Každá postava má svůj příběh - 1. kapitola

Ahoj :)

Zde je můj první pokus o povídku. Je to spíš takový úvod, nic se tam pořádně neděje, má to spoustu chyb a musela jsem to rozdělit na dvě části. Proto budu ráda za každý váš komentář s konstruktivní kritikou :) Příběh je vymyšlen celý, ale nevím, jestli mám pokračovat v psaní. Proto prosím pište své názory. Snad se bude alespoň trošičku líbit.

První kapitola příběhu je věnovaná Mai. Je to skvělá holka a já bych si moc přála, aby v jejím životě bylo víc sluníčka a radosti, než tomu bylo doposud. Mai je velmi zajímavá osobnost, která má spoustu fantazie, díky které píše opravdu krásné povídky. Taky umí pěkně malovat a dělat grafiku. Je autorkou nádherného designu New York. Ale především, je to moc hodná holka. Bohužel, nedokáže se vidět tak, jak ji vidíme my ostatní. Nemá dost sebedůvěry. Mai jsem objevila díky blogu Charlie a jsem za to moc ráda. Je mi moc sympatická. Přirostla mi k srdíku. Proto mě moc mrzí její součaný stav a depresivní nálady. Modlím se za ni a doufám, že se bude mít líp. Přála bych si, aby si věřila tak, jako věřil děda Argiemu a aby neztrácela víru!

Autorkou krásného obrázku je Penny :-)

---

Když se Argie narodil, měli všichni obrovskou radost. V čistokrevných rodinách je narození dítěte vždy velkou událostí. Navíc, Argie byl prvorozené dítě a syn. To je téměř dvojnásobné štěstí. Na oslavu pokračovatele rodu byli pozváni všichni, kdo něco znamenali a nikdo z rozvětveného rodu de Norissů nemohl samozřejmě chybět. Přijeli i vzdálení Faucheleventovi z Francie. Byli to sice chlapcovi opravdu velmi vzdálení příbuzní, ale měli moc. A to se počítalo.

Faucheleventovi byli nejstarší čistokrevnou kouzelnickou rodinou ve Francii, měli podobnou moc jako Malfoyovi a Blackovi v Británii, ale jejich rod byl ještě starší a s čistým štítem - nikdy se nepřidali na stranu zla. Ani za dob Grindelwalda, ani za Voldemorta. Ne, že by proti nim nějak bojovali, ale zůstali nestranní a nezávislí. A možná právě kvůli tomu si jich všichni tak vážili. Jejich jméno se dědičně předávalo už desítky generací a ani takový vzdálený příbuzný jako Argie nebyl výjimkou. Po dědovi z matčiny strany dostal jméno Argus, po francouzských příbuzných Fauchelevent a po otci de Noriss. Argie byl pěkný chlapeček. měl pronikavé modré oči, světle hnědé vlásky a všichni si mysleli, že z něj bude skvělý kouzelník. Ale opak byl pravdou.

Malý Argus rychle rostl. Byl čiperný, bystrý a velmi zvědavý, jak už konec konců malé děti bývají. Ale nikdy neprojevoval sebemenší známky kouzelnického nadání. Jeho rodiče z toho začínali být velmi nervózní, a tak vzali svého chlapce v sedmi letech na vyšetření ke sv. Mungovi. Chtěli zjistit, jestli není nemocný nebo zda na něj někdo neuvrhl nějakou kletbu. Napadlo je také, jestli jejich syn není moták, ale o takové hrozné možnosti nechtěli ani uvažovat. V hloubi duše se ale obávali, že právě to je ta správná odpověď na jejich otázku. Lékouzelníci však Norissovi uklidnili.

"Váš Argie má kouzelnické schopnosti. Jeho magické portály však nejsou tak citlivé, jak to většinou u dětí jeho věku bývá. Proto se jeho magie uvolní později. O kolik později, to si netroufáme odhadnout. Počítejte ale s řádem několika let."

Sedmiletý Argus moc nechápal, co to ty portály jsou ani proč se jeho magie neprojeví hned, ale nebylo to pro něj kupodivu vůbec důležité. Znal skryté obavy svých rodičů a také on se už dlouhou dobu strachoval, že není kouzelníkem. A teď se dozvěděl, že kouzlit přece jenom bude! Co záleželo na tom, že trochu později? Třeba bude čarovat o to líp. Měl ohromnou radost, že se obavy rodičů nepotvrdily. Proto vůbec nechápal otcovu zamračenou tvář a matčiny smutné oči.

"Maminko, tatínku...Jsem kouzelník, že ano? Budu kouzlit? Ten pán to přece říkal...?

"Ano, říkal...", zazněla matčina tichá odpověď.

Argus to nechápal.

"Tak proč jste tak smutní? Vždyť jsem kouzelník a budu chodit do Bradavic a..."

Víc už říct nestihl. Jeho otec se na něj podíval takovým pohledem, jaký u něj Argie dosud neviděl. Zmlkl. Pohlédl otci do očí. To, co v nich spatřil, s ním otřáslo. Argus pochopil, že svého otce zklamal...

Chlapci nastaly těžké časy.