Letí, letí

Pěkný večer všem! :-)

Nečekali jste mě tu tak brzo, že? Musím přiznat, že ani já jsem nečekala (a nedoufala), že bych pro vás měla něco hotového do dvou dnů od zveřejnění návratové básničky. Nejdřív jsem přemýšlela, že dnešní věcičku zveřejním třeba až za týden, abyste měli čas přečíst si a okomentovat tu předchozí a aby mi aktivita na blogu vydržela o něoc déle. Jo, chtěla jsme si pro jistotu dělat maličké zásoby článků k vydávání. Ale...nakonec jsme se rozhodl, že na to peču.


Víte...chci, aby moje články na blogu (pokud to nejsou záměrně vydávané archivní věci) byly autentické. Tudíž abych je zveřejňovala v době, kdy vznikly, a ne v době, kdy nemám co vydávat. Vždyť můj blog je má kronika. A co lépe ukazuje, jak se peru se životem a co zrovna prožívám, než moje básně? Proto vám ji sem dávám už dnes. Dalo by se říct, že je úplně čerstvá, sotva utržená ze stromu (jak se sami dočtete, obrazně i doslova :D).


Není to ani tak básnička, je to spíš takový popěvek úplně jednoduchou, veselou melodií. Od prvních slov jsem si ho zpívala, po celou dobu tvorby. Nějak se mi prostě objevil v hlavě...Melodie bude, možná i zpěv, ale až bude mít můj milý čas to zapsat do not a nahrát, já na to nejsem vybavená. Takže pokud stojíte i o zvukovou stránku, musíte mít strpení. Když si ale tuto jednoduchoučkou, prostinkou básničku přečtete už nyní, budete si k ní moct zanotovat vlastí melodii. A to je fajn, ne? :-)

Přeji Vám pohodové dny s úsměvem na tváři!
vaše Pomněnka Illienel



Letí, letí,
myšlenky mi hlavou.
Usedly do větví stromů,
snad chvíli zůstanou.

Letí, letí,
hlavou mojí věty.
Možná si též na strom sednou,
myšlenky pohltí.

Letí, letí,
ven z hlavy mé děti.
Na papír si posedají,
budou vyprávěti.

Letí, letí,
hlavou mnohá slova.
Když myšlenky do vět vložím,
je tu sloka nová.

Letí, letí,
hlavou verše, rýmy.
Když to všechno v báseň spojím,
na čas zmizí stíny.

Komentáře

  1. Juliet12. února 2018 v 3:48

    Illísku je to boží! Boží boží boží! A ano, slyším v tom písničku, proto je to o to božejší, že mi to vlastně zpíváš... ♥

    OdpovědětVymazat
  2. Irith16. února 2018 v 13:38

    Je to takové... dětské. A to neber zle (ale vím, že zrovna Ty toto brát zle určitě nebudeš). Je to dětské a hobití. Veselé, jednoduché, je to přesně pro zlé chvíle, abychom si uvědomili, že nejenom epická slov aa velké činy mají smysl, ale že je potřeba obracet se k těm nejmenším a nejjednodušším a v nich hledat cestu a vlastně... velkou moudrost

    OdpovědětVymazat
  3. m.21. února 2018 v 1:45

    Mně se to hrozně líbí. Přijde mi to jako něco, co napsal někdo známý - jako ne že by mi to něco konkrétního připomínalo, ale že je to tak dobré, že si umím představit, že nás to učili ve škole :)

    OdpovědětVymazat
  4. Aredhel26. února 2018 v 13:51

    Na mě báseň z nějakého důvodu působí hrozně melancholicky... ale krásně, rozhodně krásně! Jako něco, na co už se skoro zapomnělo, ale co se vrací, zas a znova. Jako něco skoro nedosažitelného. Je to báseň plná vzduchu...
    K melodii to přímo vybízí a já bych rozhodně chtěla slyšet tu tvoji, takže doufám, že vážně plánuješ ji nazpívat. ;)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace