Město, kde zpívají domy

Nazdárek! :D
Jakpak se máte? Já výborně! Všechny čtyři dnešní písemky mám více či méně úspěšně za sebou a zítra za 1. nic nepíšu, za 2. budeme ve třídě jen 4, protože zbytek jede na Gaudeamus za 3. konečně předám kamarádce dárek k narozeninám a za 4. ji po 6 dnech zase uvidím! No není ten svět krásný? Tolik důvodů k radosti! :D Možná, že mi začíná hrabat, ale...no, ono těch důvodů k radosti je mnohem víc. Třeba moje úžasná kamarádka Juliet! A Lyra! A skypování s nimi a spoustou dalších super lidiček tady z blogu, Lith, Emmi, Dell, Chloe, Penny...prostě ty moje zlaté hvězdičky, bez kterých už si nedokážu své dny představit. A píšu, lidičky já zase píšu! :D Jávím, neříkám vám tu žádné světové informace...Chci prostě říct, že se mám báječně a když se zamyslíte nad každou pěknou maličkostí a příjemnou drobností, zjistíte, že se máte taky snvěle :-) Protože...

"Nemoci a problémy tu nejsou proto, aby nám kazily radost. Jsou tu proto, aby nás naučily radovat se i z maličkostí!"
(Illienel)

Takže...jen to někdy zkuste ;) Vlídné slovo, úsměv, dobré jídlo, pěkné počasí, hezká známka, pohled na něco pěkného, zajímavá nová informace, vzpomínka, písnička, film...vlastní tvorba. Cokoliv z toho nám může vylepšit den :-)

Dnes díky sluníčkové náladě zveřejňuji několik fotek, pořízených letos na jaře, při procházkách mým studijním městem a nejbližším okolím mého domova :-) Snad se vám budou líbit...

Mějte se krásně, moji milí :-)
Vaše Illienel


1. Na jaře i město kvete :-)


2. Cestou vzhůru :-)


3. Jídelna z druhého břehu :-)


4. Třída pana Komenského


5. Ulička s naším vzdělávacím ústavem


6. Zeleň před školní jídelnou


7. Město krásné


8. Město zaslíbené


Komentáře

  1. Ondra31. října 2012 v 14:46

    Tak já to teda zkusím, zítra budu vlídnej a milej
    Ty jo, z tebe přímo čiší optimismus, zřejmě jsi dostala nutkání od tvého podvědomí či od samotného stvořitele lidi nabíjet tím vším pozitivním, tak jen piš dál, dál takhle pozitivně+optimisticky+krásně.
    Pěkně se to čte, alespoň mám o čem před tím než usnu přemýšlet.
    PS: fotky jsou pěkné, jen s panem Komenským a jeho třídou je to nakloněné ale s ním i jeho třídou to bylo vždycky takové zajímavé, takže i zde platí škola hrou? :)

    OdpovědětVymazat
  2. Penelope Carolin Olivier1. listopadu 2012 v 10:24

    Máte překrásný ústav. ;) My máme jednu velkou žlutou budovu pár stovek metrů od mého domu. Krásné fotky.
    Taky bych ráda měla krásný den. Musím se naučit být alespoň trochu optimistická.
    ^^

    OdpovědětVymazat
  3. Surynka1. listopadu 2012 v 14:36

    No tak dobře, zkusím být na všechny příjemná a usměvavá, ale jsem celkem hodně zvědavá, jak dlouho mi to vydrží
    Je hezké číst řádky, ze kterých je cítit dobrá nálada, optimismus a ukázkový pohled na život
    Fotky jsou všechny nádherné a moc se mi líbí (nejvíce první a poslední) a nabízí se mi otázka, kdepak to je?

    OdpovědětVymazat
  4. Juliet2. listopadu 2012 v 9:13

    Mikulov je prostě nádherný město! :) A počkej, tys na toho Gaudeama nakonec nejela? :o

    OdpovědětVymazat
  5. Juliet2. listopadu 2012 v 9:14

    Blbost, tos psala ve středu tím pádem asi někdo jel ve čtvrtek a někdo v pátem. Že? ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Irith7. května 2015 v 13:02

    Já tě prostě obdivuju.
    Tolik optimismu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace