Illienel

Upozornění: článek nemá obsah ani smysl, jedná se pouze o volný proud myšlenek a otázek...Potřebovala jsem se nějak vypsat a tohle bylo zrovna nejlepší nebo to jediné, co šlo. Asi to bude úvaha...sama nevím. Nevím nic. Nevědět je tka krásné, tak blažené. Proto jsou malé děti tak štastné. Kvůli své nevědomosti? Nevím. Jak osvobozující slovo. Prostě nevím. Neznat odpvoěd. Nevědět, jaká je skuečnost. Neumět popsat realitu. Záleží na tom? Vadí to? Proč? Komu? Je zima. Leden. První měsíc nového roku. Za okny padá sníh. Ze sedmého patra jsou vidět zasněžené vrcholky jehličnatých lesoparků. Od rána stále hustě chumelí. A v mé mysli nastala sněhová vánice. Věříte, že myšlenka je nerjychlejší činnost, jaké je naše tělo schopno? Jeden spisovatel ve své knize pravil, že myšlenky jsou hvězdy a on v nich nedovede rozpoznat souhvězdí. Tím spisovatelem byl John Green a kniha se jmenovala Hvědy nám nepřály. Ten název je zvláštní. Jsou to opravdu hvězdy, kdo nám nepřeje? Co by na takovou obžalobu řekla...

Omlouvám se všem... Nebyla jsme tu dlouho. A nějaký čas tu asi ještě nebudu. Nějak se to stalo, že jsem dostávala stále víc, než jsem si zasloužila a zapomínala být vděčná a pokorná. Začala jsme ztrácet sama sebe. Tady na blogu to až tak moc vidět nebylo. Mnohem více v mém rálném životě a především v mém nitru. Kdybych nenapsala předchozí, teď už smazaný, článek... Kdyby mi na něj Lyra (díky Ti nastotisíckrát!) neřekla otevřeně svůj názor... Kdyby mě tím nezburcovala a nepomohla mi si uvědomit, že jsem se dostala někam, kde vůbec nechci být... Že dělám věci, které ke mně nepatří... Které dělat nechci... Kdo ví, jak by to se mnou pokračovalo a dopadlo. Už tak je to zlé. Nezlobte se na mě prosím, že tady o něčem povídám, aniž byste chápali, o co jde. Nebudu zde popisovat a vysvětlovat stavy mé mysli a duše. Vám to k ničemu dobré není a já je znám. Až příliš dobře. Depresím zatím nepropadám, ani jsme se nezbláznila. Kdybych vám tak přece jen připadala, můžete odejít. A kdybych vás příliš ...

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé...

Ahoj :-) Dnes vám přináším jedno podivné drabble nedrabble, které nemá s drabbletem společného nic než malý rozsah. Tento text byl nypsán v době, kdy jsem po lékařském zákroku zvaný lumbální punkce ležela 10 dnů doma, bylo mi zle a první týden jsem se nemohla hnout z postele. Nemohla jsem ani zvednout hlavu, abych neměla bolesti a nebylo mi zle, natož pak sedět. Nejedla jsem skoro nic, maximálně piškoty, pila jen vodu. Při životě mě udržovaly tři věci, které zmiňuji v následujícím textu. O tom, jak jsem vypadala a jak jsem se cítila, uprostřed prázdnin, odříznuta od světa a sama v tichém pokoji, vypráví následující řádky... Tímto textem bych chtěla poděkovat všem, kteří v něm naleznou své jméno. Myšlenky na vás mě držely nad vodou, když mi bylo nejhůř. Děkuji :-) Mějte se krásně :-) Vaše Illienel (Nevím přesně, u které písně to bylo, ale myslím, že kterákoliv z alba First love autenticky dokreslí moje pocity. ) S umaštěnými, nečesanými vlasy, v dětské noční košilce s králíčkem, která j...

Vážení a milí, pokud jste zavítali na tento blog s úmyslem přečíst si tento článek, varuji vás! Nedělejte to! A myslím to vážně. Jediný cíl, který tento článek měl, byla okamžitá čátečná úleva od emocí a myšlenek, které mě v tu chvíli, kdy jsem vzala do ruky tužku a starý diář dusily a pálily k zešílení. Je to jen emocionální výbuch. Nedokončený...nebyla jsem schopná dál psát. Ale ještě týž den večer (8.6.2012) mě to dohnalo. Na plno. Několik hodin nezadržitelného pláče. Nekonečné proudy slz. Nezastavitelné. Nepochopitelné. Tak iracionální, jak jen můžou být. Strach, úzkot, zoufalství. Bezbřehá beznaděj. Děs svírající duši a vzlyky otřásající tělem... Myslím, že už vám to stačilo, ne? Pochopili jste a není třeba dál číst. Už víte, že tento "článek" není nic, co by stálo za vaši pozornost. Nic, co by vás mohlo zajímat. Jen zoufalství jednoho konce. Konce Illienel takové, jakou byla (nebo si myslela, že je nebo chtěla být...na tom už nezáleží, protože všechno je pryč). Proto po...

Pro mé blogové víly a všechny, kdo navštívili můj blog... Jsou to přesně dva měsíce, od založení tohoto blogu. Za tu dobu se stala spouta věcí. Blog jsem si zakládala ve chvíli, kdy mi bylo velmi smutno, ve chvíli, kdy pro mě byl svět šedý a nebylo to jen počasím. Teď je plný barev, světla a hudby. Jsem šťatná a snažím se svou doboru náladu a nyní snad už i nevyčerpatelný optimismus šířit dál. A psát. Protože psaní je nádherný způsob jak dát život našim snům. Bez fantazie si mnozí z nás nedokážou život ani představit. Ale především nemůže být život bez lidí. A šťastný život nemůže být bez přátel... Jsou to přesně dva měsíce, co jsem začala proplouvat vodami blogového světa a pročítat blogy lidí, kteří mají plno fantazie a neváhají se o ni s druhými podělit. Ze začátku jsem žádný takový blog neznala. Dívala jsem se proto na blogy uživatelů, kteří u mých článků zanechali komentář. A jedním z nich (dokonce hned 3. v pořadí) byla i Fidell. Poté, co jsem se podívala na blog Dell, objevila j...

Kdo je Illienel? A jaká vlastně je? Chcete-li to vědět, čtěte dále... Je to zvláštní bytost. Její duše nemá stálý, pevný tvar. Je tvořena ohněm, jenž je rozfoukáván nespoutaným větrem. Její řeč je symfonií metafor. V jejím světě má vše jiný, hlubší význam. A co nemá, na to brzy zapomene. Její mysl se zabývá složitými filozofickými otázkami, aniž by byla schopna pochopit takové věci, jako jsou lidská krutost, bezohlednost a zášť. Její nitro je protkáno melancholií a četnými pramínky slz, které vyplakala. Přesto je šťastná. Její duši hřejí tři sluneční paprsky, které jí dávají takové množství radosti, že nikdy nepropadne pesimismu. Ty paprsky jsou docela prostinké. Trvalo jí však dlouho, než jim dokázala otevřít své srdce a takovou bezmeznou důvěrou a upřímností, aby ji mohly za každých okolností hřát, po zbytek jejího života. Prvním a nejsilnějším paprskem je její víra v Boha. Miluje ji za každých okolností. Díky němu nikdy není sama. Protože on tu vždy byl, je a bude. Jakou větší jisto...