Andělé kolem nás...a v nás?


Věnováno, z celého srdce, Rioli
Díky Tobě a Tvému daru,
o který se s námi dělíš,
mne opět hladí na duši radost...
Myšlenka na Tebe je jako sluneční paprsek,
prosvítající skrze listí stromů...

(autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz)


Když zavřeš oči a je tma...
Naslouchej hlasu, jenž do ticha zpívá
Zkus najít smysl žití svého
Jen z lásky může vyrůst člověk

Když zvařeš oči a je tma...
Zhluboka dýchej a vůni vody vnímej
Pohlazení mokrých doteků nebes
Jedna slza skrývá v sobě oceán

Když zavřeš oči a je tma...
Vydáš se cestou neznámou
Jít vstříc cíli je tvůj cíl
A nikdo nejde zcela sám

Když zavřeš oči a je tma...
Ochutnej vítr svobodný
Přináší pocity věčně skrývané
Navždy trpí ten, kdo je nepřizná

Když zavřeš oči a je tma...
Natáhni dlaně a nabídni srdce
Skrz duši zkus se podívat
A ucítíš anděla vedle sebe stát

Když otevřeš oči a spatříš svět
Zkus jinak na něj pohledět
Vyzařuj světlo pro ty v tmách
Nech vést se andělem v každém z nás

Komentáře

  1. Ondra12. února 2013 v 8:17

    Tak tohle vzalo člověka jako jsem já opravdu za srdce, pohladilo mu ztrápenou dušičku a zahnalo dost chmur, děkuji.

    OdpovědětVymazat
  2. Juls12. února 2013 v 13:37

    Posledních šest řádků bylo naprosto neuvěřitelně nádherných. :) Celá básnička je podle mě krásně poskládaná, ale ten konec... :) Asi, že mám teď čerstvě v hlavě Andělé v mých vlasech, tak mě to tak... Potěšilo, vykouzlilo úsměv na rtech. :) Krásné poslední čtneí před spaním. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Alea13. února 2013 v 12:24

    Wow... ó můj bože, vím, že to možná vyzní vypatlaně, ale wow, wow, wow!
    Mám z toho husí kůži, ale zároveň takový krásný, příjemný pocit... Nevím, jak to popsat :).
    Opravdu nádherné...

    OdpovědětVymazat
  4. Vicky Styles2. března 2013 v 5:23

    Páni! Opravdu krásné! Nádherné! Něco takového jsem opravdu nečekala, když jsem zavítala na Tvůj blog! Ráda bych se Tě zeptala, jestli by sis mě nechtěla přidat k SB-éčkám :)) Bylo by mi ctí, kdybych mohla i nadále číst Tvůj blog, a ještě větší ctí, kdybys Ty navštěvovala můj :))

    OdpovědětVymazat
  5. Natalie/Surynka17. března 2013 v 9:12

    Opravdu krása... Tvá tvorba je něco, na co já musím mít náladu, skrývá v sobě totiž mnoho hlubokých myšlenek a já, jakožto povrchní stvoření, se vždycky musím soustředit. Konečně jsem tedy nalezla čas i náladu a mohu se vyjádřit k těm krásným slovům.Pro mě to v sobě skrývá jistou naději. Nabádá mě to, abych se tolik netrápila svými problémy, ono to nějak dopadne. Nechat se vést a neřešit všechno... zvlášť já bych se tím měla řídit, protože často zbytečně moc řeším to, co si řešení ani nezaslouží. Nevím, jestli to bylo takto myšleno, když jsi to psala. Ale myslím si, že je důležité, aby si v autorově díle každý našel něco, co by si vzal k srdci. Tak, jako jsem to udělala teď já

    OdpovědětVymazat
  6. Emm15. dubna 2013 v 11:17

    no tedy... musím říct, že tohle je opravdu básnička ušitá na míru pro Rioli... těžko si dovedu představit někoho, ke komu by seděla líp...Teda, je v tom toho tolik schovaného...
    teď se stydím za svoje nedávné slzy - kdyby každá kapka byla opravdu oceán, celá země by jen mou vinou byla zase znova zaplavená a musel by se hledat Noe. ale takový oceán to trochu je - oceán pocitů a já plakala pro svou nenaplnitelnou touhu po vlastní rodině... stejně jsem ubulená ostuda...
    miluju vítr... pocity, které člověk popírá... no, v mnohém tu jsou... ale to je na hodně dlouhé a nepříjemné (hlavně) vyprávění a extrémně se mi do toho nechce... možná, až se uvidíme osobně, tak se odhodlám o tom mluvit, ale...

    OdpovědětVymazat
  7. Irith2. května 2015 v 13:58

    Moc hezké. Asi bych měla přestat své komentáře neustále opakovat a omílat. Hezké, úžasné, nádherné. Ale na to se prostě nic jiného napsat nedá

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace