Zakáz spánku

Zdravím vás :-)

Konečně jsem doma!!! Tři dny bez vás a ve špitále mi úplně stačily. Je mi líto všech, kteří tam musí být dýl, holky ze 12, přeju vám brzké uzdravení a Tobě, Terko, žádnou dietu :-) Dostala jsem léky a nařídily mi nový režim. Jinak jsem prý v pořádku, nejhorší prognozy se nepotvrdily :-) Ale uznejte...je to v pohodě, když musíte spát 8.5 až 9 hodin denně? Nedokážu si představit, jak zvládnu chodit spát už ve 21:30. To je skoro jak v 5. třídě, kdy jsem si mohla do půl desáté číst :-( Ale co naděláte, když máte potíže a doktor zavelí...nezbyde než poslechnout, protože nic jiného mi asi nepomůže :-) Ale už bylo dost nářků a stěžování. Žiju, chodím, dýchám (částečně :D), takže mi nic neschází. Přináším vám něco kratičkého (jako obvykle :D), co jsem napsala při mém nuceném nemocničním bdění...
Mějte se krásně a nezapomínejte, že

"Nikdy neuškodíš svému zraku, budeš-li pozorovat světlé stránky života." (R.Daly)

vaše Illienel


Schována pod peřinou,
tiše jak myška musíš být.
Není to tvojí vinou,
že spát dnes nesmíš jít.

Vždyť je to pro tvé zdraví,
vyšetření ti udělají
a řeknou co to je,
co trápí žití tvé.

Zítra už smíš zase spát,
teď jen se nepoddat,
únavě, co číhá,
ve všech koutech noci...

Komentáře

  1. Laura Wiridita6. června 2012 v 12:46

    Jsem zvědavá, jak budeš všechno zvládat ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Illienel6. června 2012 v 12:57

    [1]: Jo, to já taky Hold slevím ze známek a trávit na blogu méně času. Omezím notebbok, respektive Internet, protože to je největší požírač času a s pomocí nových léků snad budu líp zvládat učení a hlavně si budu z té školy taky něco pamatovat. A taky...ono jde všechno, když člověk chce a něco pro to udělá. Já jem se zatím moc nesnažila, ale s tím je konec! Ty problémy za to nestojí...Takže pro mě svým způsobem začíná po dvou letech nový život...Jsem zvědavá, jestli bude lepší než ten předchozí

    OdpovědětVymazat
  3. Mai6. června 2012 v 13:50

    Jak tak to čtu, říkám si: Illienel je vážně machr. a je to tak doopravdy. Ill, kdo jiný než ty by dokázal napsat povedenou básničku na jakékoli téma? jsi neskutečně šikovná, opravdu...jen tak mimochodem, ta „dieta“ není dobrovolná. prostě se mi stáhne žaludek a nedokážu jíst.
    představ si, Jul mě překřtila na Téju! zdá se mi to legrační, ale je to vlastně docela milé - a byla by to docela i dobrá přezdívka

    OdpovědětVymazat
  4. Juliet Rocks10. června 2012 v 12:25

    Jakto že jsi nemohla spát a teď musíš 9 hodin? PS To by pro mě nebyl problém. Jinak nemocnice jsou hnusný, ale tys to zvládla koukám výborně. Je mi líto, že jsem tě nepodpořila, ale vůbec jsem tu nebyla. :(((

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace