Říjnové

Zdravím vás! :-)

Jednoho podzimního večera pod vlivem horkého ajurvédského antistresového čaje, klavírních skladeb Yirumy, teplé peřiny a záře solné lampy...Největší Múza přichází vždy chvíli před usnutím aneb psáno chvíli před půlnocí.

Ať čerstvý vítr odnese vaše trápení a jako listí padá ze stromů, ať z vás spadne vaše únava.

Slunce vašim dnům :-)

Vaše Illienel

Napsáno přímo pro Lyru, které také patří věnování.

"Přeji Ti všechno štěstí světa, Lyro."

---

Říjnové slunce naposledy pohladilo javorový list. Malířův štětec dokončil svou práci. Barevnou závěj pod korunami stromů prozářil další záblesk zlata.
A ty tu ležíš. Jen tak. Ponořená do světla, barev a stínů. Necháváš se unášet molovými tony klavíru. Utápíš se ve své vlastní fantazii a vzpomínkách. Ani si nevšímáš, že tě pomalu halí tma. Skrytá v její přívětivé náruči, probouzíš se do sna.
Vítr odněkud přivál vůni lékořice. Sedíš v houpacím křesle u krbu a nevíš. Netušíš, co je skutečnost a co jen snění. Za okny se válí mlha hustá jako puding. Přes tu šedou clonu nevidíš vůbec nic.
Co je asi tam venku? Existuje nějaký reálný svět? Nebo tu vždy bylo jen tohle křeslo, oheň plápolající v krbu a svíčka vonící po levanduli? Zvolna otáčíš další list zažloutlé, staře vyhlížející knihy. Ani sis neuvědomovala, že ji držíš...
Klavírista ukončil svou tklivou melodii. Svítá. Mlha je pryč. Venku na trávě se třpytí jinovatka. Oheň vyhasl. Je tu takový chlad. Prokřehlými prsty svíráš šálek horkého čaje. Nápoj nikdy nebyl tak vroucí. Tělem se ti rozlévá příjemné teplo. Někdo tě přikryl dekou.
Náhle cítíš něčí dotek. Ztuhneš v překvapení. Malá ruka tě nesměle hladí po vlasech. Přátelské hlasy tě volají. Usměješ se. Ty hlasy znáš. Otvíráš oči a probouzíš se ze sna. Do podzimní melancholie se tiše a nenápadně vplížil radostný smích...

Seskakuješ z větve stromu, na níž jsi dosud seděla, zády opřená okmen. Ulamuješ si řádek z nabízené čokolády. Vítr si hraje s tvými vlasy. Poletují do všech stran. Nevšímáš si toho. Pro jednou Ti na ničem takovém nezáleží. Zvedáš lesklý kaštan, zatoulaný sem z nedaleko stojícího jírovce. A s nepopsatelným výrazem strefuješ jednoho ze svých kamarádů. Tvůj tichý smích se v šumění listů téměř ztrácí.

Rozbíháš se a necháváš všechno za sebou. Na obzoru právě zapadá slunce...S rozkoší vdechuješ čerstvý, studený vítr. Jsi svobodná. Jsi sama sebou. Říjnová. Čokoholik. Sabotér moře. Kritická. Lyrická. Přítelkyně hudby. Milovnice knih, historie a čokoládového pudingu. Prostě Lyra...ale přece jsi jiná. Jsi šťastná.

P.S. Místo kurzívou označené části, nechť si každý doplní to, co je mu vlastní. co ho dělá sebou samým. A nechá se unášet na vlnách pozitivní podzimní melancholie, s šálkem horkého čaje a kouskem čokolády :-)