Illienel

Moje milé hvězdičky, nedivte se tomuto oslovení, tak říkám v duchu těm, které mám ráda, kteří mě zahřívají u srdíčka, na kterých mi záleží... Sluníčko potřebujeme v životě všichni. A já ho samozřejmě všem lidem ze srdce přeji. Ale tentokrát bych chtěla být trochu více konkrétní. Když bude paprsek mít jasný směr a cíl, třeba najde tu správnou dušičku a trochu ji zahřeje a prozáří její den. Moc bych si to přála. Takže ten nejupřímnější sluneční paprsek posílám Lauře, Mai, Alušce, Charlie, Penny, Juliet a Chloe :-) Nechť prozáří vaše dny, rozzáří vaše oči, vykouzlí úsměv na vaší tváři a zahřeje vaše srdce :-) Mám vás ráda! A doufám, že se pokusíte ten optimismus v sobě najít. Nepřetvařujte se! Až to půjde, tak tam bude :-) Nucený úsměv není úsměv. Já si přeji, abyste se nemuseli nikdy do úsměvu nutit, ale abyste ho našly ve svém srdci. Někdy přijde mrak. Nebe se zatáhne, déěť smáší zem jako slzy smáčí naši tvář. Říká se, že pláč očišťuje naši duši, stejně jako voda zemi. Po každém dešti p

Moji milí, straří známí i vy, kteří jste tu poprvé, Sluneční paprek posílám vám všem :-) Nechť prozáří vaše dny, rozzáří vaše oči, vykouzlí úsměv na vaší tváři a zahřeje vaše srdce :-) Já vím...jsou to jen slova. Ale kdyby to bylo možné, už by k vám letěl. K vám všem. Kéž bych to tak dokázala. Mám vás všechny moc ráda. Je to zvláštní, jak lidé, které jste nikdy neviděli, zasáhnou do vašeho života. Potkáte je ve virtuálním světě, zasáhnou vaše imaginární srdce a ovlivní váš reálný život. A my už pak nikdy nebudeme stejní :-) Ano, mnozí z vás až nečekaně rychle vstoupili do mého srdce a zabrali si tam místečko, které jim už nikdo nevezme. Lidská mysl je pomíjivá, ale srdce nezapomíná! A já taky ne. Žijte blaze a snažte se zachytit alespoň trošku světla do svých myslí a duší :-) Optimismus je někdy opravdu krásná věc... (fotka pochází z dnes již zrušené stránky 3.bp.blogspot.com - autor neuveden) Pokud máte chvilku, přečtěte si náledující mini příběhy. Je to takové zamyšlení a paprsek svě

Vážení a milí, pokud jste zavítali na tento blog s úmyslem přečíst si tento článek, varuji vás! Nedělejte to! A myslím to vážně. Jediný cíl, který tento článek měl, byla okamžitá čátečná úleva od emocí a myšlenek, které mě v tu chvíli, kdy jsem vzala do ruky tužku a starý diář dusily a pálily k zešílení. Je to jen emocionální výbuch. Nedokončený...nebyla jsem schopná dál psát. Ale ještě týž den večer (8.6.2012) mě to dohnalo. Na plno. Několik hodin nezadržitelného pláče. Nekonečné proudy slz. Nezastavitelné. Nepochopitelné. Tak iracionální, jak jen můžou být. Strach, úzkot, zoufalství. Bezbřehá beznaděj. Děs svírající duši a vzlyky otřásající tělem... Myslím, že už vám to stačilo, ne? Pochopili jste a není třeba dál číst. Už víte, že tento "článek" není nic, co by stálo za vaši pozornost. Nic, co by vás mohlo zajímat. Jen zoufalství jednoho konce. Konce Illienel takové, jakou byla (nebo si myslela, že je nebo chtěla být...na tom už nezáleží, protože všechno je pryč). Proto po

Zdravíčko :-) Tentokrát nepovím, o co jde, ale je to čistě subjektivní (jako většina mé tvorby :D). Nevím, jetli se vám to bude líbit, je to tak trochu na pomezí toho, co si mnozí představují pod pojmem báseň. Inspirací pro tento "styl" je mi Václav Hrabě, který je mým oblíbencem a velkým vzorem, co se týče poezie. Po přečtení možná poznáte, kdy a kde byla tato báseň nebáseň (jak říkám takovému volnému verši) napsána. Na konci je vzkaz a věnování :-) (autorkou krásného obrázku je Fidell - pisania.blog.cz) Déšť, svítání... Bledý úvit rozlévá se krajem Světlo vchází do míst, kde dlouho vládla tma. Slyšíš ten ptačí zpěv? Probouzí přírodu k životu Rozednívá se... Korunami stromů prozařují první sluneční paprsky Ja to nádherné Najednou je všude tolik světla Lidé neví o co přichází, když vstávají až za denního světla nebo stráví úsvit, ten kouzelný zázrak přírody, zavření v budovách či dopravních prostředcích Zcela bez povšimnutí... A přitom přináší svítání takovou úlevu, klid a po

Zdravím vás :-) Konečně jsem doma!!! Tři dny bez vás a ve špitále mi úplně stačily. Je mi líto všech, kteří tam musí být dýl, holky ze 12, přeju vám brzké uzdravení a Tobě, Terko, žádnou dietu :-) Dostala jsem léky a nařídily mi nový režim. Jinak jsem prý v pořádku, nejhorší prognozy se nepotvrdily :-) Ale uznejte...je to v pohodě, když musíte spát 8.5 až 9 hodin denně? Nedokážu si představit, jak zvládnu chodit spát už ve 21:30. To je skoro jak v 5. třídě, kdy jsem si mohla do půl desáté číst :-( Ale co naděláte, když máte potíže a doktor zavelí...nezbyde než poslechnout, protože nic jiného mi asi nepomůže :-) Ale už bylo dost nářků a stěžování. Žiju, chodím, dýchám (částečně :D), takže mi nic neschází. Přináším vám něco kratičkého (jako obvykle :D), co jsem napsala při mém nuceném nemocničním bdění... Mějte se krásně a nezapomínejte, že "Nikdy neuškodíš svému zraku, budeš-li pozorovat světlé stránky života." (R.Daly) vaše Illienel Schována pod peřinou, tiše jak myška musíš

Zdravím vás :-) Právě teď sedím na chodbě dětského oddělení nemocnice a po hodinovém čekání děkuji Bohu za to, že se mi na chvíli zprovoznil alespoň mail a blog! Signál téměř nulový, celou noc nesmím unout kvůli zítřejšímu vyšetření a abych nerušila spolubydlící na pokoji, muím sedět zavřená vedle sesterny a poslouchat ty jejich...povídání. Nemůžu se už pořádně soustředit na čtení, protože se mi chce spát a počítač mi za tři minuty zakážou. Pokusím se do rána psát a básnit, protože nic jiného se tu dělat nedá...A přináším vám krátkou haiku básničku, napsanou dne ráno v čekárně očního lékaře. Je to reakce na předešlou noc (kdy jsem ještě byla doma). Mějte se krásně a važte si toho, že můžete spát :-) Vaše unavená Illienel (autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Teplá letní noc Vzduch dusný mysl zmámil Tmu prozářil blesk Světlo střídá zvuk Obrovská dutá rána Zaburácel hrom Nocí koncert zní Basák hrom, déšť bubeník Hrají pravý rock Náhle ticho je Snad struna praskla, kdo ví Tma ni