Illienel

Dnes bez úvodu...jedna nevím co...báseň? Myšlenkové blouznění? Nevím. Nejspíš jen pár slov... (autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz) Nezabíjejte sen... Každému je ukradený Snění je terčem posměchu Tak nebuďte nás, vždyť jsme vám lhostejní! Nezabíjejte sen... Někdy každý člověk zažije pád zámků vzdušných Tisíce střepů ledových zasypou cestu vpřed, naděje, víra, přání... ...ztrácí se pod lavinou. Cíl mizí v bílých dálkách zář sněhové pláně oslepuje zrak Už nevidím svůj sen, z Panovy lodi zbyl jen vrak. Nezabíjejte sen! My potřebujem plout... Z křišťálového paláce zbyl jenom klíč Odemkl jsem dveře do Říše divů, pod troskami našel Orákulum... Bylo prázdné, až šel z toho strach Cesta i cíl, k němuž chtěla jsem jít, přání a sny, zámky, klíče, lodě... Zmizely pod přílivem reality, zaplaveny tmou, beznadějí, slzami... Má bájná Atlantido, Říše snů, má pohádková zem... kdo tě potopil? Zabíjíte sny... Už se nechci probudit!

Zdravím vás! :-) Jednoho podzimního večera pod vlivem horkého ajurvédského antistresového čaje, klavírních skladeb Yirumy, teplé peřiny a záře solné lampy...Největší Múza přichází vždy chvíli před usnutím aneb psáno chvíli před půlnocí. Ať čerstvý vítr odnese vaše trápení a jako listí padá ze stromů, ať z vás spadne vaše únava. Slunce vašim dnům :-) Vaše Illienel Napsáno přímo pro Lyru, které také patří věnování. "Přeji Ti všechno štěstí světa, Lyro." Říjnové slunce naposledy pohladilo javorový list. Malířův štětec dokončil svou práci. Barevnou závěj pod korunami stromů prozářil další záblesk zlata. A ty tu ležíš. Jen tak. Ponořená do světla, barev a stínů. Necháváš se unášet molovými tony klavíru. Utápíš se ve své vlastní fantazii a vzpomínkách. Ani si nevšímáš, že tě pomalu halí tma. Skrytá v její přívětivé náruči, probouzíš se do sna. Vítr odněkud přivál vůni lékořice. Sedíš v houpacím křesle u krbu a nevíš. Netušíš, co je skutečnost a co jen snění. Za okny se válí mlha hu