Velmi podzimní nálada


Zdravím vás...
Ztratila jsem se. Ztratila jsme se v hudbě, přemýšlení, vzpomínání a povídkách. Málem jsme z toho usnula. Ztratila jsme se v podzimu...



Hudba, ve které se dá tak snadno ztratit...

...Když přijde podzim. Podzim přišel. Podzim je tu...

Je to krásné...podzimní...melancholické...smutně štastné...pošmourně krásné...moje!
Je to moje období a moje milovaná nálada a stav...v nejteplejší, chlupaté vínové mikině s pejskem, s horkým čajem, něčím dobrým, ideální hudbu, čerstvým, mrazivým podzimním vzduchem v pokoji a teploučýma ponožkama, čtení, psaní, malování...
I čtení učebnic a psaní zápisků do školy do toho v takovéto náladě můžu zahrnout.
Přála bych si obejmout svou přítelkyni,, vypít si společně šálek horkého čaje a vydat se na procházku studeným, deštivým odpolednem...Procházet se mezi barvícím se listím, vdechovat nejčistčí, lehounce mrazivý vzduch, jaký je vždy po dešti...Vlasy poletující ve větru, vyprávět si a smát se...
Dívám se na ty nádherné barvy v korunách stromů, na zlaté listí tvořící zářivé koberce všude na zemi, na vítr, odnášející trápení, vzduch s vůní dálek, někdy s přídechem dobrodružství, někdy mizícího léta, někdy blížící se zimy - vánoční vůně, na déšť, zavlažující zemi, smačící vlasy, který uklidňuje, probouzí a je po něm překrásný, čistý vzduch, na pěknou knížku, horký čaj, čokoládu, deku...žhnoucí topení, příjemnou postel, pastelky, barvy, tužku, blok...Písně i skladby, melancholie v té nejkrásnější podobě...
Jaro je sangvinik, léto cholerik, podzim krásný melancholik a zima...zima je flegmatik. Smutno, ticho, prázdno...aby sangvinické, živé jaro přilo s novým výbuchem energie, barev, vůní, světla, života...
Podzim je lživý...ale patří to k melancholii. Podzim je i obdobím depresí. Ale ne pro mě. Já tu podzimní melancholi potřebuju. A mám ji ráda...patří ke mně. Rok co rok...nikdy to nebylo jinak. Ale skrývá v sobě i spoustu pravdy. Někdy životní, chladné pravdy. Jindy pravdy, která je jako padající list. Jindy pravdy, která je jako poslední žhavé paprsky slunce, dříve než přijde mráz. Ale podzim je obojí. Pravda i lež. Teplo i chlad. Radost i smutek. Jako jing a jang...Vyvážený...
"Pravda neučiní svět horším, pouze nás přiměje spatřit, jaký svět opravdu je."
Miluju jaro. Miluju slunce, stromy, květiny, vodu, přírodu...Zpěv ptáků. Život, radost, smích, sponntánost, dělat hlouposti, bláznit...tančit, zpívat, skákat...Ale jsem melancholik. Přesto jsou mým krédem "Naděje, pravda a láska." - "Ale největší z té trojice je láska." (Nový zákon)
Nadějí, láskou a vírou, se píseň může stát.
Píseň, kterou mám právě v srdci, je melancholická...A přesto jsem nikdy nepřestala být plná naděje, víry a lásky :)
Myslím, že melancholie ani podzim nic z toho nutně nevylučují.
Pokud člověk nepropadne depresivní melancholii, té smutné, může naopak melancholie jeho štastné pocity umocnit, prohloubit...
Myslím
Já to tak mám

Komentáře

  1. Je krásné, číst o tom, že nepodléháš podzimní depresi, kéž by nás bylo více. Ale není. Právě v tomto čase by jsme se měli více věnovat těm, kteří v této pošmourné době a obzvlášť počasí venku s nedostatkem slunečního svitu, přímo trpí. Přátelům.
    Jistě, jeden člověk nemůže pomoci všem, ale i pro někoho relativní chvilka dokáže dost potěšit a rozsvítit tak celý den.
    Doufám pevně v to že tebou výše popsané tě neopustí a brzo se tu skví, další čtení.
    Děkuji za pěkně napsané řádky které mne pohladily po duši jako poslední čas nic ostatního. Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  2. Rozumím
    Přijde mi, že to mám stejněTo cos popisovala je pro mě neuvěřitelně nádherná představa, kterou bohužel asi nikdy nesplním. Nesednu si s dekou, čajem, čokoládou, malováním,... Přijde mi, že na podzim ani v zimě ne... Přes tohle období jsem prostě zamrzlá. Panda, která se připravuje na zimní spánek. Přitom bych chtěla být tak úžasně romantická jako ty. Ach jo. :( :))) Ale i číst o tom je nádherné. ;) PS Úžasná hudba.

    OdpovědětVymazat
  3. Vypadá to, že podzim vnímáme tak nějak stejně. Já nedokážu propadnout depresi, v jednom kuse nadávat na to příšerné počasí. Já se na podzim vždycky těším. Spousta barev, občas déšť, občas slunko, občas vítr, občas mlha... prostě to, co mám ráda. Je to období kdy si zalezu do pokoje se sypaným čajem (nejlépe tím "Pro filozofy") nebo horký kakaem (občas s příměsí chilli) a buď koukám na filmy, nebo kreslím a nebo píšu. Každopádně ve mně podzim probouzí tvořivost.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Malé velké ohlédnutí

"Tak piš nesmysly."