Illienel

Milí návštěvníci tohoto blogového místečka, dlouho tu bylo ticho. Přístav zůstal opuštěn a světlo majáku pomalu vyhasínalo. Moje světýlko však svítilo čím dál více, konečně v mém životě nastaly velké pozitivní změny, díky kterým jsem měla dost síly žít s úsměvem i bez útěchy modrého přístavu. Bylo mi ale líto, že nechávám majáček pohasínat a nemůže dál svítit vám, mým milým a vzácným hostům. Nebudu vám lhát. Byly doby, kdy jsem si na tohle místo ani nevzpomněla. Ale pak byly chvíle, kdy jsem si vzpomněla a...kdy se mi stýskalo. A měla jsme pocit, že jsem opustila něco, co mi přece jen svým způsobem trochu chybí. Proč? Odešla jsem bez rozloučení. Neukončila jsem tuto kapitolu mého života a nechala tuto blogovou kroniku nedopsanou, otevřenou, ale s prázdnými listy a vyschlým perem. Teď se vracím, abych se s vámi rozloučila...a nebo se vrátila k psaní. Ovšem jen velmi velmi nepravidelnému, nárazovému, jak přijde, čas, chuť, potřeba či nápad. Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad. Ovše...

Zdravím vás! :-) Pohodlně se usaďte, tentokrát to bude na dýl. :D Dnes je mimořádný den pro mě i pro tento blog. Možná to bylo včera, možná dnes, možná zítra, ale v těchto dnech před 4 lety zveřejnila jistá Juliet Rocks na svém blogu článek s výzvou k dopisování. Já její výzvu nadšeně přijala. A tak se zrdoilo jedno vzácné přátelství. A s ním pak řada dalších. Na památku tohoto dne a činu a na počest a zároveň jako obrovské poděkování Juliet dnes zveřejňuji tento článek. Možná nesouvisející, ale...no, snad i tak alespoň maličko potěší. Víte, Juliet je naprosto výjimečný čtenář mého blogu, má absolutní prvenství téměř ve všem, co se mě a blogu týče (ne ve všem, ale u většiny věcí jo). A především - přečetla a okomentoala 98% článků na tomto blogu od jeho úplného založení. Naše blogy jsou podobn staré, její dokonce o něco mladší - objevily jsme se tedy navzájem v počátcích našich blogů (i když ten její byl už druhý). Její blog je pro mě naprostá stálice mezi oblíbenými blogy a milý př...

(Autorem obrázku je Delpha ) ( Zdroj fotografie ) "Někdy se nám zdá, že jsme jen docela malí, bezvýznamní a ztracení ve velké černé prázdnotě. Podobné pocity však může mít i každá osamocená hvězda na noční obloze. A přece společně s druhými prozáří celé nebe a tmu naplní světlem. Tak je to i s námi. I ty sama můžeš být světlem pro druhé. Tak se neboj svítit a putovat vesmírem. Zjistíš, že nejsi sama a že svět není tak temné a smutné místo, jen ho tím dobrým musíme naplnit." Illienel ( Zdroj obrázku ) ( Zdroj obrázku )

Zdravím vás! :-) Jednoho podzimního večera pod vlivem horkého ajurvédského antistresového čaje, klavírních skladeb Yirumy, teplé peřiny a záře solné lampy...Největší Múza přichází vždy chvíli před usnutím aneb psáno chvíli před půlnocí. Ať čerstvý vítr odnese vaše trápení a jako listí padá ze stromů, ať z vás spadne vaše únava. Slunce vašim dnům :-) Vaše Illienel Napsáno přímo pro Lyru, které také patří věnování. "Přeji Ti všechno štěstí světa, Lyro." Říjnové slunce naposledy pohladilo javorový list. Malířův štětec dokončil svou práci. Barevnou závěj pod korunami stromů prozářil další záblesk zlata. A ty tu ležíš. Jen tak. Ponořená do světla, barev a stínů. Necháváš se unášet molovými tony klavíru. Utápíš se ve své vlastní fantazii a vzpomínkách. Ani si nevšímáš, že tě pomalu halí tma. Skrytá v její přívětivé náruči, probouzíš se do sna. Vítr odněkud přivál vůni lékořice. Sedíš v houpacím křesle u krbu a nevíš. Netušíš, co je skutečnost a co jen snění. Za okny se válí mlha hu...

Zdravím vás... Ztratila jsem se. Ztratila jsme se v hudbě, přemýšlení, vzpomínání a povídkách. Málem jsme z toho usnula. Ztratila jsme se v podzimu... Hudba, ve které se dá tak snadno ztratit... ...Když přijde podzim. Podzim přišel. Podzim je tu... Je to krásné...podzimní...melancholické...smutně štastné...pošmourně krásné...moje! Je to moje období a moje milovaná nálada a stav...v nejteplejší, chlupaté vínové mikině s pejskem, s horkým čajem, něčím dobrým, ideální hudbu, čerstvým, mrazivým podzimním vzduchem v pokoji a teploučýma ponožkama, čtení, psaní, malování... I čtení učebnic a psaní zápisků do školy do toho v takovéto náladě můžu zahrnout. Přála bych si obejmout svou přítelkyni,, vypít si společně šálek horkého čaje a vydat se na procházku studeným, deštivým odpolednem...Procházet se mezi barvícím se listím, vdechovat nejčistčí, lehounce mrazivý vzduch, jaký je vždy po dešti...Vlasy poletující ve větru, vyprávět si a smát se... Dívám se na ty nádherné barvy v korunách stromů, n...

Ahojte :-) Dneska jsem byla na akci Setkání s uměním a vědou, kterého se zúčastnilo několik partnerských škol. Zpívali jsme tam se sborem, ale moc se nám to nepovedlo - byli jsme falešně a udělali tam několik seků. Ale co, život jde dál :D Zpíváme pro radost a rádi, tak co záleží na tom jak kvalitně :D Ale k tomu, proč píšu...:D Když jsme se vraceli, začala na mě ve vlaku padat únava. A s ní kupodivu přišla i Múza :-) Tedy...není to žádný zázrak. Ale byla jsem schopná něco napsat a i to je pro mě v poslední době úspěch. Takže tady je moje vlakové unavené drabble :-) Věnování vyjímečně na konci - má to svůj důvod. Přichází po špičkách. Plíží se s tichostí netopýřích křídel. Lehce a neslyšně se k Tobě blíží, jako když se vznáší chmýří babího léta. Je neviditelná jako černé oči noci. Svou plachostí se jí nikdo nevyrovná... Nech ji přijít k sobě. Jenom buď opatrný, abys ji nevyplašil. Jak ti jednou uteče, už ji nepolapíš. Nikdo a nic nedokáže přijít a odejít takovou rychlostí. Je to pozoru...

" Mladík chodil po střeše vagonu, zasáhl ho elektrický proud... " " V alkoholovém opojení zaťal bratrovi sekeru do hlavy... " " V Ostravě u tramvajových kolejí visel oběšený muž..." "Záhada mrtvoly v kufru auta: Žena spáchala sebevraždu..." (www.novinky.cz) Všechny tyto titulky byly vybrány z krimi zpráv posledních několika měsíců. Je to pouhý zlomek. Jedná se o loupežná přepadení pod vlivem alkoholu, ublížení na zdraví z nedbalosti, sebevraždy, řízení pod vlivem návykových látek a následné způsobení dopravní nehody...Všechny tyto případy mají něco společného. Lidé, kteří spáchali některý z těchto trestných činů si jejich následky ponesou celým životem. Udělali chybu. Nemůžou to vrátit zpátky. Když se opijeme a řídíme pod vlivem alkoholu, můžeme způsobit vážnou dopravní nehodu. Při té nehodě může zemřít člověk. Naše následná lítost mu život nevrátí. Můžeme v životě udělat cokoliv, ale ten člověk bude mrtvý. A my budete do smrti nosit v hlavě poc...

Na památku jednoho anděla, který nás navždy opustil... :( Tma...černá...smutek...ticho...klid... Když vás opustí anděl, zůstane ve vás prázdné místo. To místo zčerná jako noc. Získá barvu beznaděje...A hloubku...obrovskou, bezednou prázdnotu. Opustil nás anděl...Umřel? Ne. Andělé neumírají. Odletěl na křídlech noci... Prolétl nekonečným černým vesmírem a stal se zářivým bodem na noční obloze. Prošel černým tunelem a stal se jedním z paprsků zářících na jeho konci. Svítí na zem. Hřeje naše srdce. Kdo? Anděl? Ne...Vzpomínka na něj. Víc nám nezbylo...Z rozmláceného kostela...Z rozmláceného života...Z rozmlácené duše...