Illienel

Pěkný večer všem! :-) Nečekali jste mě tu tak brzo, že? Musím přiznat, že ani já jsem nečekala (a nedoufala), že bych pro vás měla něco hotového do dvou dnů od zveřejnění návratové básničky. Nejdřív jsem přemýšlela, že dnešní věcičku zveřejním třeba až za týden, abyste měli čas přečíst si a okomentovat tu předchozí a aby mi aktivita na blogu vydržela o něoc déle. Jo, chtěla jsme si pro jistotu dělat maličké zásoby článků k vydávání. Ale...nakonec jsme se rozhodl, že na to peču. Víte...chci, aby moje články na blogu (pokud to nejsou záměrně vydávané archivní věci) byly autentické . Tudíž abych je zveřejňovala v době, kdy vznikly, a ne v době, kdy nemám co vydávat. Vždyť můj blog je má kronika. A co lépe ukazuje, jak se peru se životem a co zrovna prožívám, než moje básně? Proto vám ji sem dávám už dnes. Dalo by se říct, že je úplně čerstvá , sotva utržená ze stromu (jak se sami dočtete, obrazně i doslova :D). Není to ani tak básnička, je to spíš takový popěvek úplně jednoduchou, vesel

Zdravím vás! Po velmi dlouhé době jsem konečně zase napsala báseň , dá-li se tomu vůbec tak vznešeně říkat. Možná prostě spíš něco ve verších. Co mi neuteklo dřív, než jsem to stačila zapsat . I když tohle je stejně až druhý pokus, první se mi smazal a já musela vzpomínat a pokoušet se dát to znovu dohromady co nejvíce stejně. Jak se mám radši psát nebudu, dobré to není, ale něco z toho možná bude v příštích článcích, jak jinak, než v umělecké podobě (Proč to psát přímo, že? Kdo by to četl?). Protože je to po dlouhé odmlce "první" tvorba tady pod majákem, budu moc vděčná za vaše reakce. Zpětná vazba je pro mě důležitější než dřív. Mějte se pěkně a nepřestávejte tvořit a snít! vaše Ilienel Navštiv mne, Múzo, pohlaď mé skráně, v té zimní noci chladivé. Zahřej mé dlaně, ať zkřehlými prsty mohu psát opět básně své. Útržky veršů na oroseném skle, jen spatří svět, hned zmizí zas. Jaká to škoda, vyprávět všem chtěly, o světě, jenž je plný krás. Leč byla to jen slova, nebyla spj