Illienel

Milí čtenáři! Přináším vám básničku , která je vlastně písničkou , ale prozatím tu bude jen v textové podobě. Ono totiž dostat se od melodie poletující uvnitř mysli k nahrávce písničky ze zpěvem a hudebním nástrojem (a nejlépe i notovým nebo akordovým zápisem) je cesta dlouhá a náročná. A já to nemohla vydržet a chtěla se s vámi , než tuto cestu ujdu, podělit alespoň o to, co stálo na jejím počátku. Jde ovůbec první mou báseň , která byla od začátku psána s myšlenkou a cílem, udělat z ní písničku . Přesto doufám, že zde najde své místo i sama o sobě ...než přijde čas. :-) Alespoň Vám to umožní zapojit fantazii a umělecký cit a zkusit najít vlastní melodii či nápěv. Snad mi odpustíte, že na tu mou, si budete muset ještě chvíli počkat. A ano, nejdříve bude nejspíš na řadě melodie a nahrávka k Letí, letí. Mějte se krásně a žijte dny s písničkou! :-) vaše Pomněnka Illienel P. S. Pod perexem je věnování. Obrázek je od Charlie Pro Aredhel , protože to ona mi dala odvahu zase psát a vě...

Pěkný večer všem! :-) Nečekali jste mě tu tak brzo, že? Musím přiznat, že ani já jsem nečekala (a nedoufala), že bych pro vás měla něco hotového do dvou dnů od zveřejnění návratové básničky. Nejdřív jsem přemýšlela, že dnešní věcičku zveřejním třeba až za týden, abyste měli čas přečíst si a okomentovat tu předchozí a aby mi aktivita na blogu vydržela o něoc déle. Jo, chtěla jsme si pro jistotu dělat maličké zásoby článků k vydávání. Ale...nakonec jsme se rozhodl, že na to peču. Víte...chci, aby moje články na blogu (pokud to nejsou záměrně vydávané archivní věci) byly autentické . Tudíž abych je zveřejňovala v době, kdy vznikly, a ne v době, kdy nemám co vydávat. Vždyť můj blog je má kronika. A co lépe ukazuje, jak se peru se životem a co zrovna prožívám, než moje básně? Proto vám ji sem dávám už dnes. Dalo by se říct, že je úplně čerstvá , sotva utržená ze stromu (jak se sami dočtete, obrazně i doslova :D). Není to ani tak básnička, je to spíš takový popěvek úplně jednoduchou, vesel...

Zdravím vás! :-) Dneska...nemám na nic náladu. Ráno začalo dopoledne, ale jsem pořád bez energie, bolímě hlava a hned po ránu mě rozhodilo několik mailů a zpráv, skončilo to naštvaným zalezením zpátky do postele a snahou o uklidnění. Co mě vytáhlo? Blog. :D A sice upozornění na mobilu, že na dnešek nemám přednastavený článek. Tak jsem tu. A přemýšlím, jak se zbavit bolesti hlavy, dobít energii a udělat z nepoedeného začátku suprový den. Protože vždycky to jde, jen přijít na to jak. :D No, bdu zkoušet... A co pro vás dneska mám? Obávám se, že charakter textu, o který se dnes s vámi podělím tak trochu odpovídá mé nepříliš štastné náladě. Je starý. Velmi starý. Pochází z období...no, zcela jistě nižšího gymplu, vznikl dávno před tím, než jsem si založila blog. Nepovím vám, jaký rok to byl, ale pamatuju si, že jsem si tehdy za zavřenými dveřmi lehla na pdlahu ve svém pokoji, vzala si papír a propisku a napsala na něj toto. Během psaní proběhlo v textu celkem 12 překšrtnutí, tudíž se to dá ...

Mír s vámi! Jak už to tak bývá, s podzimem přichází chřipky a melancholie. Sklíčenost, zaviněná z části počasím, přecházející u některých jedinců v takzvané "podznimní deprese". To však není můj případ. Jak dobře víte, jsem sice tělem i duší melancholik, ale stejně tak optimista. Tudíž se žádná deprese nekoná (minimálně ne prozatím). Přesto se nemám nejlíp. Selhala mi psychika, jsem v poslední době hodně labilní a každou chvíli na výbuch nebo zhroucení. Ale naštěstí jsou tu lidé, kteří mě vždycky podrží :-) Co mě život naučil? Je lepšé, když nezůstáváte na svá trápení a problémy sami. Nejenom radost s druhým sdlej, je-li Tvůj přítel, v neštěstí přijde. Když nedokážeme sami vstát, musí nám někdo podat pomocnou ruku a vytáhnout nás zase na nohy. Šťastný každý člověk, který má takového přítele. Nenechte si ho vzít :-) Dneska tedy opět něco "ze šuplíčku", poněkud mladšího data, i když zase ne tolik. Původní písnička (v přesném opisu, tak, jak tehdy vypadala) zhruba někd...

Ahoj :-) Život je složitý...ale kdyby nebyl, byla by to nuda. Jistě, mnozí z nás by dali nevím co za trochu té "nudy". Ale kdyby nám život nestavěl do cesty překážky, nikam bychom se neposunuli, nerozvíjeli se...Nejspíš bychom ještě žili v jeskyních a lovili mamuty. Buďme rádi, že život nás má neustále čím překvapovat. Vždyť i to zlé je nakonec vždycky k něčemu dobré. Alespoň malinko. A všechno na světě má svůj důvod, smysl, význam. I každý z nás. V posledních dnech jsem ve velmi zvláštním citovém rozpoložení, z částo způsobeném léky, které už poměrně dlouho užívám - způsobují přecitlivělost a emoční labilitu. Takže se tu radši moc nebudu rozepisovat o tom, co dělám a jak mi je, protože by to nemuselo dopadnout dobře ;) Dneska vám přináším písničku, kterou jsem napsala někdy na podzim pro mou kamarádku Alitheu. Nechala jsem se inspirovat písní Jarka Nohavici - Minulost, z jeho nového CD Tak mě tu máš. Název vznikl díky Fidell, která mi pomáhala vymýšlet témata, na která bych ...

Zdravím :-) Mám za sebou druhý den školy a pořád mám dobrou náladu, takže to vypadá, že se letos mého optimismu jen tak nezbavíte. Svět je krásný...i když máte dvě volné vstupenky na Pálavské vinobraní a nemůžete tam jít. Svět je krásný...i když vaši vrstevníci stráví dvouhodinovku konverzací tím, že pomlouvají jen a jen vás a to v obou třídách. Svět je krásný...i když ráno začne hádkou rodičů, odpoledne pokračuje a večer vás čeká to samé. Svět je krásný...i když vás bolí každý centimetr těla, jako byste dostali pořádnou nakládačku a každý večer se hodinu v bolestech snažíte usnout. Svět je krásný...protože i když se zdá všechno beznadějné (hmm...to jsem asi ještě nezažila :D - ale slýchám to často), vždycky je nějaký důvod, proč žít a snažit se si ten život užít. Vždycky nás může potkat něco krásného , čekat někdo lepší, můžeme zažít něco zajímavějšího, dokázat co dřív ne...Jde jen o to mít trpělivost a na to hezké si počkat . Nevzdávat se a nemračit na svět jen proto, že ted sl...