A za oknem jiný svět
Zdravíčko :-)
Tentokrát nepovím, o co jde, ale je to čistě subjektivní (jako většina mé tvorby :D). Nevím, jetli se vám to bude líbit, je to tak trochu na pomezí toho, co si mnozí představují pod pojmem báseň. Inspirací pro tento "styl" je mi Václav Hrabě, který je mým oblíbencem a velkým vzorem, co se týče poezie. Po přečtení možná poznáte, kdy a kde byla tato báseň nebáseň (jak říkám takovému volnému verši) napsána.
Na konci je vzkaz a věnování :-)
(autorkou krásného obrázku je Fidell - pisania.blog.cz)
Déšť, svítání...
Bledý úvit rozlévá se krajem
Světlo vchází do míst,
kde dlouho vládla tma.
Slyšíš ten ptačí zpěv?
Probouzí přírodu k životu
Rozednívá se...
Korunami stromů prozařují
první sluneční paprsky
Ja to nádherné
Najednou je všude tolik světla
Lidé neví o co přichází,
když vstávají až za denního světla
nebo stráví úsvit,
ten kouzelný zázrak přírody,
zavření v budovách
či dopravních prostředcích
Zcela bez povšimnutí...
A přitom přináší svítání takovou úlevu,
klid a pocit naděje
Je to ohromující...
Otáčím se od okna
a vydávám se zpět,
nemocniční chodbou,
vstříc svému osudu...
Na závěr bych ráda připojila krátký vzkaz pro všechny, propadající depresi nebo třeba "jen" špatné náladě a splínu...
"Je-li noc tak temná, že nerozeznáš vlastní ruce, můžeš si být jist, že je svítání nablízku."
Tato "báseň" i tento citát jsou především pro mou kamarádku Mai. Myslím na Tebe v myšlenkách i modlitbách, Mai, a doufám, že brzy bude líp a navštíví Tě alespoň trocha brášky Optimismu a sestřičky Dobré nálady :-) Ze srdce bych Ti to přála. U mě jsou jako doma, tak je posílám tam za Tebou a doufám, že se potkáte...
Světlou myšlenku posílám také k Jul, Ali, Lottce, Lauře, Chloe, Guennon a Aynaře :-)
Mám vás ráda
vaše Illienel
Děkuji.
OdpovědětVymazatDěkuju ti...
OdpovědětVymazatvážně, jsi takové zlaté sluníčko, zdroj naděje, která mě vždycky neskutečně povzbudí. rozdáváš kolem sebe dobrou náladu tak, jak to nikdo jiný neumí. jsi fantastická kamarádka...ta básnička je úžasná. východ slunce je jedna z věcí, které mám snad až neskutečně ráda. ano, takový symbol nové naděje... a zatím o něj tak často přicházím, unavená a mrzutá a vždy připravená bručet. východ slunce je snad ještě krásnější než mlčenlivý bledý měsíc na zšeřelé ci úplně temné obloze, a to už je opravdu co říct!
vyvolává to ve mě vzpomínky na skautský tábor, když jsem ještě na skautování měla čas. vždycky jsem si brala samotná poslední hlídku, i když jsem byla pak promrzlá na kost, a to kvůli tomu krásnému okamžiku, kdy se sluneční kotouč a jeho ještě slabounké paprsky přehouply přes hradbu lesa...
patří to mezi mé nejkrásnější vzpomínky...
Ještě jednou bych ráda vyjádřila svou vděčnost za tvou neustálou podporu, kterou mě vždycky vytáhneš nad hladinu a já mohu zas cítit čerstvý vzduch, vítr naděje...
Děkuji
Panejo! Nádhera! Moc se mi to líbí a taky souhlasím, že rozednívání je nejlepší obodíb, ale poslední dobou se mi moc nedaří se včas probudit, no jo, když někdo chodí spát ve 2 ráno, tak to se to pak vstává hůř Ale moc se mi to líbí a ten krátký vzkaz na konci je nádherný a pro Mai se hodí
OdpovědětVymazatPáni... nádhera. Naprosto dokonalá jak báseň, tak i citát :).
OdpovědětVymazat:))) Děkuji. To jsi psala v noci bez spánku? Je to krásné. :) A já tě musím neustále obdivovat za ten tvůj úžasný optimismus. :) Je to strašně uvolňující, čiší to z každého článku a každého slova. :)
OdpovědětVymazatDokonalé. Já sice na básničky moc nejsem, ale kvůli tomuhle se překonám a přečtu si od Tebe všechny (anebo aspoň skoro všechny) Já znám také podobnou "pranostiku". Dává-li ti život citrony, udělej z nich citronádu. Takové hobití přísloví.
OdpovědětVymazat