Bouřlivá noc

Zdravím vás :-)

Právě teď sedím na chodbě dětského oddělení nemocnice a po hodinovém čekání děkuji Bohu za to, že se mi na chvíli zprovoznil alespoň mail a blog! Signál téměř nulový, celou noc nesmím unout kvůli zítřejšímu vyšetření a abych nerušila spolubydlící na pokoji, muím sedět zavřená vedle sesterny a poslouchat ty jejich...povídání. Nemůžu se už pořádně soustředit na čtení, protože se mi chce spát a počítač mi za tři minuty zakážou. Pokusím se do rána psát a básnit, protože nic jiného se tu dělat nedá...A přináším vám krátkou haiku básničku, napsanou dne ráno v čekárně očního lékaře. Je to reakce na předešlou noc (kdy jsem ještě byla doma).

Mějte se krásně a važte si toho, že můžete spát :-)
Vaše unavená Illienel

(autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz)

Teplá letní noc
Vzduch dusný mysl zmámil
Tmu prozářil blesk

Světlo střídá zvuk
Obrovská dutá rána
Zaburácel hrom

Nocí koncert zní
Basák hrom, déšť bubeník
Hrají pravý rock

Náhle ticho je
Snad struna praskla, kdo ví
Tma nic nepoví

Odpočívá kraj...

Komentáře

  1. Alithea4. června 2012 v 23:24

    Páni, Illienel, ten konec.. Šel mi z toho mráz po zádech. Nevím jestli mi poprvé u tebe neunikl smysl, ale myslím že ne. Nejsem levá jenom na básnění. Dokonce i čtení básniček mi dělá problémy.
    Jinak, i když je mi jasné, že se tady asi už před tím vyšetřením neobjevíš, tak ti chci popřát hodně štěstí. :) Myšlenkami jsem s tebou.
    A to spaní... No. Taky jsem toho moc nenaspala. Ach ta škola... a bouřka za okny.

    OdpovědětVymazat
  2. Mai5. června 2012 v 14:31

    ta série haiku zní fakt zajímavě, rachot, ticho, světlo, tma... bouřka jak vyšitá. ráda ji poslouchám...
    obávám se, že já toho moc nenaspím hlavně kvůli sobě, a to proto, že se bojím každé chvilky, kdy musím poslouchat tok svých šílených myšlenek, snažím se ji jakkoli oddálit a pak jsem neskutečně unavená...

    OdpovědětVymazat
  3. Juliet Rocks10. června 2012 v 12:23

    Jů! Moc hezký, ale poč si pod tím tichem představuju něco špatného? Jinak jaktože jsi nemohla spát

    OdpovědětVymazat
  4. Irith1. května 2015 v 4:44

    Nejlepší básnička kterou jsem tady četla! Úplně mě z toho mrazí. Totálně dokonalé. Ten rock, ten bubeník. A ta struna. A poslední věta... dokonalé. Ach bože, dokonalé.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vzkazovník

Tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych udělala tuto věc užitečnou a potřebnou...Pokud budete mít na srdci cokoliv, co se nevztahuje k mým článkům, pište to prosím sem. Odpusťte si nevhodné výrazy a reklamy. Chodím sem často, takže se nemusíte bát, že by jakýkoliv váš komentář upadl v zapomnění. Nevím, co dalšího sem napsat, každý ví, k čemu je vzkazovník :D Takže jen doufám, že ho budete využívat :-)
Další informace

Ztracená kronika

Zdravím vás! Dneska se s vámi podělím o jeden z nejstarších "pokladů", který jsme objevila při stěhování. Jedná se o mou v podstatě první fanfiction . Bylo mi 10 let, začátek 5. třídy, v té době jsme netušila, co to fanfiction je a nepsala nic jiného než slohovky do školy. Milovala jsem Foglara a už rok a půl jsem hltala všechny jeho knížky, ke kterým jsme se mohla dostat. Má první "fanfikce" tedy byla na jednu z jeho knih - Tajemnou Řásnovku . Jsem zvědavá, co na to řeknete. :D Mějte se krásně! vaše Illienel P. S. Byla jsem si skoro jistá, že už jsem tady tuhle povídku zveřejňovala, ale nikde v celém archovu ani v žádné rubrice jsme ji nenašla, takže asi mámení smyslů... :D Standa s Lojzkem se brzo dozvěděli, že si každá družina píše svou vlastní kroniku. Jindra, který měl kroniku doma, jim slíbil, že ji přinese příští sobotu. Kluci se už nemohli dočkat. Příští sobotu byli v klubovně mezi prvními. Jindra přišel až těsně před začátkem schůzky. Kroniku však neměl.
Další informace

Sluneční paprsek

Obrázek
Moji milí, straří známí i vy, kteří jste tu poprvé, Sluneční paprek posílám vám všem :-) Nechť prozáří vaše dny, rozzáří vaše oči, vykouzlí úsměv na vaší tváři a zahřeje vaše srdce :-) Já vím...jsou to jen slova. Ale kdyby to bylo možné, už by k vám letěl. K vám všem. Kéž bych to tak dokázala. Mám vás všechny moc ráda. Je to zvláštní, jak lidé, které jste nikdy neviděli, zasáhnou do vašeho života. Potkáte je ve virtuálním světě, zasáhnou vaše imaginární srdce a ovlivní váš reálný život. A my už pak nikdy nebudeme stejní :-) Ano, mnozí z vás až nečekaně rychle vstoupili do mého srdce a zabrali si tam místečko, které jim už nikdo nevezme. Lidská mysl je pomíjivá, ale srdce nezapomíná! A já taky ne. Žijte blaze a snažte se zachytit alespoň trošku světla do svých myslí a duší :-) Optimismus je někdy opravdu krásná věc... (fotka pochází z dnes již zrušené stránky 3.bp.blogspot.com - autor neuveden) Pokud máte chvilku, přečtěte si náledující mini příběhy. Je to takové zamyšlení a paprsek svě
Další informace