Drabble nedrabble
Ahoj :-)
Dnes vám přináším jedno podivné drabble nedrabble, které nemá s drabbletem společného nic než malý rozsah. Tento text byl nypsán v době, kdy jsem po lékařském zákroku zvaný lumbální punkce ležela 10 dnů doma, bylo mi zle a první týden jsem se nemohla hnout z postele. Nemohla jsem ani zvednout hlavu, abych neměla bolesti a nebylo mi zle, natož pak sedět. Nejedla jsem skoro nic, maximálně piškoty, pila jen vodu. Při životě mě udržovaly tři věci, které zmiňuji v následujícím textu. O tom, jak jsem vypadala a jak jsem se cítila, uprostřed prázdnin, odříznuta od světa a sama v tichém pokoji, vypráví následující řádky...
Tímto textem bych chtěla poděkovat všem, kteří v něm naleznou své jméno. Myšlenky na vás mě držely nad vodou, když mi bylo nejhůř. Děkuji :-)
Mějte se krásně :-)
Vaše Illienel
(Nevím přesně, u které písně to bylo, ale myslím, že kterákoliv z alba First love autenticky dokreslí moje pocity.)
S umaštěnými, nečesanými vlasy, v dětské noční košilce s králíčkem, která jí už sotva sahala pod zadek, majíce na čele mokrý ručník, který už pět dnů znovu a znovu smáčela ve studené vodě a on stále znovu usychal. Zachumlaná do peřiny s veselými hrochy, ležela dívka ve své posteli a poslouchala. V uších pár černých sluchátek, pod peřinou mp4 přehrávač, budila dojem, že poslouchá nějakou hudbu. Ale nádherné klavírní melodie korejského umělce byly pouze jemným vánkem na pozadí jejího vnímání. Ta dívka naslouchala něčemu docela jinému. Tichu a klidu ve své vlastní hlavě. Klidu, který se tam rozhostil po tolika náročných dnech. Její myšlenky byly najednou tiché a jasné, mírné a uklidňující. Pluly myslí tak jako klavíristovy prsty po klaviatuře. Lehce, jemně, něžně...
Najednou se naplnily jmény a obrazy těch, které měla tolik ráda. Těch, na které tak často myslela. Vzpomněla na Emmi, Lith, Jul, Dell, Penny, Lyru, Chloe, Cleo, Nikču, Hanču, Zuzku...
Z očí jí tekly velké, horké slzy. Nevěděla proč. Ale byla šťastná. Poslední tón klavíru doprovodil poslední slzu na její cestu a hudba utichla. Zůstaly jí jen mokré oči a vědomí, jak je krásné, mít někoho rád.
Bravo! Krásně a roztomile popsané pocity, jen tak dál (samozřejmě s lepšími pocity a náladou) :)
OdpovědětVymazatMám z toho husí kůži - a líp se asi nevyjádřím. Slova jsou tady asi zbytečná, tedy rozhodně v mém podání, protože je neumím tak krásně, jemně a nenuceně vyložit jako ty. Za prvé je nádherné, jak přirovnáváš lidské pocity k něčemu hmatatelnému (ten klavír) a za další - jsi prostě člověk se srdcem na pravém místě. To, co jsi popsala, tak beru taky. Že je důležité, mít někoho rád. Ale nevím, jestli bych na to zvládla myslet v takové chvíli, kdy mi nje tak jak tobě. (Což si mimochodem nedokážu moc představit.) V tomhletom sji úžasná a jedinečná a já tě neuvěřitelně (a teď ještě víc) obdivuju. Protože nikdo si nezaslouží lásku tak jako ty. Přijímej a dávej a tebe naprosto vystihuje to druhé. ;) Ale první snad taky, ne? :) Moc mě potěšilo a dojalo, že jsem se tam našla. I když mi to přijde neuvěřitelné, že tak úžasný člověk jako ty, může brát na vědomí mě. Jen zůstaň taková jaká jsi, protože takovou tě máme všichni rádi! ♥
OdpovědětVymazatDěkuji.
OdpovědětVymazatJe moc pěkné mít někoho rád.
Sluníčko, ani nevíš, jak jsi mě potěšila, jakou jsi mi udělala radost. Vždycky neskutečně prozáříš moje dny.
OdpovědětVymazatVe chvíli, kdy jsem to četla poprvé, se mi oči zalily slzami, protože jsem zrovna bojovala s neskutečným pocitem osamělosti, který jsi tím úplně vyvrátila.
Ale hlavně: mám tě moc a moc ráda. Tolik mě těší, že jsi už skoro zdravá, a hlavně - a to je to nejdůležitější - jsi stále radostná a plná důvěry v Pána...
Děkuji...