Tma

Na památku jednoho anděla, který nás navždy opustil... :(


Tma...černá...smutek...ticho...klid...
Když vás opustí anděl, zůstane ve vás prázdné místo. To místo zčerná jako noc. Získá barvu beznaděje...A hloubku...obrovskou, bezednou prázdnotu. Opustil nás anděl...Umřel? Ne. Andělé neumírají. Odletěl na křídlech noci... Prolétl nekonečným černým vesmírem a stal se zářivým bodem na noční obloze. Prošel černým tunelem a stal se jedním z paprsků zářících na jeho konci. Svítí na zem. Hřeje naše srdce. Kdo? Anděl? Ne...Vzpomínka na něj. Víc nám nezbylo...Z rozmláceného kostela...Z rozmláceného života...Z rozmlácené duše...

Komentáře

  1. Waddenhoek's Sharey10. února 2012 v 15:09

    Nádhera :)

    OdpovědětVymazat
  2. Anička :) | mileycyrus-hannahmontana.blog10. února 2012 v 16:18

    já se tmy bojíím :-/
    http://mileycyrus-hannahmontana.blog.cz/1202/potm-unor

    OdpovědětVymazat
  3. Illienel11. února 2012 v 1:21

    [1]: Děkuji :)

    OdpovědětVymazat
  4. Illienel11. února 2012 v 1:22

    [2]: Já taky :) Ale není tma jako tma...

    OdpovědětVymazat
  5. Charlotte Evans11. února 2012 v 2:13

    Nádherné... Vyzařuje z toho podivná nedotknutelnost andělů a jiných, mnohem lepších, než jsme my...

    OdpovědětVymazat
  6. Lilly11. února 2012 v 5:06

    Bez tých bodiek (......) by to bolo lepšie. Oni sú dobré, ale nie v takom množstve. Nedávaj ich všade.

    OdpovědětVymazat
  7. Illienel11. února 2012 v 5:27

    [5]: Jsem ráda, že to na Tebe tak působí. Napsala jsem to na památku jednoho anděla, který nás teď dobrovolně opustil :(

    OdpovědětVymazat
  8. Illienel11. února 2012 v 5:30

    [6]: Díky za radu. Pokusila jsem se to trochu napravit :) Ony ty tečky nebyly záměrem, prostě se to při psaní tak nějak stalo, že jsem s každou novou myšlenkou napsala pár teček... :)

    OdpovědětVymazat
  9. Lorett14. února 2012 v 1:58

    Když nás anděl opustí, zůstane prázdné místo.... Ale to zaplní moźná někdo jiný ;)

    OdpovědětVymazat
  10. Juliet Rocks5. března 2012 v 11:08

    Fíha! Nádherný!!! Vážně vážně úžasné!

    OdpovědětVymazat
  11. Illienel6. března 2012 v 1:02

    [9]: Máš pravdu, ale vzpomínky zůstanou...A tak to má být.[10]: Páni, já zářím jak vánoční stromeček Mockrát děkuju

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vzkazovník

Tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych udělala tuto věc užitečnou a potřebnou...Pokud budete mít na srdci cokoliv, co se nevztahuje k mým článkům, pište to prosím sem. Odpusťte si nevhodné výrazy a reklamy. Chodím sem často, takže se nemusíte bát, že by jakýkoliv váš komentář upadl v zapomnění. Nevím, co dalšího sem napsat, každý ví, k čemu je vzkazovník :D Takže jen doufám, že ho budete využívat :-)
Další informace

Ztracená kronika

Zdravím vás! Dneska se s vámi podělím o jeden z nejstarších "pokladů", který jsme objevila při stěhování. Jedná se o mou v podstatě první fanfiction . Bylo mi 10 let, začátek 5. třídy, v té době jsme netušila, co to fanfiction je a nepsala nic jiného než slohovky do školy. Milovala jsem Foglara a už rok a půl jsem hltala všechny jeho knížky, ke kterým jsme se mohla dostat. Má první "fanfikce" tedy byla na jednu z jeho knih - Tajemnou Řásnovku . Jsem zvědavá, co na to řeknete. :D Mějte se krásně! vaše Illienel P. S. Byla jsem si skoro jistá, že už jsem tady tuhle povídku zveřejňovala, ale nikde v celém archovu ani v žádné rubrice jsme ji nenašla, takže asi mámení smyslů... :D Standa s Lojzkem se brzo dozvěděli, že si každá družina píše svou vlastní kroniku. Jindra, který měl kroniku doma, jim slíbil, že ji přinese příští sobotu. Kluci se už nemohli dočkat. Příští sobotu byli v klubovně mezi prvními. Jindra přišel až těsně před začátkem schůzky. Kroniku však neměl.
Další informace

Sluneční paprsek

Obrázek
Moji milí, straří známí i vy, kteří jste tu poprvé, Sluneční paprek posílám vám všem :-) Nechť prozáří vaše dny, rozzáří vaše oči, vykouzlí úsměv na vaší tváři a zahřeje vaše srdce :-) Já vím...jsou to jen slova. Ale kdyby to bylo možné, už by k vám letěl. K vám všem. Kéž bych to tak dokázala. Mám vás všechny moc ráda. Je to zvláštní, jak lidé, které jste nikdy neviděli, zasáhnou do vašeho života. Potkáte je ve virtuálním světě, zasáhnou vaše imaginární srdce a ovlivní váš reálný život. A my už pak nikdy nebudeme stejní :-) Ano, mnozí z vás až nečekaně rychle vstoupili do mého srdce a zabrali si tam místečko, které jim už nikdo nevezme. Lidská mysl je pomíjivá, ale srdce nezapomíná! A já taky ne. Žijte blaze a snažte se zachytit alespoň trošku světla do svých myslí a duší :-) Optimismus je někdy opravdu krásná věc... (fotka pochází z dnes již zrušené stránky 3.bp.blogspot.com - autor neuveden) Pokud máte chvilku, přečtěte si náledující mini příběhy. Je to takové zamyšlení a paprsek svě
Další informace