Zamilovaná

Přátelé a kamarádi,

věřte nebo ne, dnes jsem při úklidu a balení se na "dovolenou" objevila v jednom bloku básničku, na jejíž existenci jsem stačila úspěšně zapomenout. A přitom to není zas tak dávno, co jsem ji psala (nejvýš tři roky). Vždycky jsem toužila po romantickém vztahu, kde by mi partner psal básně (či jiná díla), nosil mi květiny či pekl koláče a nosil snídani do postele. Občas. Jednou za rok. Ale bez ohledu na to jsem brzy po zamilování se zjistila, že to v žádném případě neznamená,, že sama nemůřu mít podobné tendence a přivádět je do reality (dobře, až na to nošení květin :D). Takže zde je básnička, kterou jsem napsala mému milému jednoho rána, úplně nečekaně, bez nějakého tvůrčího záměru a možná i bez jistoty záměru tu báseň dát potom dotyčnému přečíst. Jestli jsem tak nakonec učinila nebo ne můžete zkusit hádat, každopádně dnes a tady se o tu básničku podělím s vámi. Třeba pobaví a zvedne náladu v krušných časech. :-)

Mějte se rádi a stále hledejte důvody k radosti!

vaše Pomněnka Illienel

---

Nejedla jsem, spala málo,

o Tobě se mi v noci zdálo.

Když pak došlo k probuzení,

bylo to jak pohlazení,

zjistit, že co ve snu bylo,

skutečně se přihodilo

nebo třeba přihodí.

Rozcuchaná, v pyžamu,

sedím na pelesti,

sotva probuzená říkám si,

jaké mám velké štěstí.

Psala bych dále,

však i zamilované někdy tlačí čas,

doufám, že v krátkém čase,

sejdeme se zas.