Plátěné abstrakce

Zdravíčko :-)
Tak dneska jsem byla u doktora ten mi nařídil vyležet se alespon týden v posteli. Tak ležíma nezahálím :D Dokončila jsem rekonstrukci blogu - zatím jen základ, tzn. aby to fungovalo (odkazy, rubriky...) a pustila se do přípravy dalších článků. Taky úspěšně pokračuji v mé nové závislosti a sice čtení a sledování Hunger Games. No a protože jakožto marod mám internet povolený jen v omezené míře, nebudu se tu déle vykecávat a prozradím vám, co tu pro vás mám tentokrát :-)
Tři obrazy - abstrakce, které jsem malovala akrylovýma barvama na plátno, jak dárky pro mé blízké. Tedy...dárky byly ty dva větší obrazy a oba vznikly na základě předlohy, kterou jsem se nechala inspirovat. Ten malý byl namalován z hlavy na náhlý popud prostě proto, že mi zbyly barvy :D
Za vaše komentáře budu moc ráda (ostatně jako vždy)...

Mějte se rádi :-)
Vaše Illienel


1. Pro Lyru k 18. narozeninám


2. Pro mámu k Vánocům


3. Pro rodiče ze zbylých barev :D

Komentáře

  1. nel-ly28. listopadu 2012 v 18:17

    jing a jang!
    líbí se mi barvy u posledního obrázku (dost mi připomíná jeden, co býval v kavárno-čajověně před naším bývalým barákem, i když tam teda nebyly ty podibné postavičky z čárek a kulatou hlavou, co mi vždycky nahánějí strach jak to, že se pod tíhou těch hlav nezlomí, chm?)

    OdpovědětVymazat
  2. Ondra29. listopadu 2012 v 13:27

    Hloupej doktor, měla by jsi mít pohyb, ostatně, přidání dalšího příspěvku to vynahradilo
    Dovolil bych si dnes trochu víc závidět - Lyra má fakt krásný obraz, a navíc stálý! Proč stálý? Jakmile vidím slovo ABSTRAKTA prostě mi hned před očima vyletí ,, Abstrakta, stálá stejně tak jako počasí" nicméně, krásná stálost jako dar :)
    Krásné dary, dnes nebudu chválit, někdo sce říká že chvála smrdí, ale já zase říkám - (no radši ne :) )
    Né dobře, je to pěkný, nehledám slova, ty víš že my víme že nás vždy překvapíš, nevíme ale jak, a proto se tu těším -( e ) jistě těšíme na další příspěvek, protože konkrétně mne zajímá co vymyslíš, a vymejšlíš to skvěle!

    OdpovědětVymazat
  3. Surynka30. listopadu 2012 v 4:36

    Páni! Tak tohle je ovšem dokonalý! Ten první se mi líbí nejvíc, mám totiž pocit, že se to zhmotňuje a že je znak jing a jang v neustálém pohybu
    Ten druhý se mi líbí pro své barvy a vlastně jednoduchost, která z toho vyčnívá a vlastně si v tom můžu představit cokoliv.
    Jako první nápad: SLunečnice
    Jako druhý nápad: Jako když se někdo dívá zbarveným hledáčkem foťáku ze vzduchu dolů na nějaké kulaté náměstí a a kolem náměstí jsou výškové domy. A všechno je to jakoby z té ptačí perspektivy (taková ta "koule" )
    No a ten poslendí mi připomíná západ slunce někde v Africe

    OdpovědětVymazat
  4. Juliet Rocks14. ledna 2013 v 11:59

    A mě se zrovna líbí nejvíc ten "zbytkový". Ne, nevím, ten pro Lyru je totiž taky úžasný... :) Hm... A i ten pro mamču je nádherný, ale dala bych ho na druhé místo. ;) První by byl ten pro Lyru a ten zamilovaný pár. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Irith2. května 2015 v 14:12

    [4]: Přesně. Ten poslední je rozhodně nejlepší. Je tam hrozně hezký výběr barev. Ta černá přerušovaná kontura působí tak nějak... orientálně, spíš africky. Hrozně se mi líbí. První také úžasný, fialovo růžovou jsem ve spojení s jing-jangem snad ještě neviděla. A ten druhý mi připomíná barevné podzimní listí.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace