Víc než jen slova
Zdravím vás!
Po velmi dlouhé době jsem konečně zase napsala báseň, dá-li se tomu vůbec tak vznešeně říkat. Možná prostě spíš něco ve verších. Co mi neuteklo dřív, než jsem to stačila zapsat. I když tohle je stejně až druhý pokus, první se mi smazal a já musela vzpomínat a pokoušet se dát to znovu dohromady co nejvíce stejně. Jak se mám radši psát nebudu, dobré to není, ale něco z toho možná bude v příštích článcích, jak jinak, než v umělecké podobě (Proč to psát přímo, že? Kdo by to četl?). Protože je to po dlouhé odmlce "první" tvorba tady pod majákem, budu moc vděčná za vaše reakce. Zpětná vazba je pro mě důležitější než dřív.
Mějte se pěkně a nepřestávejte tvořit a snít!
vaše Ilienel
Navštiv mne, Múzo,
pohlaď mé skráně,
v té zimní noci chladivé.
Zahřej mé dlaně,
ať zkřehlými prsty
mohu psát opět básně své.
Útržky veršů
na oroseném skle,
jen spatří svět, hned zmizí zas.
Jaká to škoda,
vyprávět všem chtěly,
o světě, jenž je plný krás.
Leč byla to jen slova,
nebyla spjata s duší,
proto změnila se v nic.
Slova mohou dát rýmy,
téma, tempo, co jen chceš.
Však od básně chtěj vždy víc.
Báseň je myšlenkami,
sny, radostí i strastí.
Je včera, dnes a zítra,
malou nesmrtelností.
Je srdcem, duší,
svého básníka.
To je nádherné! Líbí se mi myšlenka básně, líbí se mi pojetí. Začínám opravdu litovat, že já psát ve verších neumím Piš více!
OdpovědětVymazatPřekrásné
OdpovědětVymazatUhůůů! Jsem věděla, že kecáš! :P Todle bych nikdy nestvořila, je to krása! JE to hlavně fakt báseň báseň, chápeš? Ne jen nějaké veršovánky, prostě to má strukturu a tak! Moc se mi to líbí, nejvíc tato část: "Útržky veršů
OdpovědětVymazatna oroseném skle,
jen spatří svět, hned zmizí zas.Jaká to škoda,
vyprávět všem chtěly,
o světě, jenž je plný krás." ♥
Pomněnko, Pomněnko... musím souhlasit s Juliet - tohle je báseň s velkým B. Četla jsem od tebe už leccos, co mnou pohnulo, co mi přišlo krásné, ale tohle ve mně vyvolává úplně jiný level emocí. Je to tak křehké a jemné, stejně jako je to nesmrtelné a nezapomenutelné, a je to tak strašlivě pravdivé, jestli mi rozumíš. Tvoje báseň je doopravdy "víc než slova". Šla z duše, a je to znát, je to v každém verši. Chce se mi brečet, chce se mi tvořit, i když není o čem, chce se mi ji číst znovu a znovu.
OdpovědětVymazatZvlášť dvě části mě úplně zaskočily takovým tím dobrým, ale hořkým a smutným pocitem: ta "Zahřej mé dlaně..." a "Slova mohou dát rýmy...".
A ani na čtvrté předčtení ty pocity neodeznívají. Když čtu, všechno ve mně křičí "pravda, pravda, dere se skrze lidskou báseň...".
Jsi velká básnířka, jenom se to o tobě málo ví...
Tedy - o zmatku a náhodném skládání slov - tak působí ten úvod, a ne ta báseň. Ta můza je hned vedle Tebe, jen ji možná nevidíš... zdá se, že je to zima a báseň jako téma básně, které se do toho obtiskly. Pořád umíš kouzlit se slovy :)
OdpovědětVymazat