Illienel

Milí čtenáři, po delší době pro Vás opět něco mám. Maličkého, krátkého, jen takové zastavení, akorát na jedne šálek čaje. Mám před státnicemi, snažím se psát bakalářku jako o život, abych stihla termín odevzdání, do toho bojuji s nemocema apod., však už to u mě znáte. Vše je při starém. :D Nebo ne? Kdo ví... V šuplíčku mám pro vás několik článečků, ale pořádný čas na jejich přepsání a vydání budu mít bohužel asi až od února. Snad na mě počkáte. Dnes tedy čajová miniatura, inspirovaná haiku, leč s jinou délkou verší (vždy 5 slabik). Třeba někoho potěší a vykouzlí na tváři drobný úsměv nebo hřejivý pocit tam, kde básně klíčí. Mějte se krásně a užvejte si všeho dobrého, co vám podzim nabízí. vaše Pomněnka Illienel V celičkém světě nikdy nebude dost horkých dlaní kouřícíh šálků plněných vůní chutí co laská světýlek v šeru maličkých knížek velkých básníků sednem si k sobě snad na okamžik svět se utiší souznění srdcí tiší a hřeje jak teplá lázeň čokoládová hutná a sladká chvíle pro nás dvě.

Zelený, bílý, ovocný nebo černý, každý má ten svůj... Autorkou obrázku je LiigaKlavina Hrníček v dlaních pokoj Tvůj naplní hned omamnou vůní Otvíráš knihu dešťové poezie vplouváš do stránek Básně a čaje srdce nám zahřívají jak šálek v ruce Deník je knihou života tvého zrcadlem duše Čaj je přítelem lahodný, vroucí vždy dá ti sílu Teplo v tvém srdci nápoj obnoví zahřeje ruce Pro druhé mít vždy vřelé objetí jenom čaj umí Utišit bolest osušit slzy zmírnit trápení Zahnat zlou zimu prokřehlým prstům navrátit zas cit a jen tak sedět v křesle pod dekou svůj milý čaj pít Listovat knihou čajových básní cítit se krásně Myšlenky zvolna myslí mi tečou z kapek jsou verše Chytám do sítka čajové lístky hádám co chtěly mi asi říci o světě básní čajů a vůní . . .

Krásný den všem! :-) Po dlouhé době přináším nějakou malou formu. Nejedná se o haiku, ale stále zůstávám v mezích miniatury. A jak už to tak u mě bývá, když se pokusím psát "stručně", je zde vícero interpretací. Budu proto velmi ráda, když s epodělíte o to, jak tuto miniaturku vnímáte, co si představíte apod. :-) Přeji vám krásné svátky! vaše Illienel "Jak smutné je srdce, jež miluje hvězdy, ta světla příliš vzdálená, a snaží se pohledět do tváře tmy." Věnováno všem srdcím, hledajícím ve vesmíru hvězd tu svou.

Zdravím vás :-) Přiznám se, že jsem ztroskotala v tvůrčím oceánu a zůstávám bez pomoci na ostrově jménem spsovatelský blok. Vyschla inspirace? To asi ne. Spíš, jak řekl autor mé milované knížky, "Moje myšlenky jsou hvězdy a já v nich nedokážu rozpoznat souhvězdí." Natož pak to souhvězdí zaznamenat na papír nebo do počítače. Takže se omlouvám, ale nějakou dobu tu asi ještě bude jen jižní vítr vát...Snad mi to tu nezanese pouštní písek. Budu se snažit. Dnes tedy jen pár slov, která jsem dneska našla na malém papírku, psáno v náhlé inspiraci kdysi v autobuse... Ať jsou vaše dny plné radosti Vaše Illienel Dá-li se věnovat těch pár slov, pak je věnuji. Těm, se kterými jsme zažila malá, krásná nekonečna. Ony vědí... :-) Inspirace (Zdroj obrázku - Karishma v ) Hudba: Yiruma Citát: "Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna." (John Green) Stála a hleděla k obzoru, byl to oceán, jehož konce nedohlédla. Oceán pocitů, oceán vzpomínek, oceán snů... V každé kapce se skrý...

Nazdárek :-) Příští tři dny budu mít tolik učení, že si nejsem jistá, jestli budu stíhat jíst a pít, ale na blog určitě čas mít nebudu. Nemusíte však mít strach, že by to tu stálo, protože jsme dneska objevila několik "pokladů" z dřívějších let. Citáty, básničky a písničky, které jsme vytvářela, mezi 12 a 15 lety. Přesné roky nevím. Tak jsem se rozhodla udělat několik "retro" článků, kde se s vámi podělím o tvorbu mého mladšího já (to zní divně :D). No prostě... Bylo nebylo, když jsme ještě nebyla Illienel, dostala jsem za úkol na nějakou rodinnou oslavu, myslím, že pro babičku, napsat jednoduché veršovánky k jednotlivým členům naší rodinky. Ty nakonec skončily v šuplíku a díky tomu si je dnes, po letech, můžete přečíst a spolu se mnou se jim třeba zasmát. Přeju pěkné čtení, za vaše postřehy a názory budu vděčná :-) Krásnou neděli a veselý začátek pracovního týdne Vaše Illienel 1. Malinkatý brejličky, rychlý, hbitý nožičky, neposedný prstíček, nejmlsnější jazýček. T...

(autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Hlavou jim létaly tisíce slov ...slovo je bezvýznamný shluk písmen... V srdcích měli všechnu bolest světa ...bolest je denní chleba velkých dramatiků... Oči plné nevyřčené lásky ...láska je stav choré mysli... Třásli se strachem ze zítřka ...strach je hlavní silou mocných... Pronásledování včerejškem ...minulost je prodejná děvka bulvárního tisku... Umírajíce dnes při západu slunce ...slunce je pouhý služebník turistického ruchu... Utopení ve vlastních emocích ...protože svět přece city nepotřebuje...

Krásný vánoční čas! Do třetice dnes zdravím vás! :D Stýskalo se vám? Dobře, nebudu si tu dělat srandu ani dlouze povídat, vzpomněla jsem si, že jsem psala kratičké přání i kamarádům soví poštou, tak jsem si řekla, že vám ho sem také :-) Nikdy není na škodu, popřát si vzájeně něco dobrého, ne? Takže já vám přeji...dočtete se níže ;) Ať vás provází Duch Vánoc! Vaše Illienel Věnováno hlavně Surynce! Moc Ti přeji, ať to u vás doma dobře dopadne - vyprošuji zdraví a boží požehnání pro celou Tvou rodinu! Myslím na vás... Požehnané vánoční svátky klid a pohodu, žádné hádky. Na nebi když hvězda nocí jasně září, lásku v srdci a úsměv ať máš v tváři. Radost ať přinese Ti ten sváteční čas, s blízkými u stromečku setkáš se zas. Požehnané Vánoce a hodně štěstí v novém roce přeje Illienel ;)

Bůh vám žehnej! Nestihla jsem to dříve, ale lepší pozdě, než vůbec. Navíc - ještě pořád jsou vánoční svátky a nový rok máme před sebou, takže...Bez dlouhého povídání - tto je vánoční přání, které jsem složila pro vás, pro všechny lidi dobré vůle :-) A jmenovitě bych ho ráda věnovala: Dellie, Pennie, Chloe, Čajušce, Emmi, Jul a Lyře , jinými slovy mým kouzelným vílám. Mám vás ráda, holky :-) Krásné Vánoce vám všem! Vaše Illienel Vánoční svátky krásně prožité, ať v klidu a pohodě s rodinou slavíte. Zdraví ať neschází, všechno dobře vychází. Srdce plné radosti, vůbec žádné starosti. Bez lásky ani krok, přeji vám požehnaný příští rok!

Zdravím! :-) Dneska jsem si dovolila zahrát si na "velkou básnířku" a značně nadneseně nazvat svých pár veršíků z mého nového období tak, jak jsem je nazvala. Snad se za to na mě nebudete zlobit. Jedná se o texty dle mého názoru zcela pozitivní nebo se alespoň snažící o optimismus. Všechny vznikly v době od 29. srpna do 3. září, tedy v období, které jsem strávila na kapačkách v nemocnici. O mém tehdejším duševním rozpoleží si možná uděláte obrázek sami, po přečtení následujících řádků :-) Textů bylo více, avšak malého rozsahu, aby si zasloužily samostatný článek, proto je zvěřejňuji po více "kusech" ;) Mějte se krásně a usmívejte se! Vaše nadšená Illienel 1) Nemoc není konec světa po radosti není veta když dostanu kapačky nedám smíchu kopačky! Dokud zdraví dovolí budu se těšit do školy už mám dost válení v posteli radši se učit a psát úkoly! Vždyť tak život studentky vypadat má a já ho chci žít, dokud se to jen dá! 2) Ten kdo chce v životě šťastný být, musí se s osu...

Dnes bez úvodu... Slzy v očích mám Důvod k smutku postrádám Cítím se tak sám Stejná písnička Pořád dokola tu zní Začnu zpívat s ním Chci poezii Však kousek pochopení Tu pro mě není V tonech molových Dál písnička tu zní Nohavicova Není radosti Mé srdce Don Quijota Tím trpí dosti Povzdech hluboký Poznejte mou smutnou tvář Stačí poslouchat... V haiku byly použity texty z písně Jaromíra Nohavici.

Zdravím vás :-) Konečně jsem doma!!! Tři dny bez vás a ve špitále mi úplně stačily. Je mi líto všech, kteří tam musí být dýl, holky ze 12, přeju vám brzké uzdravení a Tobě, Terko, žádnou dietu :-) Dostala jsem léky a nařídily mi nový režim. Jinak jsem prý v pořádku, nejhorší prognozy se nepotvrdily :-) Ale uznejte...je to v pohodě, když musíte spát 8.5 až 9 hodin denně? Nedokážu si představit, jak zvládnu chodit spát už ve 21:30. To je skoro jak v 5. třídě, kdy jsem si mohla do půl desáté číst :-( Ale co naděláte, když máte potíže a doktor zavelí...nezbyde než poslechnout, protože nic jiného mi asi nepomůže :-) Ale už bylo dost nářků a stěžování. Žiju, chodím, dýchám (částečně :D), takže mi nic neschází. Přináším vám něco kratičkého (jako obvykle :D), co jsem napsala při mém nuceném nemocničním bdění... Mějte se krásně a nezapomínejte, že "Nikdy neuškodíš svému zraku, budeš-li pozorovat světlé stránky života." (R.Daly) vaše Illienel Schována pod peřinou, tiše jak myška musíš ...

Zdravím vás :-) Právě teď sedím na chodbě dětského oddělení nemocnice a po hodinovém čekání děkuji Bohu za to, že se mi na chvíli zprovoznil alespoň mail a blog! Signál téměř nulový, celou noc nesmím unout kvůli zítřejšímu vyšetření a abych nerušila spolubydlící na pokoji, muím sedět zavřená vedle sesterny a poslouchat ty jejich...povídání. Nemůžu se už pořádně soustředit na čtení, protože se mi chce spát a počítač mi za tři minuty zakážou. Pokusím se do rána psát a básnit, protože nic jiného se tu dělat nedá...A přináším vám krátkou haiku básničku, napsanou dne ráno v čekárně očního lékaře. Je to reakce na předešlou noc (kdy jsem ještě byla doma). Mějte se krásně a važte si toho, že můžete spát :-) Vaše unavená Illienel (autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Teplá letní noc Vzduch dusný mysl zmámil Tmu prozářil blesk Světlo střídá zvuk Obrovská dutá rána Zaburácel hrom Nocí koncert zní Basák hrom, déšť bubeník Hrají pravý rock Náhle ticho je Snad struna praskla, kdo ví Tma ni...

Ahoj :-) Tak jsem litovala ve svém "papírovém blogu" a narazila jsem na kratinkou, dávno ztracenou a zapomenutou haiku básničku. Psala jsem ji jednoho slunečného dne někdy začátkem května. Neměla jsem zrovna Múzu na návštěvě, tudíž jsem nebyla schopná napsat nic víc než haiku. Mrzelo mě však, že haiku má jen 17 slabik ve třech verších, protože bylo opravdu krásně a já stůj co stůj chtěla psát básně. Tak jem se rozhodla, že zkusím poskládat více haiku do jedné básně tak, aby to nějak dávalo smysl (pokud se vůbec dá o haiku říct, že dává smysl :D). Víc než čtyři haiku jsem však stejně dohromady nedala. Nevím, proč to sem dávám, ale když už jem se tehdy tak snažila, přišlo mi škoda, aby to zůtalo zapomenuté v záplavě prázdných stránek. No, co na to říkáte? Přeji vám klidnou noc a slunečný den (Tobě, Lauro, oblačný :D) Vaše Illienel (autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Kolem šeříky Nad hlavou slunce svítí Jaro zpívá v nás Přišlo po špičkách Zeleň kam se podíváš Vykouzl...

Bratři a sestry, nebojte, dělám si legraci :D Ale teď vážně...všem skautským bratrům a sestrám (pokud tu nějací jsou) přeji všechno nejlepší do nové stovky :-) Doufám, že jste dneska nezapomněli a vzali si alespoň šátek - já byla celý den v kroji. Ale teď znovu... Přátelé a kamarádi... to asi neznělo o moc líp, že? :D Nezlobte se, sledovala jsem celé odpoledne i večer program na ČT 2, věnovaný 100 letům českého skautingu a nakazila mě velká dávka nostalgie a sentimentu :-) Ale abych se dostala k tomu hlavnímu :D Přestože mám pořád ještě neuvěřitelný shon (který skončí definitivně příští víkend), povedlo se mi dokončit jednu kratinkou básničku, kterou jsem měla už dlouho rozpracovanou. No, povedlo není správný výraz, přesnější by bylo, že jsem ji dopsala. Protože i přes veškerou mou snahu je to děs a hrůza. Po zralé úvaze (pokud jsem něčeho takového schopná :D) jsem se rozhodla ji raději nezveřejňovat, ale na přání Juliet jsem se k tomu nakonec přece jen odhodlala. Takže tady je. Jakéko...

Ahoj :) Pokud přemýšlíte, že si přečtete tento článek, napřed vám dám jedno upozornění. Blog mi slouží částečně místo deníku. Následující výlev je čistě emočního a osobního charakteru. Pokud vás to neodradilo, čtěte dále :) Dneska jsem byla po více než týdenní nemoci poprvé ve škole. Přivítání spolužáků bylo krásné - až na jednoho človíčka (Díky Bohu za něj)...naprostá ignorace. Jsem vzduch. Tedy až na jednu slečnu, která mě obdařila pohledem ala "Co ta tady dělá?". Učitelé milí, dostala jsem jen dvě nečekané písemky - velkou hodinovou z angličtiny a menší ze zeměpisu. Tam jsem alespoň "uhádala" změnu - místo pro mě naprosto nového učiva jsem si dopsala starší písemku. Další příjemné zpestření dne byl rozhovor s bývalou nejlepší kamarádkou. Vzhledem k tomu, že mě dnes už ani nezdraví (po téměř 6 letech přátelství), si asi dovedete představit, jak příjemný to byl rozhovor. A právě toto byl impuls k tomu, aby vzniklo další cosi, co má na pohled formu haiku, ale je to....

Tak jsem se nechala inspirovat Charlotte a pokusila se o haiku . S tímto druhem japonské poezie jsem se již kdysi seznámila v jedné knížce a chtěla jsem to zkusit. Tak teď na to došlo. Nakonec jsem se ale tak úplně nedržela pravidla , že haiku má být s přírodní tématikou . Chápu, že spoustě lidí tento styl poezie nesedí a nedokáží jí přijít na chuť. Mě se ale líbí. Čímž myslím haiku jako lyrický útvar, nikoliv mé pokusy o něj :D Noční haiku Noc zvolna padá Příroda náhle ztichne Hvězdy září tmou Podzim Letící ptáci Nám v září oznamují Příchod chladných dnů Slunce za mraky Kapky buší do oken Je to smutný den K Legendě o chytrém prapytli od Charlotte Evans Potkal pytel tmu Vzal ji pod svou ochranu Před světem (světlem) ji skryl Příběh zimní noci Jiskří bílý sníh V krajině posedlé tmou Nikdo nedýchá Milosrdná tmo Skryj mne prosím před světem A se mnou můj hřích Byl to snad jen sen To přec´ nemohlo se stát Umřel kamarád Zástup černých těl V mysl smutek se vkrádá Ticho, klid a mráz (Ticho...