Neviditelná

Namestei :-)

Nelekejte se, nepokouším se o cizý jazyk, jen jsme měli včera velmi zajímavou přednášku o Indii :-) Dneska přináším úplně kratičkou básničku, která je...no, posuďte sami :-) Doufám, že se máte dobře a chystáte se pořádně si užít víkend a nenechat se upálit! :D Ale přiznejte se, kdo z vás se o víkendu či v pondělí ukáže pod svou pravou, čarodějnickou identitou? :D
Psaní této básničky (byla původně vyťukaná do poznámek v mobilu) bylo doprovázené nepochopitelným a neodpustitelným spleenem, kterému jsem se však v danou chvíli nedokázala ubránit. Muselo to být se mnou hodně špatné, protože dnes bylo poslední zvonění (ne moje :D) a tato báseň vznikla na koncertu našich školních rockových dívčích kapel a mnohých jiných, který byl uspořádán pro naše maturanty a byli na něm samí gympláci, včetně mě. Ale nevím, proč to sem vlastně píšu...:D Nejspíš vás to tejně nezajímá, koho by to taky zajímalo, že? Neřešte to prosím, asi jsem ještě trochu mimo z odpoledne nebo prostě jen moc unavená.

Mějte se krásně a skládejte básně :D

Sedí sama
Opuštěná všema
Kolem ní hluk
Ona však nevnímá pražádný zvuk

Jak stačilo by málo
Možná jen úsměv a slůvek pár
To kdyby se snad stalo
Že by o ni někdo stál

Však takové věci
Se v tomhle světě nedějí
Kamarád zmizel
Je konec všech nadějí

Komentáře

  1. Charlie, Lotte, ...29. dubna 2012 v 13:22

    Brr... Je to z toho cítit... A musím říct, že tomu rozumím... Taky se tak někdy cítím a dokonce jsem měla období, kdy jsem v tomhle stavu byla neustále a třikrát jsem málem zrušila blog. Jednou jsem jen pozastavila na dobu neurčitou. Pak jsem smazala několik článků a nakonec můj blog byl jen prázdná černá díra... Ale hlavně díky Zas* jsem se z toho vysekala a je mi fajn
    Ach jo, jsem děsná. Píšu o sobě i, kam to nepatří
    Jinak - my taky měli poslední zvonění a letos, i když jsem se vyhnula šlehačce, dostala jsem pořádnou nadílku octa a starodávných voňavek... Povím ti, smrtící (smrdící ) kombinace Tak držím palce, ať mi tě neupálí a já si jdu připravit skrýš, aby na mě ti naši domácí sedláci s vidlema nemohli Ahoj

    OdpovědětVymazat
  2. Jul Rocks30. dubna 2012 v 12:13

    Tak to bylo... Brrr! Děsivě přesné a procítěné. Nádhera! Úplně to cítím a je mi z toho zvláštně smutno... Ale i v samotě vidím něco krásného, jen to tady tak moc nevyznívá.

    OdpovědětVymazat
  3. Mai1. května 2012 v 11:06

    [2]: něco jiného je samota a něco jiného je osamělost. já teď procházím obdobím, kdy nejsem absolutně schopná vydržet sama se sebou, prostě si nesmím dovolit pustit své myšlenky volně, jinak bych skončila kdovíkde.
    skoro mám pocit, že to vyjadřuje mé myšlenky. (stačí jen přidat pár peprných nadávek určených mě), a tak mě to dost děsí.
    já se počnárání rtěnkama jako každý rok vyhnula, tentokrát tak, že jsem přišla do školy moc brzo. jindy vždycky vesele zdrhám. a taky mi pomáhá, že když se trochu snažím, každý mě považuje za prťavého primána (ačkoli jsem v kvintě)
    nikdo mě neupálil, poněvadž jsem strávila skoro celý večer šitím

    OdpovědětVymazat
  4. nel-ly4. května 2012 v 14:05

    smtuný
    a být to o něco delší, tak si to umím představit jako text nějaký depresivní písničky (neo klidně i veselý viz. Nikdo mě nemá rád ), myslím, že tyhle depresivní texty nikdy nevyjdou z módy, i když dneska bych chtěla spíš něco maličko veselejšího

    OdpovědětVymazat
  5. J.6. května 2012 v 5:10

    krásný blog!

    OdpovědětVymazat
  6. Guenon6. května 2012 v 13:26

    mě se líbila moc, obzvlášť ten konec.
    Básnické střeva si važ, to je jedna z mála věcí, co se vážně nedá ošidit nebo natrénovat. (věř mi, zkusila jsem asi tři básničky a byla z toho čirá katastrofa)

    OdpovědětVymazat
  7. Casion7. května 2012 v 11:59

    zdravím ťa, člen Fantasy clubu!
    v našom Fantasy clube pribudol nový projekt, preto si prečítaj viac a prosím aj sa vyjadril pomocou komentára
    http://my-fantasydream.blog.cz/1205/hadanka
    Casion
        

    OdpovědětVymazat
  8. Juliet Rocks10. května 2012 v 13:29

    Určitě, pro tebe vždycky! :* :)))

    OdpovědětVymazat
  9. Nyuu-chan18. května 2012 v 4:24

    Líbí se mi! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace