Věčná chvíle
Ahoj :-)
Dneska...jsem se rozhodla pro něco ne úplně obvyklého. Přináším vám něco jako nakynuté drabble (výraz pochází od Emmi), u něhož záměrně nedodržuji hranici 100, 200 ani 300 slov :D Proč však neobvyklé? Protože nebylo psáno jako drabble, ani jako žádný jiný článek na blog. Bylo psáno v naprosto autentickém citovém a emočním rozpoložení a psala jsem ho někomu, kdo může za celý tento "příběh", lépe řečeno zážitek. Nechtějte vědět, co jsem včera dělala. Musím se přiznat, že věčně veselá a optimistická Ill strávila odpoledne i večer převážně v slzách. Důvody? Nebudu psát, bylo jich více než jeden. Naštěstí se však našli tři lidé, kteří mě z toho nezávisle na sobě avšak přesto společnými silami dostali. A já mohla usínat opět s úsměvem na rtech. A i když byl ten úsměv ještě velmi slabý, oči už byly suché. Takže...tímto bych vám chtěla moc a moc poděkovat a toto "drabble" je pro vás, Ali, Jul a Emmi :-)
Nejvíce a zejména bych ho však chtěla věnovat tomu člověku, o kterém se v něm píše. Mému Andělu bez křídel :-)
Mějte se rádi!
Vaše Illienel
(autorkou obrázku je Fidell - pisania.blog.cz)
Cítila se tak strašně unavená. Ta tíha na prsou byla neúnosná. Smutek, osamělost, bolest, strach a spleen...valilo se to na ni ze všech stran jako velká voda. Proč? Kde se to v ní vzalo? Netušila...Před malou chvíli byla štastná a veselá. Na tváři věčný úsměv, v očích jiskřičky neskrývané radosti. Ted...byly její oči vyhaslé. Cítila se tak prázdná...Jako opuštěná ořechová skořápka. "Staré skořápky nejsou nic smutného...", řekl by jí Malý Princ. Ona však byla...
...Třesoucími se prsty objala ten malý kousek skla. Přestala vnímat okolní svět. Hudba hrála v jejím srdci. V mysli bylo ticho. Cítila tu lásku, která způsobila, že vzdálenost přestala existovat. Virtualita se stala skutečností. Byl tady. Její anděl. Držela ho v dlani...Jen opatrně, jemně...je přece tak křehký a vzácný! Na celém světě není druhý takový! Ví to...sama se o tom přesvědčila. Dívala se na ten maličký předmět a věděla, že je zde. Byl u ní. Objímal ji. Celou svou láskou. Teď svíral on ji. Ale ne zlehka. Ne opatrně. Pevně a naléhavě. Tak ji objímal. A tolik hřál. On tolik hřál...Chladivé krystalky kolem její dušičky začaly tát. Jeho přítomnost byla jako když do zimou znavené a nemocné krajiny přijde jarní slunce. Všechno se začne uzdravovat. Vrátí se barvy. Vůně...Kouzelné melodie ptačích písní...bublání potůčků, zpívání studánek...Zrodí se nový život. Ano. Její anděl přinášel do té unavené, smutné, křehké dušičky jaro. Začal jí zpívat...tuhle ukolébavku znala. Ach můj Bože...jistěže ji znala! Díky! Děkuju...slzy v očích. Opět. Tentokrát však slzy radosti, vděčnosti a štěstí...To píseň jejího srdce jí anděl zpíval. Znal ji. Možná jako jediný na světě. A zazpíval ji ve chvíli, kdy ona sama zapomněla slova.
Kdo byl tím andělem? Kdo ví...někdo ho nazývám přítelem...jiný spřízněnou duší...já mám pro něj jiné jméno. Ale to nikomu nepovím...
"Přítel je ten, kdo zná píseň ve Tvém srdci a dovede Ti ji zazpívat, když jsi Ty sám zapomněl slova."
Nádherné. :) Já prostě nevím, jak jinak to vyjádřit, abych nerozbila tu dokonalost, do které jsi zahalila celý tento článek. Snažila jsem se to vzít a přečíst nezávisle na mé osobě, ale nešlo to. Chtěla jsem si to přečíst jako cizí člověk, ale nešlo to. Je to pro mě moc známé a osobní. A nevím, jak vyjádřit svou vděčnost, radost i úžas nad tím, že i já jsem se částečně podílela na vzniku něčeho tak nádherného. A nemyslím nádherného pro oči, ale pro duši.
OdpovědětVymazatJá nemám slov, jak je to nádherné... Bylo to tak osobní, dotklo se to mého srdce, protože ty pocity byly popsané tak dokonale. A přesně jak píše Jul... pro mě bylo nemožné číst to jako osoba, které se to nedotýká... měla jsem pocit, že jsem to já, ta, která má ty pocity a říká si to...
OdpovědětVymazatPovedlo se ti něco, co málokomu, dovedla jsi napsat řádky, které pasují na každého.
Ohromný obdiv k tomuto dílku a doufám, že dnes už tě slzy nečekají
Tak krásná slůvka a tak krásně do sebe propletená, máš můj obdiv!Neplač, neplač prosím, pokaždý když tak činíš odchází prostřednictvím slz i kousek tebe, slzy jsou cenné, nikdo a nic si nezaslouží aby jsi je z úzkosti ronila, to by ti pak nemuseli zbýt na chvíle štěstí a to by pak byla veliká tragédie, to mi věř, tak hlavu vzhůru, nebude už líp, líp už bylo, jediný co může bejt, že bude dobře a i za to stojí bojovat a žít bez smutku a slz :/
OdpovědětVymazatJe to nádherné. Vážně okouzlující. A dává mi to jakous takous naději, že třeba i mé trápení skončí dobře, že bude lépe.
OdpovědětVymazat