Návrat jara

Ahoj :-)
Tak jsem litovala ve svém "papírovém blogu" a narazila jsem na kratinkou, dávno ztracenou a zapomenutou haiku básničku. Psala jsem ji jednoho slunečného dne někdy začátkem května. Neměla jsem zrovna Múzu na návštěvě, tudíž jsem nebyla schopná napsat nic víc než haiku. Mrzelo mě však, že haiku má jen 17 slabik ve třech verších, protože bylo opravdu krásně a já stůj co stůj chtěla psát básně. Tak jem se rozhodla, že zkusím poskládat více haiku do jedné básně tak, aby to nějak dávalo smysl (pokud se vůbec dá o haiku říct, že dává smysl :D). Víc než čtyři haiku jsem však stejně dohromady nedala.
Nevím, proč to sem dávám, ale když už jem se tehdy tak snažila, přišlo mi škoda, aby to zůtalo zapomenuté v záplavě prázdných stránek. No, co na to říkáte?

Přeji vám klidnou noc a slunečný den (Tobě, Lauro, oblačný :D)
Vaše Illienel

(autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz)

Kolem šeříky
Nad hlavou slunce svítí
Jaro zpívá v nás

Přišlo po špičkách
Zeleň kam se podíváš
Vykouzlilo nám

Tiše! Poslouchej!
Jak v korunách to zpívá
Radost uslyšet

Louka samý květ
Tolik barev, vůní, krás...
Jaro je tu zas! :-)

Komentáře

  1. Laura Wiridita31. května 2012 v 15:47

    Roztomilé. Miluju šeříky!P.S. Děkuji ti převelice! Doufám, že toto počasí ještě nějakou dobu zůstane! Ach, mráčci, jak já vás miluju ;D

    OdpovědětVymazat
  2. Mai1. června 2012 v 9:10

    zajímavé, tak jsem si zrovna říkala, jak je to roztomilé, a koukám, že Laura si myslí totéž. tyhle haiku jsou opravdu moc roztomilé... bohužel, já se svým typiským nedodržováním pravidel, forem a norem literárně i obecně jsem se do něj nikdy nenacpala. prostě si všechno dělám po svém...

    OdpovědětVymazat
  3. Juliet Rocks2. června 2012 v 8:50

    Juhůůů! To bylo tak krásně "barevné" a "slunné". :))) Culím se od ucha k uchu. člověk by nevěřil, co s ním udělá 39 slov. :)))

    OdpovědětVymazat
  4. Alithea4. června 2012 v 13:09

    Haiku jsme kdysi psali na základce... ale veškeré moje výtvory, jsem raději dala babičce na zatopení. :) Za to ty, máš na básnění vážně talent. I z něčeho jako je haiku dokážeš poskládat tak úžasnou věc. Už jen zmínka o šeřících mě nesmírně oslovila. Miluji jejich vůni... škoda, že kvetou jen pár dnů v roce. :) Skvělá práce!

    OdpovědětVymazat
  5. Jehane9. června 2013 v 8:03

    Příjemná báseň. Umíš pěkně skládat haiku k sobě. Skoro při čtení slyším takovou jemnou melodii, třeba by z toho šla udělat i píseň ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Irith1. května 2015 v 4:46

    Haice jsem nikdy na chuť moc nepřišla
    (stejně jako na to, jak se to ne-skloňuje), ale tohle se mi vážně líbí. A ten obrázek je vážně hezký.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace