Soví houkání

Báseň nebáseň aneb Omluva

Slovo sem a věta tam
Jsou to zvuky a nic víc
Člověk hluchý nevnímá
V myšlenkách je zahloubán
Kouká a nic nevidí

Učit stále se snaží
Myšlenky však prchají
Na nic se nesoustředí
Do obrazovky hledí
Kouká a nic nevidí

Valí se to ze všech stran
Staré nové úkoly
Celý den jen prosedí
Nad přípravou do školy
Kéž by se dal vrátit čas

"Sliby - chyby" ona zná
Dokázat to nehodlá
Povinnosti plnit své
Cílem jejím zůstává
Kéž by se dal vrátit čas

Lépe chránit zdraví své
V přírodě čas trávit víc
Nenechat nic náhodě
Neodkládat učení
Illienel napraví

Žádná báseň není to
Snad jen pro vás omluva...

Až to škola dovolí
Že na blogu nebývá
Illienel napraví

Komentáře

  1. Aynarra4. dubna 2012 v 3:59

    To je dokonalé!
    Vystihuje to přesně tu školní atmosféru, to jak mají všichni moc práce, ale víš co, je to tvůj blog. Ty jsi jehlo "vládcem" a ty sama si určuješ kdy a co zveřejníš Myslím, že všichni pochopíme, když budeš věnovat víc škole. To je řece důležité.

    OdpovědětVymazat
  2. Juliet Rocks4. dubna 2012 v 11:48

    To je krásné... :))) A máš teĎ volno od zítřka? Jinak se mi to moc líbí, protože v tom vidím úplně přesně sebe. Ani ne tak, že bych s etolik učila, spíš to, že nevnímám a jsem mimo. Pořád přemýšlím nad tím, co by kdyby a to mě ruší...

    OdpovědětVymazat
  3. Juliet Rocks4. dubna 2012 v 12:01

    Děkuju, jsi milá, ale opravdu si to o sobě myslím. Aspoň momentálně. Občas (respektive jednou za půl roku) se mi něco takového stane a já mám pak takovou náladu. Napíšu Ti o tom v dopise, dobře? ;) Nechce se mi to psát sem...

    OdpovědětVymazat
  4. Mai9. dubna 2012 v 9:56

    pane jo, to je krásná básnička! moc moc se povedla - skvěle vyjadřuje, jak člověk nestíhá školu a stejně nad ní tráví přespříliš času

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace