Illienel

Přátelé a kamarádi, věřte nebo ne, dnes jsem při úklidu a balení se na "dovolenou" objevila v jednom bloku básničku, na jejíž existenci jsem stačila úspěšně zapomenout. A přitom to není zas tak dávno, co jsem ji psala (nejvýš tři roky). Vždycky jsem toužila po romantickém vztahu, kde by mi partner psal básně (či jiná díla), nosil mi květiny či pekl koláče a nosil snídani do postele. Občas. Jednou za rok. Ale bez ohledu na to jsem brzy po zamilování se zjistila, že to v žádném případě neznamená,, že sama nemůřu mít podobné tendence a přivádět je do reality (dobře, až na to nošení květin :D). Takže zde je básnička, kterou jsem napsala mému milému jednoho rána, úplně nečekaně, bez nějakého tvůrčího záměru a možná i bez jistoty záměru tu báseň dát potom dotyčnému přečíst. Jestli jsem tak nakonec učinila nebo ne můžete zkusit hádat, každopádně dnes a tady se o tu básničku podělím s vámi. Třeba pobaví a zvedne náladu v krušných časech. :-) Mějte se rádi a stále hledejte důvody k ra...

Zdravím! :-) Dnes tu pro Vás mám básničku, kterou jsem vytvořila na letošním kumštýřkém táboře Vlaštovky, jehož součástí byly spisovatelské workshopy. Kromě mnoha jiných užitečnýcha zajímavých věcí jsme si tam zkusili hrát "Básničkovou hru". Díky této hře jsem napsala několik specifických básnických výtvorů, které Vám tu budu postupně zveřejňovat. V čem hra/aktivita spočívá? Máte určitý obnos "herních peněz" a za ty si kupujete slova, ze kterých se pak snažíte slořit básničku. Vedoucí (Laisi) má velkou zásobu kartiček a na každé kartičce je nějaké pěkné slovo. Vždycky před vás položí 3 náhodně "vylosovaná" slova a vy si vyberte alespoň jedno z nich, které si "koupíte". Můžete si koupit i dvě nebo všechny tři. Za každé písmeno daného slova zaplatíte jednou herní mincí/jedním bodem, z těch, které máte k dispozici. Celou dobu tedy kalkulujete i s penězi, přemýšlít,e zda se vyplatí koupit spíše jedno delší slovo nebo dvě kratší apod. Slova, která mát...

Zdravím vás! Díky vám všem, kdo jste na tento blogový přístav ještě zcela nezanevřeli nebo nezapomněli, i přs jeho opět dlouhou neaktivitu a stále sem občas zavítáte. Proč jsem se tak dlouho neozývala? Ne, neumřela jsem. Ale byla jsem velmi dlouho nemocná. Vlastně ještě jsem. Už skoro rok marodím a není to zrovna lehké. Nechodím do školy, ani do práce, často nemám síly ani na základní fungování v domácnosti. Stále ale doufám, že se můj stav brzy zlepší natolik, abych mohla dokončit školu a pak si najít práci, alespoň na částečný úvazek. Přesto mám i dobré zprávy - vdala jsem se. Za toho nejlepšího muže, jakého jsem mohla potkat. Jsme spolu dva a půl roku, z toho půl roku bydlíme ve společném pronajatém bytě. Vdanou paní jsem teprve necelé dva měsíce, ale jsem nesmírně šťastná. Miluji ho a on miluje mě. A dáváme si to každodenně několikrát najevo. S ním je mi krásně i tehdy, kdy mi jiak dobře není. A proto mám opět chuť do tvoření. A snad i ten čas. Přípravy svatby byly náročné, nejen č...

Jedna noční ...obsah v trochu jemnější verz odpovídá atmosféře obrázku a názvu "básně", proto čtení doporučuji jen těm, komu nevadí číst ode mě i zcela nepozitivní tvorbu . Jedná se o velmi osobní , terapeutickou poezii ... Autorka původního obrázku - Rivka Korf Hodiny tikají do ticha večera, blíží se půlnoc, čas stínů a můr. Podivná úzkost náhle mě sevřela, blíží se počátek bálu všech stvůr. Ta úzkost, jež mě objímá, mi není zcela neznámá. Společnost mi dělává už řadu dlouhých dní. Téměř každý večer klepe na dveře, sál v mém nitru se jí bez odporu otevře. Zaplní ho strach, výčitky a temnota. Úzkost se raduje, v depresi rozkvétá. Zdroj obrázku Autorka obrázku - Michelle114

Zdravím vás! Po velmi dlouhé době jsem konečně zase napsala báseň , dá-li se tomu vůbec tak vznešeně říkat. Možná prostě spíš něco ve verších. Co mi neuteklo dřív, než jsem to stačila zapsat . I když tohle je stejně až druhý pokus, první se mi smazal a já musela vzpomínat a pokoušet se dát to znovu dohromady co nejvíce stejně. Jak se mám radši psát nebudu, dobré to není, ale něco z toho možná bude v příštích článcích, jak jinak, než v umělecké podobě (Proč to psát přímo, že? Kdo by to četl?). Protože je to po dlouhé odmlce "první" tvorba tady pod majákem, budu moc vděčná za vaše reakce. Zpětná vazba je pro mě důležitější než dřív. Mějte se pěkně a nepřestávejte tvořit a snít! vaše Ilienel Navštiv mne, Múzo, pohlaď mé skráně, v té zimní noci chladivé. Zahřej mé dlaně, ať zkřehlými prsty mohu psát opět básně své. Útržky veršů na oroseném skle, jen spatří svět, hned zmizí zas. Jaká to škoda, vyprávět všem chtěly, o světě, jenž je plný krás. Leč byla to jen slova, nebyla spj...

Moji milí, dnes tu pro vás mám konečně něco nového, žádnou šuplíkovku . Stal se zázrak a já zase básním . Inu, když deprese a spleeny nedají pokoj, je nejlepší čas na vyzkoušení poetoterapie v praxi . :-) A vypsat se v básních, to pro mne vždy bylo a stále je jeden z nejlepších způsobů. Takže tady jedna...půlnočn í. Datum vzniku - noc z 25. na 26. dubna. Byl to náročný den...ale spadlo to ze mě, tíseň odplula ve verších na vlnách slz. A bylo lépe. Snad se vám budou líbit. budu moc ráda, když mi povíte , jak na vás působí a jaká je vaše interpretace. Bábnička to není nijak složitá, ale...no, uvidíte sami. Nakolik je biografická a nakolik jde jen o umělecký přenos si tentokrát nechám pro sebe. Ale můžete hádat . :-) Někteří možná i pochopíte... Mějte se moc krásně! vaše Illienel Básničku bych ráda věnovala Lyře , proto, že ona se mnou prochází všemi mými neštastnými láskami od chvíle, co se známe (a bude to už 6 let), včetně "té jedné" a protože bych jí moc přála, aby v t...

Ahoj! :-) Minule jsme tu měli něco spíše smutnějšího (nechci říct depresivního) a z "vážného soudku", tak dnes něco odlehčenějšího. ale ne zase tolik. O co půjde? Z toho veselého soudku - jde o vyloženě dětský text, psaný pro tátu (nikdy jsem mu ho nedala), je na něm krásně vidět naivita a jednoduchost dětského myšlení a také to, jaký jsem byla snílek a idealista. Dvě sloky jsou těžce hyperbolické, zas tak moc naivní jsem nebyla, uvědomovala jsem si, že jsou to jen exotické příměry, které nejsou realizovatelné. Které to jsou jistě sami poznáte. :D Chtěla jsem jen dodat svým slovům důraz a možná mě ani nic jiného kvůli rýmům nenapadlo. dodnes si trochu pamatuji, jak jsem ji psala. Bylo mi asi 12 - 13 let. No a to "vážnější" na této básni - odráží pocity a naléhavé myšlenky dětí velmi zaměstnaných rodičů. Těch, kteří pracují v práci i domai o víkendech i o dovolené...jako workoholici, až na to, že můj táta nežil jako workoholik proto, že by ho to bavilo, ale proto, že...

Zdravím vás, přátelé, když jaro přichází, u kávy u čaje, pohoda neschází kdopak z vás ví, co slaví se dnes? Básníci zbystřete, Den poezie jest! A že je to krásný den, kéž veršem je oslaven! Ano, dnešek je Dnem poezie . Slaví se po celém světě a různými způsoby. U nás můžete zaznamenat například akci G uerilla Poetring (Básnění v ulicích - projekt české básnířky Blanky Fišerové), mezinárodní akci Juliuse Meinla "Zaplať básní " ( ZDE článek o tomto projektu v ČR) a mnoho lokálních projektů. Co je tento svátek zač? Výjimečně si půjčím povídání tetičky Wiky. Snad mi odpustíte. "Světový den poezie je určen na 21. březen . Byl vyhlášen organizací UNESCO na jejím 30. zasedání, které se konalo v říjnu až listopadu roku 1999. Jedním z hlavních cílů tohoto svátku je podpora jazykové různorodosti a zviditelnění ohrožených jazyků v místě jejich používání. Světový den poezie si také klade za cíl návrat k tradici ústního přednesu básní , chce zlepšit výuku poezie a obnovit dialog ...

Zdravím vás! Se začátkem jarního semestru pro mě nastalo nádherné období, kdy se mi daří začít znovu a lépe téměř ve všem, co jsem poslední půlrok kazila a dělala špatně. Je to skvělý pocit a já jsem za něj moc vděčná. Bohužel pro mé mimoškolní aktivity je však tento semestr zatím nejnáročnějším ze všech, těžší tak o 150% (snaží se nám naznačit, že už jsme za půlkou studia?) a to mám za sebou teprve týden a kousek, navíc se v mém rodném domě rekonstruuje a já tak o víkendech vystěhovávám pokoj a mám plné ruce práce. Všeho mám nad hlavu, nestíhám a k tomu notebook v opravě, k dispozici jen univerzitní počítače v knihovně. Přesto bych neměnila, je to krásné, když na prokrastinaci prostě nezbývá čas. :D Tolik tedy k povídání o tom, jak se mám a zda žiju. :D A taky vysvětlení, proč stále nejsou ty plánované články. Nebudu ale jenom povídat. Co pro vás dneska mám? Upřímně, chtěla jsem s tím už skončit. Přestat se pokoušet o psaní básniček. Déle než rok jsem žádnou nenapsala, přesněji - nedo...

Zdravím vás! :-) V poslední době se příliš neozvývám, protože jsem velmi unavená a zbývá mi málo sil na mnoho práce a činností. Ne všechny jsou nezbytné, ale některé jsou pro mě důležitjěší než blog a proto jim věnuji zbývající čas a síly. Přesto nechci, aby tu bylo přes Vánoce prázdno. :-) Opět se ukázalo, že prostě psaní potřebuji k životu. Ne dlouhé, ne časté, ale...někdy prostě musím popadnout deník a tušku, třeba i o půlnoci, a zaznamenat, co s emi honí hlavou. Někdy tyto "texty noci" dojdou svého dokončení, mnohdy projdou jistým vývojem a úpravou a někdy zůstanou ve své původní podobě, tak, jak byly v noci napsány (to je např. případ Miniatury lásky). Dnes se tedy s vámi podělím o text, který vznikl jedné noci a pokračoval i po rozednění. Omluvte prosím jeho literárání nekvalitu a nevyváženost, šlo o vyjádření srdce a to se neptá na pravidla. Snad se bude líbit. :-) Za každý komentář a zpětnou vazbu budu vděčná! Přeji vám vše krásné prožití Vánoc! :-) vaše Illienel Věno...

Slunce vašim dnům :-) Dlouho jsem se vám neozvala, ale proč, to jistě víte. Vysvětlení mé neaktivity v záhlaví tu ještě minimálně do konce prázdnin ponechám, pak to snad bude lepší. I když - v maturitním ročníku? Nebudu si dělat iluze. Vím jen to, že s blogem neskončím, i kdyby se tu měl objevovat jeden článek za dva měsíce. Mám se krásně, opravdu nádherně, jen je toho vážně moc. Já jsem si toho na léto naplánovala moc. A i když nakonec stihnu sotva desetinu toho, pořád nestíhám. S psaním je to tedy špatné, protože to je časově i psychicky nejnáročnější, ale mohly by se tu do konce měsíce objevit nějaké fotky. A protože je mi líto těch, kteří sem stále chodí, že si u mě tak dlouho nic nového nepřečetli, podělím se s vámi dneska přece jen o jeden malý kousek z mé básnické tvorby. Už název sám však dává znát, že nepůjde tak úplně o báseň. Je to tak trochu zveršovaná modlitba...Třeba se najde někdo, komu se bude líbit. Mějte se krásně, ať jsou vaše dny plné radosti :-) Vaše Illienel Básni...

Ahoj :-) Zdravím vás v tomto deštivém a pošmourném dniu. Že je v poslední době takový každý? To je sice na většině zašeho území pravda, ale co na tom? Nenechme si přece počasím zkazit náladu! Když slunce na obloze nezáří, musíme mít slunce ve tváři. Když úsměv na vaší tváři zazáří, druhému radostí den prozáří. Tak se nemračte! Stačí, že se na nás mračí mraky. Dneska jedna dlouho rozepsaná básnička, se kterou jsme si nevěděla rady, protože jsem tak nějak ztrácela a objevovala myšlenky, aneb několikrát při psaní ztratila, přetrhla a zauzlíkovala nit. Podle toho to také v konečné podobě vypadá, ale...no, stejně jsme se rozhodla o ni s vámi podělit. Mnoha hlubokých nedostatků po obsahové i jazykové stránce jsme si vědoma. Snad se i přesto bude někomu z vás alespoň trošičku líbit. Ať vám slunce prozáří šedivé dny Vaše Illienel (fotka z jara 2013 - zámecká zahrada) Šeptání stromů... Uprostřed zelené svatyně staleté... Jenž všechno poznání lidstva v sobě ukrývá... Jsem zcela bez dechu v této ...

Věnováno, s láskou a úctou, Emmi... I Ty jsi jedním z Božích zázraků... úchvatný človíček, který byl stvořen Nejvyšším, aby byl svět o něco krásnější... (autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Pošeptej větru, zazpívej vodě, o osudu, o náhodě... O tom, jak člověku Bůh mapu dal, aby si ze všech cest správnou vybral... Jednou dva lidé se potkali. Muž a žena. Jejich mladá srdce láskou byla naplněna. Že vášnivě se milovali, do roka spolu se vzali. A z lásky té veliké...zrodilo se dítě. Tak přišel jsi na svět. Devět měsíců, noci bezesné... Pak otevřel jsi oči své. Křik. Pláč. Byl jsi příliš překvapen, než aby jsi mlčel. Položili tě matce do náruče. V tu chvíli, v té teplé, milující náruči, byla tvůj celý svět. Její radostí zářící oči.. Usmál ses. A svět byl bohatší o jeden krásný malý zázrak... Dětský úsměv. Tvůj otec přišel ještě téhož dne. Starostmi, jak přežijete, byl celý bez sebe. Stačil však jediný pohled do tvých očí... A on poznal, že svět se jen z lásky točí. Všechno štěstí,...

Věnováno, z upřímného přátelství, Juliet a Lyře Jakkoliv je temná noc, vím, že vy dvě mi svítíte na cestu... Děkuji! (autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Přátelství je jako hvězda jasná, když prosvítí noc, je to záře krásná. Jak světlušky jsou ty dvě duše spřízněné, každá z nich chmury mé vždy zažene. Když sluníčko svítí, voní luční kvítí, ptáků plný hvozd, zpívají nám pro radost a práce když se daří, úsměv máme v tváři. Když však se nám nedaří a jsme celí skleslí, s přáteli v pevném objetí, najdeme své štěstí.

Jedna nedokončená, bez úvodu... Nebe slzy tiše roní... Ty nevinné průzračné krůpěje, na zemi, v lidském mraveništi, stávají se povodní. Co slz andělé vyplakali, nad lidmi, které v pěči měli, když po správné cestě vést je chtěli. Co bolesti Otci způsobily, děti, jenž na druhé zlé byly, na svého Stvořitele zapomněly. Ke starým a nemocným zády se obrátili, lidé, jenž pro druhé být tu měli. V záři pokroku, sluncem moderní doby osvícení, hleděli lhostejně na cizí utrpení. Vlastnímu štěstí se smáli a v klidu si vykládali... (...báseň je zde přerušena a bude-li někdy dopsána, případně zakončena pozitivní myšlenkou, bude to v časech příštích...)

Věnováno, s velkou vděčností, Surynce a Lith Přeji vám, abyste se nebály plout vstříc budoucnosti a svým snům, aby váš vítr byl příznivý, kompas vždy ukázal správný směr a maják vám svítil na cestu i v té nejčernější noci. (autorkou obrázku je Fidell - pisania.blog.cz) Nechci se otáčet nazpátek, k čemu se vracet na začátek? Minulost nezměníš, staré časy nevrátíš. Co bylo, to odvál čas. Jen vzpomínky zůstaly v nás. Už dávno nejsme malí, velký svět na nás se valí. Doba se mění, lidé též, ztracené chvíle nenajdeš. Je dobré občas vzpomínat a snít, však musíme kupředu životem jít. Do plachet vítr naberte, u kormidla správný kurz zadejte. A hleďte plout, jen dál... Za snem, co kdysi se vám zdál. Průvodce náš zažene bouři zlou, tak neboj se vyplout na cestu svou. Život je zázrak, život je boj, tak vypluj odvážně a nic se neboj! Vždyť Pán je s námi na všech našich cestách... zkus s přáteli chopit se vesla a přes moře široké odvážně pluj, v pravdě, naději, víře...druhé jako sebe miluj! (pro Jul...

Ahoj :-) Nebudu se tu dlouze rozepisovat, chci vám říct jen tři věci. Za prvé - nebýt Juliet, už byste se tu možná žádných básniček nedočkali. Za druhé - když budete psát komentáře, budu mít větší motivaci psát a zveřejňovat a za třetí - optimismus, víra v dobro a láska nejsou klišé! Možná jen pro některé nedosažitelný sen. Pro mě součást mého života. Dnešní básnička je psaná na Téma týdne - Plyšový medvídek. Snad se vám bude líbit. A prosím - komentujte! I krátký komentář potěší a za trošku konstruktivní kritiky budu nevýslovně ráda. Každý autor potřebuje zpětnou vazbu. Mějte se rádi :-) Vaše Illienel Věnováno Penny a Fidell :-) (autorkou obrázku je Fidell - pisania.blog.cz) Medvídku... povím ti tajemství Medvídku... nesmíš mě zradit Medvídku... osudové přátelství dnes mohlo by se zrodit Plyšáčku... zůstaň tu se mnou Plyšáčku... pojď ke mně blíž Plyšáčku... schovej se pod peřinou tlukot mého srdce uslyšíš Příteli... zahřej mě, je mi zima Příteli... bojím se, drž mou dlaň Příteli... je...

Veselé Vánoce! Kdyby to někoho zajmalo, prožila jsem letos ten nejkrásnější Štědrý den ve svém dosavadním životě. A protože mám krásnou náladu a byla jsem velmi mile obdarována, rozhodla jsem se i vám něco "nadělit" a sice několik tematických dílek... Dnes to bude jedna krátká vánoční básnička...Vznikla na Štědrý den kolem půlnoci za stavu naprosté radosti, pohody a nekonečného štěstí...Kupodivu však Múza spíš spinkala, takže je to takové, jaké to je. Každopádně bych ji ráda věnovala Emmi jako takový malinký vánoční dáreček :-) Mějte se krásně! Vaše Illienel Z oblohy snáší se hvězdičky Celý kraj k spánku se chystá Na nebi zazáří kometa oznámí nám příchod Krista Tančí vločky krajinou Dnes pastýři i lidé z dáli putují do Betléma by Ježíškovi přáli Chtějí se mu poklonit Dle možností dary dáti Z narození Mesiáše pospolu se radovati

Ahojte :-) Dneska jsem byla v nemocnici na další vyšetření a byla to bezva. Sestřička byla velmi milá, až na to, že do mě píchala jehly, které však byly maličké, takže jsem neměla nárok na bolestné :D No a když se mi pokoušela píchnout jehlu do boku, tak jí to vůbec nešlo a nakonec se jí ta jehla celá ohnula :D No není to dobrý? Když mi řekla, že jí to tam nejde zapíchnout, začala jsem se smát jako blázen (jak mě možná i diagnostikovaly :D). Naštěstí sestřička pohotově donesla další jehličku a se slovy, že mám v tom místě hroší kůži to do mě po několika minutovém zápasení přece jen píchla ;) Další část vyšetření mohla začít :D A musím uznat, že takový pocit, když vám postupně do všech končetin pouští elektrický proud na nevím kolik minut (ale bylo to dlouho! :D) a vy máte zavřené očička a ležíte poslušně bez hnutí jako cvičení pejsci...To je jedinečný zážitek! Kdo z vás si něco takového vyzkoušel? ;) Vyvrcholením všeho byla hýbající se šachovnice na televizce z doby ...no, řekněme ze s...

Nazdárek :-) Dnes...vám přináším něco velmi ojedinělého a speciálního. Jde o text, který vznikl v jedné z nejzlomovějších chvílích mého života a má svým způsobem velmi osobní charakter. Konečně se v něm můžete dozvědět, co mi to vlastně je, že pořád navštěvuju nemocnice a proč jsem se celé léto neozvala, ani když už jsem byla zpátky z táborů. Ale varuji vás! Není to zrovna veselá novina, ačkoliv básnička je dle mého značně optimistická. Proč? Protože jsem šťastná a mám se dobře. Nic mi neschází...tak proč se trápit tím, co může být za pár let, ale taky nemusí, když žijeme tady a teď?! A já jsem celkem v pořádku :-) Takže...přečtěte si to, kdo chcete. Vážně mi to nevadí. Jsem ochotná to vykřičet do celého světa, nemám s tím problém. To jen lidi kolem mě mají trošku problém to zpracovat a smířit se s tím. Je jen na vás, jestli se to rozhodnete číst. Někteří z vás už to dokonce četli. Možná vás také zajímá, proč to sem vůbec dávám...Odpověď je jednoduchá. Protože tento blog je jakýsi můj ...