Děkuji a věnuji
Pro mé blogové víly a všechny, kdo navštívili můj blog...
Jsou to přesně dva měsíce, od založení tohoto blogu. Za tu dobu se stala spouta věcí. Blog jsem si zakládala ve chvíli, kdy mi bylo velmi smutno, ve chvíli, kdy pro mě byl svět šedý a nebylo to jen počasím. Teď je plný barev, světla a hudby. Jsem šťatná a snažím se svou doboru náladu a nyní snad už i nevyčerpatelný optimismus šířit dál. A psát. Protože psaní je nádherný způsob jak dát život našim snům. Bez fantazie si mnozí z nás nedokážou život ani představit. Ale především nemůže být život bez lidí. A šťastný život nemůže být bez přátel...
Jsou to přesně dva měsíce, co jsem začala proplouvat vodami blogového světa a pročítat blogy lidí, kteří mají plno fantazie a neváhají se o ni s druhými podělit. Ze začátku jsem žádný takový blog neznala. Dívala jsem se proto na blogy uživatelů, kteří u mých článků zanechali komentář. A jedním z nich (dokonce hned 3. v pořadí) byla i Fidell. Poté, co jsem se podívala na blog Dell, objevila jsem "svou vlnu". Skupinu blogerek, které píší své vlastní povídky (převážně z HP fandomu), dělají grafiku, fotí...Začala jem prozkoumávat jejich blogy, na základě jejich vzájemné provázanosti. A byla jsem nadšená. Objevila jsem "třetí svět". Místo, kde jsou lidi jako já, místo, kde vznikají sny...
A já bych některým z těch lidí moc ráda poděkovala. Za to, co dělají, za to, že tu jsou a především za to, jací jsou...Každý z nich pro mě něco znamená, třebas jsem se s nimi nikdy nesetkala, nikdy s nimi nemluvila a oni o tom nejspíš ani nemají ponětí. Ale je to tak.
Vím, že moje tvorba není žádný zázrak. Některé zde zveřejněné věci bych si ani netroufla nazvat "dílky". Ale když jsem přemýšlela nad tím, jak nejlépe poděkovat daným osobám, nenapadlo mě nic lepšího než jim věnovat povídku. Bohužel počet věcí, které bych se nestyděla někomu věnovat je značně menší než počet lidí, kterým bych ráda poděkovala. Proto doufám, že se nikdo za věnování neurazí, jsem si vědoma, že není pořádně co věnovat, ale je za co a komu děkovat. A to je to hlavní.
Protože věnování byla doplněna dodatečně a nikdo by si jich už nejpíš ani nevšiml, napíšu je i do tohoto článku. Jinak je samozřejmě najdete u příslušných povídek a básní.
1. věnování - Život jako polní brázda
Tato zvláštní jednorázovka je věnována Lyře Materazziové. Byla to ona, která mě přivedla do jiného světa a naučila mě v něm žít. Právě Laura podporuje mé šílenství, protože je ještě větší šílenec než já. Teda skoro :D Lyra mi dodala odvahu začít psát a je to opět ona, která mi pomáhá přežít v té nepřátelské džungli zvané škola. Takže tohle je pro ni...
2. věnování - Ptačí svatyně
Věnováno Fidell! Protože je to skvělá holka. Protože píše nádherné povídky. Protože to byla ona, která mi věnovala krásný komentář pouhý den po založení blogu a tím mě nevědomky přiměla podívat se na její blog. Přiznávm, že tato návštěva může téměř za vše, co se mě a blogu týče :-) Dellin nádherný blog (dnes můj nejoblíbenější) mi byl inspirací, průvodcem a kamarádem prakticky od založení toho mého. Byl to právě její seznam SB (a poté jejich seznamy), který mě přivedl k většině blogů, které mám dnes v oblíbených a s radostí je navštěvuji. Ale zde inspirace ani radost pocházející z její tvorby a blogové práce ani zdaleka nekončí. Dell je neuvěřitelně šikovná a nadaná. Ale hlavně, je to moc hodná a milá holka, alespoň v té míře, v jaké ji může člověk poznat přes blogový svět.
Fidell, Dell, Fi...DĚKUJI! :-)
3. věnování - Volání noci
Penn, za krásný dess a obrázek k povídce, které mi udělala a za povídku, která mi dodnes při vzpomínce či opětovném přečtení způsobuje slzy smíchu - Jsem tvůj otec, Harry. Její povídky čtu téměř vždy, když napíše něco nového, staré jsem zatím moc neprocházela, ale všechno se mi moc líbilo. Mrzí mě, že jsem její povídky pořádně nekomentovala, rozhodně to napravím! Penn je píše povídky, které opravdu rozemějí ale i zamrazí či rozesmutní. Tvoří nádhernou grafiku, kterou asi nikdy nepřestanu obdivovat, ale hlavně je to moc hodná holka :-)
Alithee, za její krásná dílka a blog plný snů a fantazie. Za její povídku Štěstí přijde zítra, která mě naučila nejen mít ráda Narcissu, ale dala mi toho mnohem víc. A já ji četla téměř v slzách, s úzkotí a napětím. Alithea tvoří krásné povídky, doplněné moc pěknou grafikou. Její talent mě uvádí v úžas, obdiv a nadšení. Množství a krása povídek, které napsala, si zalouží úctu. Ale ještě víc její osobnot. Lith je moc fajn holka, milá, sympatická slečna s nadáním a příjemnou povahou. Co může být lepšího? :-)
Juliet, protože ona byla ta pravá. Juliet byla tou, které jsem věnovala svou důvěru a kvůli které šla drahá anonymita internetového světa k šípku. Nelituji! Jul si mě získala svou osobností. Je bájená a mám ji moc ráda. A tejně tak její blog. Povídek tam sice ještě nemá tolik, protože je to její druhý blog, ale je tak hodná, že pro takové nadšené nové tenáře jako já přidává i povídky ze starého blogu. Tak jsem se dostala k Andělům. A tato povídka mi vzala dech. Bylo až neskutené, kolik mých nových myšlenek, úvah a nápadů bylo ve dnech následujících po přečtení inspirované tímto dílkem. Prostě mě to neskutečně oslovilo. Začala jsem nadšeně komentovat. A drahá Juliet komentovala zpátky. Její komentáře mi vždy vykouzlí úsměv na tváři, hřejivý pocit u srdíčka a mnohdy i dojetí. Pak mi ta holka vyrazila dech, když si mě přidala do Links. Mě, začínajíí, nezkušenou, neznámou blogařku s poloprázdným blogem. Bylo jasné, že jem našla "přízněnou blogovou (a možná nejen blogovou) duši. Po výzvě k psaní dopisů se z néznámé autorky Juliet Rocks stala má dráhá Jul. Dopis přišel a ona se stala skutečnou. Doufám, že i jí brzy přijde obálka ode mě, která je teď v rukou České pošty.
Fidell...protože protě proto! :D Z důvodů již zmíněných a protože mám tu holku moc ráda :-)
Lyře...důvody netřeba psát. Ona je jediná na světě :-)
4. věnování - Blues pro přírodu aneb Obraz Pálavy
Báseň bych ráda věnovala Juliet a Lith :-)
5. věnování - Každá postava má vůj příběh
První kapitola příběhu je věnovaná Emmanuelle. Je to skvělá holka a já bych si moc přála, aby v jejím životě bylo víc sluníčka a radosti, než tomu bylo doposud. Emmi je velmi zajímavá osobnost, která má spoustu fantazie, díky které píše opravdu krásné povídky. Taky umí pěkně malovat a dělat grafiku. Je autorkou nádherného designu New York. Ale především, je to moc hodná holka. Bohužel, nedokáže se vidět tak, jak ji vidíme my ostatní. Nemá dost sebedůvěry. Mai jsem objevila díky blogu Dell a jsem za to moc ráda. Je mi moc sympatická. Přirostla mi k srdíčku. Proto mě moc mrzí její součaný stav a depresivní nálady. Modlím se za ni a doufám, že se bude mít líp. Přála bych si, aby si věřila tak, jako věřil děda Argiemu a aby neztrácela víru!
6. věnování - Opuštěná královnou
Drabble je věnováno mé drahé Jul a Emmi :-)
A nakonec bych ráda poděkovala všem, kteří zavítali na můj blog a něco si přečetli. Ještě víc pak těm, kteří zanechali komentář (a tím nemylím reklamu!) a nejvíce těm, kteří se vrátili a snad ještě někdy rádi vrátí :-)
Nejprv musím říct, že mě tenhle článek naprsto nadchnul! ;) :)) čte se to mnohem lépe (a pamatuje a vůbec je super, jak v tom máš takhle systém) než u jednotlivých povídek. (I když tam je to taky pěkné. :)) Potom musím říct, že jsem si ho četla už ráno na IT, ale přestože jsem měla hotovou práci, neodvážila jsem se odepsat. (Hrozně mě znervózňoval profesor a já se nemohla soustředit! ) Své jméno, které jsem hned zahlédla jsem si nechala nakonec. Proč? Možná ze strachu, možná z očekávání, ale rozhodně to není tím, že nejlepší nakonec. No, to sem trochu nepatří, tohle moje filozofování. Takže... Všechna vjenování jsou krásná a každého, komu patří musí potěšit. Ty jsi tak hrozně moc hodná a pozitivní! A já to je naprosto úžasné! Zajímalo by mě, jestli to tak máš pořád... Máš? Tohle je totiž to, co mám an tobě tak ráda. :))) Úžasná, hodná, optimistická Illienel. :) Zároveň ale svá a to se cení. ;) Zase kecám blbosti a pořád sem se nedostala k jádru věci. Děkuji, děkuju a díky hrozně moc za tu chválu (nebo prostě konstatování - kterému mimochodem moc nevěřím, ale jestli to tak vážně cítíš, pak je to úžasné - aspoň jedna z nás dvou ). Takže děkuji. :) Ani nevíš, jak jsi mi tím zpříjemnila den. :) Hned od rána. :) No a potom na konec to nejdůležitější (krom toho, že mi neustále vypadává z klávesnice písmeno j, což je vzhledem k mé přezdívce dost na nic )... Ráno bych napsala, že dopis stále nedorazil, ale teď... ANO! Zhltla jsem ho celý naráz a nebudu Ti na ně odpovídat tady, protože to si nechám pro další řádky, jedinné, co mě trochu zarazilo.. Vážně si ten dopis psala od 9:20 do 22:45 ? ? ?
OdpovědětVymazatMáme tu na tom netu krásný svět, pravda. A jsem ráda, že jsem se k tobě proklikala, hezky to tu doplňuješ. :)
OdpovědětVymazatDěkuju moc! :* Sice se dost divím tomu, že se ti to může líbit víc (což fakt nejde, věř mi ), ale rozhodně děkuju za to nadšení, pohání mě dál. :) :)
OdpovědětVymazatAch Illienel... Ach Ill... Ach Nel... Já tě mám tak strašně ráda Tohle mi udělalo OOOOBBBRRROOOVVVSSSKKKOOOUUU radost Takhle to bývá... Narazíš na jeden blog a z něj se pak dostaneš na další a z těch pak na další a.. Chce to jen objevit ten první blog a už to jede Víš, tenkrát jsem si ani neuvědomila, že je to tvůj první článek a tak jsem byla dost překvapená, když jsem si to tu přečetla a hned jsem to běžela ověřit Páni, to je doba
OdpovědětVymazatVíš ale, žes mě u vylíčila jako někoho... Někoho jiného? Já... Zní to, jako bych byla anděl nebo já nevím... A to já nejsem. Ale stejně díky za to, žes mi na chvíli dodala ten pocit
Moc mě mrzí, že teď nepíšu a, jak jsi psala, ty si nemáš co číst. Ale já se snažím napsat aspoň kapču k Omnie, když už nic. Doufám, že se mi to konečně povede ***Charlie se loučí a stále ještě se slzami dojetí v očích kouká na tu chválu***
přemýšlím nad tím, jak vyjádřit to překvapení a... takový divný pocit, že se za mě někdo další modlí. musím se naučit nějak překousnout sama sebe a naučit se, že nemůžu všechno zvládnout sama, jak jsem se o to tak strašně snažila. přesto to není poprvé, co by k tomu došlo. dokonce se i za sebe nerada modlím sama. říkám si: když to nezvládnu, tak za co pak stojím?
OdpovědětVymazatjenže já nezvládnu nic. jsem pitomec k ničemu... strašně se snažím aby to aspoň ostatní nevěděli, jenže pak to ze mě neovladatelně tryská. strašně nerada čtu nebo slyším, že mě někdo pochválil, že mě vidí lepší, než jakou se vidím já... vždycky jsem se snažila nevytvářet si vazby přátelství, protože jsem nechtěla nikomu ublížit... svou přítomností... nikdy nepochopím, jak mě může mít někdo rád... jsem pitomý ztřeštěný trdlo, který je naprosto k ničemu, který pořád zbaběle utíká... strašně se bojím být sama se sebou, ale neodkážu žít ve společenství... nikdy nepochopím, proč mmusím být taková, jaká jsem. proč nejsem jako ostatní... sama se sebou počítám jako s polovičním šílencem, který sobě může kdykoliv ublížit... a je to pravda... vždycky si najdu záminku, když už ne důvod, proč se zfackovat, namlátit si pěstí do hlavy... musím se potrestat za to, jaká jsem... snažím se utéct, vymazat svou identitu... prostě nebýt, nic necítit... hloupýma šaškárnama maskuju svůj strach... kdy se ze mě stala taková hnusná obluda, kdy jsem začala žít jen v tom: musím, nesmím, nedokážu a nadávkách? hlavně v nadávkách a trestech prakticky za nic...
promiň, nějak to ze mě vyletělo...
OdpovědětVymazatstrašně dlouho to ve mě bublá a pak to končí vždycky takhle.
klid, pohoda. nic se nestalo, nic jsem neřekla. jako že ten celý předchozí komentář vůbec nebyl, ano? zůstane tu jen Mai šašek, pitomá skořápka, která se celý život snažila najít jediný důvod, proč si sama sebe vážit.
a nic nenašla
omlouvám se...
OdpovědětVymazatPromiň, ani jsem ti nepoděkovala za to věnování, teď,když jsem zase schopná normálně uvažovat, mě to hrozně moc dojalo. Takovou chválu... nikdy by mě nenapadlo vyjmenovat tolik pozitiv, které mám. A asi bych na ně ani nepřišla.
OdpovědětVymazatJsem ti ohromně vděčná. Děkuju.
Jestli to není moc osobní otázka, co ti vlastně bylo? Už jsem zjistila, že jsi byla v nemocnici (zřejmě dlouho) a vydedukovala jsem z toho celkové zhroucení. Mám pravdu?
OdpovědětVymazat[9]: Pipine, pro mě neexistuje nic jako "moc osobní otázka" (často k mé vlastní škodě nebo smůle těch, kdo se zeptají). Vzhledem k informacím v tomto článku si nejsem jistá, co přesně máš na mysli. Blog jsem zakládala den před pohřbem mladého, dospělého kamaráda, skvělého člověka a skauta, který spáchal sebevraždu. A co se týče mých zdravotních problémů, ty vysvětluje tento článek: http://illienel.blog.cz/1209/domecek-z-karet
OdpovědětVymazatJakékoliv další dotazy ráda zodpovím.
Děkuji Ti moc za nádherné komentáře, neuvěřitelně mi rozjasnily den a zvedly náladu, dokonce i ta strašná migréna, co jsem s ní od včerejška bojovala, jako by ustoupila.
Na další Tvé komentáře budu reagovat postupně během dne. Jinak otázky, nevztahující se k článkům, můžeš psát do Tiché pošty, která je na to určená, ale když budou jinde, mrkve nikomu vykopávat nebudu. ;)
U vás jsem nic jako Vzkazovník nenašla, proto píšu vše pod nejbližší články...
Ještě jednou moc díky za všechny ty komentáře, nemohla jsme věřit svým očím! Myslela jsem, že u mě nic číst nebudeš, když nemám hobití ani tolkienovský blog...O to víc jsme byla mile překvapena.