásila za dokončenou. A protože už je tu delší dobu opět prázdno a nechci,a by mi blog zapadal sněhem, přináším vám ji k přečtení. Třeba v ní najdete i kapčku něčeho pozitivního. ;-) Mějte se krásně, přeji vám radostné a poklidné prožívání adventu! vaše Pomněnka Illienel Bolest je zvláštní věc, do dlaní ji nevezmeš, protože ji ne

Zdravíčko! :-) Dnes je památka našich věrných zesnulých - Dušičky. Je to takový smutný svátek, plný vzpomínání a rozjímání, svíček a návštěv hřbitovů. Proto dnes nevyjde nic veselého, ale jedna hledající střípková z mého archivu.jak je stará, v jaké situaci jsem ji psala, netuším...ale mám pocit, že to, co je v ní obsažené, se v mém životě neustále opakuje. Možná ve všech životech, nejen tom mém. Kdo ví...zkrátka takový životní kolotoč...kdo z něj najde cestu, která vede kupředu? Přeji vám pěkný podzimní víkend vaše Pomněnka Illienel P. S. Věnujme prosím vzpomínku tě, kdo náš svět už opustili, našim starším příbuzným, i těm, které jsme třeba nestačili poznat, a především těm lidem z našeho okolí, kteří museli tento svět opustt předčasně a nečekaně. Cesty jsou přede mnou, kam mě dovedou? Nemám zdání... Cesty jsou přede mnou zas na křižovatce stojím a nevím, co dál, kam jen se dát. Kolotoč, kolotoč, život se roztočil, na tu rychlost nestačím, držím se ze všech sil, hlava se motá. Kolotoč

Zdravím vás! Díky vám všem, kdo jste na tento blogový přístav ještě zcela nezanevřeli nebo nezapomněli, i přs jeho opět dlouhou neaktivitu a stále sem občas zavítáte. Proč jsem se tak dlouho neozývala? Ne, neumřela jsem. Ale byla jsem velmi dlouho nemocná. Vlastně ještě jsem. Už skoro rok marodím a není to zrovna lehké. Nechodím do školy, ani do práce, často nemám síly ani na základní fungování v domácnosti. Stále ale doufám, že se můj stav brzy zlepší natolik, abych mohla dokončit školu a pak si najít práci, alespoň na částečný úvazek. Přesto mám i dobré zprávy - vdala jsem se. Za toho nejlepšího muže, jakého jsem mohla potkat. Jsme spolu dva a půl roku, z toho půl roku bydlíme ve společném pronajatém bytě. Vdanou paní jsem teprve necelé dva měsíce, ale jsem nesmírně šťastná. Miluji ho a on miluje mě. A dáváme si to každodenně několikrát najevo. S ním je mi krásně i tehdy, kdy mi jiak dobře není. A proto mám opět chuť do tvoření. A snad i ten čas. Přípravy svatby byly náročné, nejen č