Svět abstrakce

Nazdárek :-)
Tentokrát vám přináším něco, co tu ještě nebylo! :D Aneb jak jsem slíbila, tak činím. Zveřejňuji něco ze svých výtvarných pokusů. Nejdřív bych cám ale měla něco říct - vážně neumím kreslit. Mám ale ráda barvičky a čmáráním po papíře či plátně vyjadřuji své myšlenky,pocity a uvolňuji emoce. Nejčastěji maluju barvama (temperky, akrylové) nebo suchými pastely. Někdy také voskovkama či pastelkama. A ve škole nejčastěji sáhnu po fixách. Inu, mám ráda barvičky. Neumím malovat černobílé ani reálně. Mým výtvarným vesmírem jsou vody fantazie a emocí. A někdy jen tvarů a barev. Mnohdy se stane, že maluju a maluju, až počmárám celý papír, a teprve potom přemýšlím, co jsem to vlastně namalovala :D
No, toho vykecávání by už asi stačilo. Dnešní obrázky jsou rok až dva staré abstrakta či poloabstrakce - vyhrabané ze dna šuplíku. Jsem zvědavá, co na ně řeknete :D A omlouvám se za kvalitu a formu zobrazení - scanner nemáme a nepovedlo se mi to vyfotit rovně a bez stínu...

Dny plné radosti vám přeje
Vaše šťastná Illienel








Komentáře

  1. Juliet28. listopadu 2012 v 9:59

    :) Nevím proč, ale hodně mě zaujal ten první. Asi, že jsem v něm nejdřív úplně jasně viděla dvě běžící postavy a později obličej. :)Druhý obrázek mě taktéž zaujal a bez toho, aniž bych dokázala popsat proč. :) Prostě z něho něco "cítím". :) Ty poslední tři mě už zaujaly o něco méně asi že tam není tolik té abstrakce jak na prvních dvou. Respektive, že si je nemůžu "domyslet". A propo - viděla jsi film Světlo ve tmě? ;) Připomněl mi ho tvůj nový kabátek blogu. ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Ondra28. listopadu 2012 v 13:34

    První obrázek je jak čarující myška (či něco nepopsatelně zvláštního a kouzelného) která mi tam vylezla z levé strany
    Na druhém jako kdybych viděl spoustu Hyppies tancujících dokola sakra já mám asi už dost
    Líbí se mi to, až budu mít fakt blbej den a zase si budu myslet že snad ten svět nemůže bejt heště víc blbější, důkladně se kouknu na další tři obrázky, hluboce se nad nimi zamyslím a udělá se mi líp, tohle vím už teď.
    Holka, ty máš nějakou skrytou moc, kouzlo jak uklidňovat lidi nebo co!
    Koukám, je nějaká činnost ve které nejsi vůbec dobrá? Snad dáš jednou jeden důkaz, zatím vidím jen samá plus!
    Žasnu každým dnem!

    OdpovědětVymazat
  3. nel-ly28. listopadu 2012 v 18:18

    V tom prvním vidim z leva kytku, šneka a delfíno-velrybu

    OdpovědětVymazat
  4. Surynka30. listopadu 2012 v 4:30

    Konečně se mi fotky zobrazují... nevím, proč, předtím se mi ukazovaly samý  křížky a mohla jsme to obnovovat mačkat F5 jak jsem chtěla a nic. Tak se konečně můžu podívat na tvoji abstrakci a musím říct, že se mi to opravdu líbí. Já sice dokážu dělat portréty, krajinky, lidi a bla bla bla, ale takhle "čmárat" nedovedu. Jsem spíš realista, a proto obdivuju abstrakci Moc hezké

    OdpovědětVymazat
  5. Irith2. května 2015 v 14:09

    Ten třetí mi hrozně připomíná Kraj.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace