Neviditelná
Namestei :-)
Nelekejte se, nepokouším se o cizý jazyk, jen jsme měli včera velmi zajímavou přednášku o Indii :-) Dneska přináším úplně kratičkou básničku, která je...no, posuďte sami :-) Doufám, že se máte dobře a chystáte se pořádně si užít víkend a nenechat se upálit! :D Ale přiznejte se, kdo z vás se o víkendu či v pondělí ukáže pod svou pravou, čarodějnickou identitou? :D
Psaní této básničky (byla původně vyťukaná do poznámek v mobilu) bylo doprovázené nepochopitelným a neodpustitelným spleenem, kterému jsem se však v danou chvíli nedokázala ubránit. Muselo to být se mnou hodně špatné, protože dnes bylo poslední zvonění (ne moje :D) a tato báseň vznikla na koncertu našich školních rockových dívčích kapel a mnohých jiných, který byl uspořádán pro naše maturanty a byli na něm samí gympláci, včetně mě. Ale nevím, proč to sem vlastně píšu...:D Nejspíš vás to tejně nezajímá, koho by to taky zajímalo, že? Neřešte to prosím, asi jsem ještě trochu mimo z odpoledne nebo prostě jen moc unavená.
Mějte se krásně a skládejte básně :D
Sedí sama
Opuštěná všema
Kolem ní hluk
Ona však nevnímá pražádný zvuk
Jak stačilo by málo
Možná jen úsměv a slůvek pár
To kdyby se snad stalo
Že by o ni někdo stál
Však takové věci
Se v tomhle světě nedějí
Kamarád zmizel
Je konec všech nadějí
Brr... Je to z toho cítit... A musím říct, že tomu rozumím... Taky se tak někdy cítím a dokonce jsem měla období, kdy jsem v tomhle stavu byla neustále a třikrát jsem málem zrušila blog. Jednou jsem jen pozastavila na dobu neurčitou. Pak jsem smazala několik článků a nakonec můj blog byl jen prázdná černá díra... Ale hlavně díky Zas* jsem se z toho vysekala a je mi fajn
OdpovědětVymazatAch jo, jsem děsná. Píšu o sobě i, kam to nepatří
Jinak - my taky měli poslední zvonění a letos, i když jsem se vyhnula šlehačce, dostala jsem pořádnou nadílku octa a starodávných voňavek... Povím ti, smrtící (smrdící ) kombinace Tak držím palce, ať mi tě neupálí a já si jdu připravit skrýš, aby na mě ti naši domácí sedláci s vidlema nemohli Ahoj
Tak to bylo... Brrr! Děsivě přesné a procítěné. Nádhera! Úplně to cítím a je mi z toho zvláštně smutno... Ale i v samotě vidím něco krásného, jen to tady tak moc nevyznívá.
OdpovědětVymazat[2]: něco jiného je samota a něco jiného je osamělost. já teď procházím obdobím, kdy nejsem absolutně schopná vydržet sama se sebou, prostě si nesmím dovolit pustit své myšlenky volně, jinak bych skončila kdovíkde.
OdpovědětVymazatskoro mám pocit, že to vyjadřuje mé myšlenky. (stačí jen přidat pár peprných nadávek určených mě), a tak mě to dost děsí.
já se počnárání rtěnkama jako každý rok vyhnula, tentokrát tak, že jsem přišla do školy moc brzo. jindy vždycky vesele zdrhám. a taky mi pomáhá, že když se trochu snažím, každý mě považuje za prťavého primána (ačkoli jsem v kvintě)
nikdo mě neupálil, poněvadž jsem strávila skoro celý večer šitím
smtuný
OdpovědětVymazata být to o něco delší, tak si to umím představit jako text nějaký depresivní písničky (neo klidně i veselý viz. Nikdo mě nemá rád ), myslím, že tyhle depresivní texty nikdy nevyjdou z módy, i když dneska bych chtěla spíš něco maličko veselejšího
krásný blog!
OdpovědětVymazatmě se líbila moc, obzvlášť ten konec.
OdpovědětVymazatBásnické střeva si važ, to je jedna z mála věcí, co se vážně nedá ošidit nebo natrénovat. (věř mi, zkusila jsem asi tři básničky a byla z toho čirá katastrofa)
zdravím ťa, člen Fantasy clubu!
OdpovědětVymazatv našom Fantasy clube pribudol nový projekt, preto si prečítaj viac a prosím aj sa vyjadril pomocou komentára
http://my-fantasydream.blog.cz/1205/hadanka
Casion
Určitě, pro tebe vždycky! :* :)))
OdpovědětVymazatLíbí se mi! :)
OdpovědětVymazat