Andělé kolem nás...a v nás?
Věnováno, z celého srdce, Rioli
Díky Tobě a Tvému daru,
o který se s námi dělíš,
mne opět hladí na duši radost...
Myšlenka na Tebe je jako sluneční paprsek,
prosvítající skrze listí stromů...
(autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz)
Když zavřeš oči a je tma...
Naslouchej hlasu, jenž do ticha zpívá
Zkus najít smysl žití svého
Jen z lásky může vyrůst člověk
Když zvařeš oči a je tma...
Zhluboka dýchej a vůni vody vnímej
Pohlazení mokrých doteků nebes
Jedna slza skrývá v sobě oceán
Když zavřeš oči a je tma...
Vydáš se cestou neznámou
Jít vstříc cíli je tvůj cíl
A nikdo nejde zcela sám
Když zavřeš oči a je tma...
Ochutnej vítr svobodný
Přináší pocity věčně skrývané
Navždy trpí ten, kdo je nepřizná
Když zavřeš oči a je tma...
Natáhni dlaně a nabídni srdce
Skrz duši zkus se podívat
A ucítíš anděla vedle sebe stát
Když otevřeš oči a spatříš svět
Zkus jinak na něj pohledět
Vyzařuj světlo pro ty v tmách
Nech vést se andělem v každém z nás
Tak tohle vzalo člověka jako jsem já opravdu za srdce, pohladilo mu ztrápenou dušičku a zahnalo dost chmur, děkuji.
OdpovědětVymazatPosledních šest řádků bylo naprosto neuvěřitelně nádherných. :) Celá básnička je podle mě krásně poskládaná, ale ten konec... :) Asi, že mám teď čerstvě v hlavě Andělé v mých vlasech, tak mě to tak... Potěšilo, vykouzlilo úsměv na rtech. :) Krásné poslední čtneí před spaním. :)
OdpovědětVymazatWow... ó můj bože, vím, že to možná vyzní vypatlaně, ale wow, wow, wow!
OdpovědětVymazatMám z toho husí kůži, ale zároveň takový krásný, příjemný pocit... Nevím, jak to popsat :).
Opravdu nádherné...
Páni! Opravdu krásné! Nádherné! Něco takového jsem opravdu nečekala, když jsem zavítala na Tvůj blog! Ráda bych se Tě zeptala, jestli by sis mě nechtěla přidat k SB-éčkám :)) Bylo by mi ctí, kdybych mohla i nadále číst Tvůj blog, a ještě větší ctí, kdybys Ty navštěvovala můj :))
OdpovědětVymazatOpravdu krása... Tvá tvorba je něco, na co já musím mít náladu, skrývá v sobě totiž mnoho hlubokých myšlenek a já, jakožto povrchní stvoření, se vždycky musím soustředit. Konečně jsem tedy nalezla čas i náladu a mohu se vyjádřit k těm krásným slovům.Pro mě to v sobě skrývá jistou naději. Nabádá mě to, abych se tolik netrápila svými problémy, ono to nějak dopadne. Nechat se vést a neřešit všechno... zvlášť já bych se tím měla řídit, protože často zbytečně moc řeším to, co si řešení ani nezaslouží. Nevím, jestli to bylo takto myšleno, když jsi to psala. Ale myslím si, že je důležité, aby si v autorově díle každý našel něco, co by si vzal k srdci. Tak, jako jsem to udělala teď já
OdpovědětVymazatno tedy... musím říct, že tohle je opravdu básnička ušitá na míru pro Rioli... těžko si dovedu představit někoho, ke komu by seděla líp...Teda, je v tom toho tolik schovaného...
OdpovědětVymazatteď se stydím za svoje nedávné slzy - kdyby každá kapka byla opravdu oceán, celá země by jen mou vinou byla zase znova zaplavená a musel by se hledat Noe. ale takový oceán to trochu je - oceán pocitů a já plakala pro svou nenaplnitelnou touhu po vlastní rodině... stejně jsem ubulená ostuda...
miluju vítr... pocity, které člověk popírá... no, v mnohém tu jsou... ale to je na hodně dlouhé a nepříjemné (hlavně) vyprávění a extrémně se mi do toho nechce... možná, až se uvidíme osobně, tak se odhodlám o tom mluvit, ale...
Moc hezké. Asi bych měla přestat své komentáře neustále opakovat a omílat. Hezké, úžasné, nádherné. Ale na to se prostě nic jiného napsat nedá
OdpovědětVymazat