Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-)

Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu!

---

Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-)

Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.

Dvě kamarádky leží na posteli v malinkém pokojíčku jedné hostitelské rodiny v Anglii. Jedna z nich má dlouhé, plavé vlasy...Druhá tmavě hnědé, téměř černé...A právě tato dívka najednou propadne obrovskému výbuchu smíchu. Takovému, že po deseti minutách, kdy nemůže vůbec dýchat a všechno ji bolí, ještě sotva popadá dech. A když se jí kamarádka zeptá, čemu se smála, neví, a propadá novému náporu bezstarostného, živého smíchu. Plavovláska zakroutí hlavou a pronese onu osudnou větu: "Vypadáš jako Snapeova dcera." smích po těchto slovech pomalu umlká...

Ano, tak už to víte. Možná, že to bylo trochu jinak, ale já si to pamatuji takto. Mé odvěké přání, aby Lily zůstala se Severusem Snapem a jeho láska došla svého naplnění, mohlo být najednou vyslyšeno. Kdyby měli ti dva opravdu dceru, jak by se jmenovala? Tato otázka mi nedala spát...Naznala jsem, že by měla jméno zcela originální, inspirované ženami, které měl Severus rád - svou matkou Eileen a svou životní láskou Lily. Tak jsem začala tato dvě jména skládat dohromady. A nakonec, po drobných úpravách, spatřilo světlo světa nové jméno. Tak vznikla Illienel. Imaginární postava, dcera Lily Evansové a Severuse Snapea. Její příběh však nechme na jindy. a věřte mi, že tato postava, stejně jako školník Argus Filch, svůj příběh má ;) O tom však někdy příště...možná...

10. února tedy bylo využito jméno této postavy pro mou blogovu identitu. a protože jsem netušila, jak bude můj blog zaměřený, dala jsem toto jméno i do jeho názvu. Tak vznikla tato adresa, ze které se opravdu nemíním v budoucnu stěhovat jinam, leda snad, že bych s blogováním přestala úplně (což zatím neplánuji).

Prvním článkem zde na blogu byla Tma, na stejnojmenné téma týdne. Článek, vyjadřující lépe než cokoliv jiného rozpoložení, ve kterém byl blog zakládán. Je to vzpomínka. Živá, čistá...a byla bych ráda, kdyby takovou zůstala. 4.února jsme si společně s mými skautskými bratry a sestrami připomněli památku našeho anděla...který odešel tam, kde je mu líp. Kéž je mu hesky, tam na nebesích...

My však žijeme dál. Tady, na Zemi. A svůj život máme plně ve svých rukou. Přesto...občas nás potká "náhoda", která náhodou není. aneb díky mému Průvodci, že mi neustále posílá do cesty ty pravé lidi, kteří mě vždy posunou o kousek (někdy i kus) dál. Jedním z těchto dobrých kroků na cestě vpřed bylo navštívení dnes už zastaveného blogu Charlotte Evans (dnes Fidell na adrese pisania.blog.cz).

Objevením Lottiného literárního koutku vlastně začala má vlastní aktivita. Její povídky mě nadchly, ještě více její útulný a zabydlený blog. Začala jsem číst, komentovat, navštěvovat její oblíbené blogy...A její seznam "SB" a jejich seznamy oblíbených blogů se pro mě staly ukazatelem, kudy plout v blogových vodách. Propojenost komunity a nadání autorek mě nadchly.Chtěla jsem mezi ně patřit. Udělat ze svého blogu pěkné místo, kde by lidé rádi četli. Získat si stálé čtenáře. Moci se radovat z jejich komentářů. Zlepšit se v psaní (nebo s ním spíše vůbec pořádně začít). Najít si třeba i "blogové kamarády".

Nevěděla jsem, jak přirozeně vklouznout do vln již klidného a ustáleného moře. A tak jsem začala se svou malou lodičkou porůznu přistávat na jeho březích a zanechávat komentáře. To mě brzy začalo tak bavit, že jsem tomu věnovala mnohem více času než vlastnímu blogu. Ale stálo to za to. Nebyl v tom vypočítavý záměr. I když se to tak může zdát. Chtěla jsem ocenit práci těch, kteří mi svou literární či grafickou tvorbou zpříjemňovali den. A když se mi to povedlo a měli z mých komentářů radost, dokonce snad i zareagovali, nemohla jsem být spokojenější. A časem...se stal ten zázrak, že se komentáře začaly porůznu objevovat i u mě. Získala jsem si pár stálých čtenářů. A co víc si přát? :-)

Jeden z největších historických zlomů však nastal v den, jehož datum už nikdo nezjistí :D aneb v den, kdy Juliet Rocks napsala na svém blogu výzvu k dopisování. Neváhala jsem ani okamžik. A stalo se něco neuvěřitelného. Našla jsem kamarádku. Opravdovou. Poslaly jsme si několik dopisů, proskypovaly spolu dlouhé hodiny, komentovaly si články, začaly se více poznávat...A nakonec se osobně setkaly. Co může být lepšího? Tohle! Nesetkala jsem se jen s Juliet, ale i s dalším úžasným člověkem a skvělou kamarádkou, kterou jsem objevila díky blogu - s Emmi (dříve Mai). Setkání s nimi bylo...zázrak. Doslova malý, či spíše velký zázrak. Přijely v létě, strávily se mnou dva dny a...všechny pomyslné obavy byly prolomeny. Zažila jsme s nimi něco, co člověk zažije jen s několika málo lidmi v životě. Naprosté uvolnění, důvěru, porozumění...A okamžik, kdy čas přestává existovat...Setkaly jsme se ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla o svém zdravotním stavu. A holky mi byly skvělou oporou.

Abych ale nezůstávala jen u jednoho zázraku. Bylo jich víc. Všimli jste si někdy, že svět je plný úžasných věcí a darů, chceme-li si jich všímat? :-) Našla jsem na blogu plno dalších velmi zajímavých, fajn lidiček. Již zmiňovanou Charlie (Fidell), Penny, Surynku (ta si teda našla mě, dodnes to nechápu, ale jsem za to moc ráda), Chloe (svůj blog později samazala)...a Alitheu (blog smazán, ale povídky mám všechny uložené a co je důležitější - zůstáváme v kontaktu) - Lith, která se za čas dostala do mého srdčka se stejnou silou, jako Emmi s Juliet :-) Dopisy už mám od ní dva (nejenom dopisy) a osobní setkání na sebe snad nenechá dlouho čekat. Nebýt mých blogerek, asi bych nepotřebovala skype :D Ale ne...to zase ne. Pravdou však je, že naše dlouhodobé skypování se stalo téměř zvykem. A někdy bychom se bez něj neobešly, že Dell? ;) Například když ležíte týden v posteli a nemůžete se hýbat...to pak člověk "na drátě" zvedne náladu :-)

Postupem času můj blog objevil (tuším, že díky Lyře) další častý komentátor - Ondra. Dle jeho slov je z něj pravidelný čtenář a dle komentářů i pravidelný přispěvatel.

Ale aby ty moje blogovací vody nebyly příliš klidné, začala jsem ve chvílích volna pátrat i v jiných přístavech. Tak jsem navštěvovala Kalliu a Nel-ly. U Nel-ly stále čtu její skvělé fanfiction a vítané recenze knih. Dalšími blogy, kam jsem zavítala (ne jednou) byly blogy Annie/Cleo, Guenon a Aynarry. Cleo později svůj blog smazala (což mě vážně mrzí, protože mi tak úplně zmizela) a Aynarra se přestěhovala do vod pro mě dost vzdálených. Přesto...mám v plánu se občas vydat za ní na dalekou plavbu :-)

A v dobách současnějších? Našla jsem si Klub básníků. Jediná užitečná věc, kterou mi přinesl nový blog.cz! Protože jsem tento blog našla ve vyhledávači podle kategorií ;) Je nový a sdružuje skupinu autorů, kterou pořád marně hledám - básníky (spíše tedy básnířky, ale co :D). Nejsem členem (zatím, třeba jednou...už jsem se zkusila přihlásit), ale čtu si tu pěkné básně šikovných blogerek a taky jsem objevila talenotvanou básnířku Aleu, jejíž básně čtu stále častěji.

K dovršení všeho pěkného...to nebudou blogy. Ale navštěvuji je s nemenší radostí. Místa, která jsou pro mě něčím naprosto kouzelným od okamžiku, kdy jsme je objevila. Knihovnička Laisi Finwen a stránka Rioli. Svět Tolkiena, příběhů, hladících po duši, moudrosti a lásky Stvořitele. Spojení tolika nádherných věcí. Můj koutek duchovna, přírody a fantasy v té nejčistší podobě. Doufám, že si na jejich stránkách přečtu ještě mnoho pěkných příběhů. A třeba se jednou u Laisi naučím i tu quenijštinu :-)

Tak...to by bylo něco k mému blogovému životu a lidem, které jsem měla tu čest na blogu či jinde ve vodách internetu objevit. Teď z trochu jiného úhlu pohledu...Aneb dostávám se ke statistikám. Nečekejte tu však žádné nic neříkající tabulky Top listu a podobné nesmysly. Je sice fajn vědět, že na naše blogy někdo chodí, ale k čemu to je, když nevíme, zda něco četl a jaký na to měl názor? Aneb bez zpětné vazby se těžko tvoří...

Za 12 měsíců jsem zveřejnila 90 článků. Nejaktivnější jsem byla v březnu a dubnu - zveřejněno celkem 15 článků za každý měsíc. Naopak v červenci a srpnu jsem na blog ani nevklouzla - článků? Nula!

Co jsem zveřejnila? Kromě mé vlastní literární tvorby se tu objevila tvorba talentované Lyry Materazzi, fotky mých abstrakcí, přírody a jiné, několik článků pro inspiraci z knižní či filmové říše a také nějaký ten nezbytný "odpad" aneb články veskrze informační. Zyjímavou (z mého pohledu) vyjímkou byly tři články, zařazené v kategorii Všem dobrým duším (rubrika Inspirace). Jeden z nich, článek s názvem Sluneční paprsek, se stal nejúspěšnějším článkem vůbec. A které další články mé tvorby to byly?

1. Sluneční paprsek (Ispirace)

2. Každá postava má svůj příběh - 2. kapitola (HP FanFiction)

3. Vražda na zločinci není zločinem (HP drabble)

4. Každá postava má svůj příběh - 1. kapitola (HP FanFiction)

5. Neviditelní (originální povídka - info)

6. Když anděl ztratí křídla (básnička podle povídky od Juliet)

7. Neviditelná (básnička)

8. Něco je špatně (básnička)

9. Tma (vzpomínkové "drabble" - TT)

10. Děkuji a věnuji (poděkování)

Vím, že některé články si tu možná nezaslouží být, ale...jsou tu. Takže tak :-) Měly největší pozitivní ohlasy, počet komentářů, hvězdiček apod. Oproti tomu se našly články, které možná nebyly tak špatné, ale upadly v zapomnění či zůstaly téměř nepovšimnuty. Některé z nich možná opravdu za moc nestály. Ale jak to člověk může zjistit, když nedostane zpětnou vazbu? Ani tu negativní či konstruktivní kritiku? Následujících deset článků je z těch, které měly pouze jeden či dva komentáře. S vyjímkou dvou, které sice mají komentáře tři, ale...myslím, že by si přece jen zasloužily víc. Takže...pomůžete mi rozhodnout? Byly tyto články zbytečné, nepovedené, nezajímavé a tudíž neúspěšné či pouze zůstaly nepovšimnuty a schovány pod nánosem archivního prachu?

1. Co nás ve škole neučili (úvaha - TT)

2. Něco k zamyšlení (úvaha nad citátem)

3. První pokusy o haiku (haiku básničky)

4. Někdo jménem Illienel (má Pandořina skříňka)

5. Letadlo otázek a odpovědí (řetězák otázek a odpovědí od Fidell)

6. Letadlo od Emmi :-) (řetězák otázek a odpovědí od Emmi)

7. Vánoční přání (básnička)

8. Betlémská (básnička)

9. Vánoční příběh (slohovka z Pandořiny skříňky)

10. Každá postava má svůj příběh - 3. kapitola

* Ptačí svatyně (slohovka - líčení)

Člověk typu blogový pislek píše články převážně ze dvou důvodů. Jednak pro sebe a psaní samotné a potom také samozřejmě v dobré víře, že si to možná někdo přečte. Někteří z nás sní o tom, že jeho tvorba druhé zaujme natolik, že po sobě zanechají nesmazatelnou stopu v podobě komentáře. Největší přání? Vydat jednou něco, čemu se dá říkat knížka. No, přiznejme si...pro mnohé z nás nesplnitelný sen, pro některé realizovatelný plán, pro pár z nás dokonce už skutečnost. Já sama nevím, zda mám skutečně ambice najít své jméno na titulní stránce některého papírového pokladu. Možná...nebudu prozrazovat :-) Své tajné sny si zatím nechám pro sebe, ale slibuji, že jakmile je začnu realizovat, budete mezi prvními, kdo se to dozví. V současné době mám mnohem bližší cíl. A tím je zpětná vazba. Prosté, říkáte si? A kolik z vác má pocit, že získává dostatek komentářů na to, aby věděli, jak je jejich práce vnímána, zda ji někdo čte, kde dělají chyby, co se jim daří a jak se posouvat vpřed? Vaše komentáře jsou pro mě tou hlavní, skutečnou motivací k psaní či vůbec jakékoliv blogové a tvůrčí aktivitě. A proto bych chtěla v tomto podivném článku také ocenit ty, kteří mě svými komentáři těší po celou dobu mého působení nebo třeba jen chvíli. Mnohé z vašich komentářů mi vykouzlily úsměv na tváři, jiné rozesmály a některé dojaly k slzám. Za rok se v komentářích objevilo celkem 53 různých jmen a adres. Přes dvacet z vás se na blog minimálně jednou vrátilo. A někteří...se vrac stále :-) Tímto bych chtěla poděkovat zejména těmto lidičkám, jejichž komentáře se tu objevily nejčastěji. Není to soutěž o to, kdo napíše víc komentářů. Je to o tom, kdo si dá tu práci a na oplátku za čas, který ja věnuji napsanání článku, věnuje dotyčná osoba čas napsání komentáře. a nemusí to býv vždy sáhodlouhé vzkazy. Stačí i pár slov :-) I když...dlouhé komentáře má snad každý rád...

Jako nejúžasnější komentátorce a nejvěrnější čtenářce bych tímto chtěla poděkovat zejména Juliet. Zdá se to neuvěřitelné, ale přečetla všech 90 článků, které jsem za ten rok zveřejnila a kromě dvou, ke kterým se vyjádřila na skypu, také všechny okomentovala. Napsala mi přes 120 komentářů, což si myslím, že je neuvěřitelné. Možná právě díky ní si dnes můžete přečíst tento článek a spoustu dalších. Její komentáře a zájem o mou tvorbu jsou hlavním "motorkem", který mě pohání dál. Velký dík si zaslouží také Surynka, která se tu prostě jednoho dne objevila - a zůstala. Její komentáře se od té doby objevují u většiny mých článků a jsou opravdu krásné (a dlouhé :D)! A další? :-)

1. Juliet (127)

2. Emmi (48)

3. Surynka (35)

4. Ondra (33)

5. Fidell (28)

6. Alithea (20)

7. Lyra Materazzi (19)

8. Penny (13)

9. Guenon (10)

10. Nel-ly (9)

Čísla v závorkách sice ukazují počet "komentářů", ale nejsou o mnoho víc objektivní než čísla na TOP listu. Protože není návštěvník jako návštěvník a není komentář jako komentář. Někdo dokáže jediným komentářem víc než jiný pěti. Přesto...jsem ráda za každý z nich. Další, kdo obětoval čas ohodnocení mé tvorby byly např. Kallia, Cleo, Schmetti, Chloe, Aynarra, NikaRoovy, Šíša, Verča, Nyuu-chan a Clarett (Rioli). Té bych chtěla obzvláště poděkovat za to, že mě jako jedna z mála poctila konstruktivní kritikou, které si velmi vážím.

Tak...původně jsem se chtěla malinko zmínit i o samotné návštěvnosti, ale...neudělám to. Protože...komu na tom zálaží? :-) Jen chci říct jedno - po zveřejnění povídky od Lyry s názvem Requiem, dosáhla návštěvnost rekordního a neopakovatelného čísla - 171 lidí za den. Její článek tehdy přečetlo 135 návštěvníků. Takže...jí tímto gratuluji a děkuji za zajímavý okamžik nevěřícnosti, který jsem druhý den prožila, když jsem se dívala na zhodnocení uplynulého dne (v dobách, kdy blog.cz ještě fungoval, jak měl). Lyřiny povídky měly vždy úspěch, do celkových "statistik" jsem je však nezahrnula, protože to není má práce. Přesto jsem ráda, že jsem některým jejím pracím mohla poskytnout na svém blogu dočasné útočiště :-)

Přátelé, blížíme se do finále. Pokud jste se dostali až sem, máte opravdu velkou trpělivost se čtením nudných článků nebo mě máte hodně rádi. Děkuji vám za obojí. Na tomto místě měl být výběr těch nejkrásnějších komentářů. Opravdu jsem se zprvu snažila je vybrat. Ale...po několika desítkách z nich (celkem jich bylo přes 400) jsem už nemohla dál...Některé z nich mě opravdu dojímaly i po tolikerém přečtení. Jul, Emmi, Ali, Lyro...a spousty dalších. Bez vaší podpory by tento blog nebyl. Děkuju vám...

Vzpomínání a vykládní už bylo dost na celý příští rok. Zasloužíte si něco "pořádného"...Slavnostně vám oznamuji, že se mi konečně podařilo (ač ve špatné kvalitě a pouze na altovou flétnu) nahrát na YouTube melodie k písničkám Anděl strážný a Vzpomínky, které jsem již dříve zveřejnila zde na blogu. Okazy na videa jsou už doplněné u příslušných článků. Můžete si zkusit zazpívat ;)

A dál...mám pro vás několik básniček, vytvořených v posledních dvou týdnech. Inspirace...vše a nic. Píšu jak při snění, chvilkách štěstí, smutku, spleenu, s jehlou v ruce stejně jako s šálkem horkého čaje. Prostě píšu...doma, v nemocnici, v autě, v pokoji, v posteli, u stolu...do mobilu, bloku, počítače...Protože psaní opravdu pomáhá :-) Snad se vám bude něco z toho líbit.

Básničky budou zveřejněné vyjímečně bez úvodu - tento článek je za všechny povídání ;)

Za komentáře budu velmi vděčná!

Přeji příjemné čtení...

Mám vás ráda!

Vaše Illienel