Medvídek plyšový

Ahoj :-)
Nebudu se tu dlouze rozepisovat, chci vám říct jen tři věci. Za prvé - nebýt Juliet, už byste se tu možná žádných básniček nedočkali. Za druhé - když budete psát komentáře, budu mít větší motivaci psát a zveřejňovat a za třetí - optimismus, víra v dobro a láska nejsou klišé! Možná jen pro některé nedosažitelný sen. Pro mě součást mého života.
Dnešní básnička je psaná na Téma týdne - Plyšový medvídek. Snad se vám bude líbit. A prosím - komentujte! I krátký komentář potěší a za trošku konstruktivní kritiky budu nevýslovně ráda. Každý autor potřebuje zpětnou vazbu.

Mějte se rádi :-)
Vaše Illienel

Věnováno Penny a Fidell :-)

(autorkou obrázku je Fidell - pisania.blog.cz)


Medvídku...
povím ti tajemství
Medvídku...
nesmíš mě zradit
Medvídku...
osudové přátelství
dnes mohlo by se zrodit

Plyšáčku...
zůstaň tu se mnou
Plyšáčku...
pojď ke mně blíž
Plyšáčku...
schovej se pod peřinou
tlukot mého srdce uslyšíš

Příteli...
zahřej mě, je mi zima
Příteli...
bojím se, drž mou dlaň
Příteli...
jen s tebou je mi prima
navždy mým přítelem se staň

Komentáře

  1. TEn úvod mě neuvěřitelně potěšil. :) A nemyslím to, že jsem tam objevila mé jméno (i když to samozřejmě taky), ale to, že optimismus, víra v dobro a láska nejseou klišé! To, jak se řekne v angličtině, udělalo můj den. ;) No, v té angličtině to zní lépe. Básnička jak už jsem ti psala se mi moc líbí. :) Je krásná a mě oslovila hlavně kvůli mému nejstaršímu a nejvěrnějšímu příteli - plyšáčkovi z dětství. :) Je krásná.

    OdpovědětVymazat
  2. Pokud mohu, ihned v úvodu, poděkovat Juliet, děkuji.
    Ještě můžu? Konstruktivního zřejmě nic, tobě se dá moc málo vytknout, přesto, malou, velkou drobnost, vždyť ony básničky se čtou a mají něco do sebe, mají v sobě náboj, něco, co nezvládne jen tak někdo, něco co by v budoucnosti blízké mohlo pro dost čtenářů moc znamenat a taky něco nádhernýho, co třeba konkrétně já si rád přečtu.
    Ty máš to, doslova překypuješ jistým ,, Know-how " tak ho nezahazuj.
    K tématu.
    Ano, ve svém pokročilém věku, jsem stále malé dítě, jo, to malé dítě, kterému dali při křtu jako dar takového hnědého medvídka.
    Říká se, že když dostanete něco, přiroste vám to v mnoha případech k srdci, i tento medvídek v dnešní době opečovávaný a zalátaný na mnoha místech, nebyl vyjímkou a už od kolébky mi dělá ,, společnost " které si vážím jako dost málo věcí na světě, jeho kouzelný pohled mě prostě fascinuje ...
    Tak i tato báseň, na kterou se spolu teď koukáme, kterou jsem mu pošeptal do ouška a kterou přijal se svým plyšovým klidem.
    Líbí se mě a bezesporu i jemu, krásně se dívá svýma poškrábanýma očkama a jen co tohle dopíšu musím mu stisknout a trochu zahřát ty jeho studené pacičky.
    Básnička mě potěšila, snad i proto že si i já svého medvídka, stárnoucího stejně tak rychle jako já vážím a vedu ho v úctě.
    Děkuju Illy za pěkně odvedenou práci, tohle se ti moc moc povedlo.

    OdpovědětVymazat
  3. Ach! Z téhle básně je mi trochu úzko, melancholicky a přeci jen i šťastně. No snad to bude i tím, že je půl jedenácté večer. ;) Je mi až smutno, když si uvědomím, že už vlastně, žádného takového plyšového medvídka nemám... :( Je to moc krásná a trochu i zvláštní básnička. ;) Rozhodně je trefná. :) Povedená...

    OdpovědětVymazat
  4. podobnou ruli v mém životě hrála pletená panenka, kterou jsem dostala od babičky pár týdnů před tím, než umřela, a té jsem pak občas povídala, co mě trápí. pomáhalo to maximálně tak na pět minut, protože panenka neodpovídá, a já si pak připadala ještě víc sama...
    ale to bylo v dobách, kdy jsem ještě neměla nikoho, komu bych se mohla svěřit...

    OdpovědětVymazat
  5. Krásně napsané opravdu nemám slov na takhle kvalitní báseň jsem již dlouho nenarazila - smekám ...

    OdpovědětVymazat
  6. Pěkné. Svým způsobem dětské. Když to vemu doslovně a představím si malou dlouhovlasou holčičku, co leží v posteli a povídá si se svým plyšáčkem, neubráním se úsměvu. Na druhou stranu, když si to trochu přenesu a využiju svých vlastních pocitů, říkám si, že v podstatě každý takového plyšového medvídka potřebujem Krása. Nejen, žes vyjádřila dětské pocity, ale zároveňi ty "dospělé", které se od sebe liší tolik a zároveň jen málo

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vzkazovník

Ztracená kronika

Sluneční paprsek