Svobodný národ

Zdravím :-)
Už dva týdny doma marodím a příští týden budu v nemocnici - kde opět nebude signál. Však už to znáte...Proto vám přednastavuji tento článek. Pokusím se dostat na blog jak jen to půjde, ale většinou to tam moc nejde. Po návratu vám to snad vynahradím, ale nic neslibuju, protože tři týdny absence v kuse, škola poslední týden před Vánocemi, úklid, nakupování a vyrábění dárků...všichni toho v této době máme hodně a já to budu kvůli dlouhé nemoci muset všechno zvládnout během jediného týdne. Proto se na mě snad nebudetet zlobit, když se s psaním na chviličku odmlčím. Nahradím vám to jak jen to bude možné :-)
Tady je tedy jedno drabble, které vzniklo již před dlouhou dobou, během daleké a únavné cesty autem na Šumavu, při poslechu CD Vanessy Mae. Nebudu prozrazovat o kom je...to se dozvíte v text. Je to taková má trochu pohádková představa...z muzikálů či romantických dobrodružných filmů...Snad se vám bude líbit :-)

Krásný advent vám všem přeje
Vaše Illienel



(za vznikem tohoto drabble stála skladba Leyenda)

Zlatý kotouč stojí vysoko na obloze. Vzduch je dusný a kola povozů výří prach polních cest. Sluneční paprsky propalují jejich havraní vlasy. Chodidla, znavená nekonečnou chůzí po suché rozpraskané hlíně, je pálí k zešílení. Nemají nic. Jen vzdálený obzor před sebou a víru v duši. Toužií jít stále dál. Jít si svou vlastní cestou, kam je srdce potáhne. Jejich jediným přáním je svoboda.
Když dorazí na konec své dnešní cesty, slunce už se sklání k západu. Ve stínu lesa rozbíjí tábor. Brzy se potemnělým krajem začíná linout oranžová záře. Noční ticho zaplavuje hudba. Slaví svou volnost zpěvem a tancem. Cikáni...

Komentáře

  1. Fidelle11. prosince 2012 v 11:48

    Vlastně jsem si původně chtěla pořádně rozmyslet, co sem napsat, být ti užitečná. Ale nakonec si říkám, že bude lepší, dát ti vědět, že by sis vážně se mnou neměla dělat starosti.Co se týče drabblete, musím říct, že pro tohle téma mám slabost. Kočovníci... Barva kůže, na té mi nezáleží. Ale to přejíždění z místa na místo, kam sami chtějí. Přežívání ze dne na den, žádné složité plány. Stálá společnost kolem tebe, která tě ale nikdy nepřestane překvapovat. A hlavně to poznávání světa, hledání si místa, které by mohlo být domovem. Sama už dlouho chci napsat povídku na tohle téma, ale mám dojem, že není třeba. Vystihlas přesně tu atmosféru. Kočáry kodrcající se po prašné cestě směrem ke slunci. Bez cíle a bez domova, ze kterého by vyrazili.Okouzlující...

    OdpovědětVymazat
  2. Ondra12. prosince 2012 v 10:45

    Hezký pohled na onen život.
    Krásn prožitý advent i tobě, Illienel.

    OdpovědětVymazat
  3. Juliet13. prosince 2012 v 7:27

    Kočovní umělci. Tak je vidím já.

    OdpovědětVymazat
  4. Juliet13. prosince 2012 v 7:27

    Boží! Teda, jakože se mi to strašně líbí. :) To drabble a ta hudba k němu naprosto výstižná. Luxus prostě. Já mám cikány jako takové jakos je popsala ráda. Lidi svobodné duše a mysli. Teď jsem nedávno dočetla knihu Čokoláda. Taky to bylo trochu o nich. Dokonalá kniha a cikáni jsou v ní vybarveni moc hezky. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Irith18. dubna 2015 v 1:49

    Znáš knížku Svobodnej národ od Pratchetta? Je to jedna z posledních ze serie Úžasná Zeměplocha.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace