Medvídek plyšový

Ahoj :-)
Nebudu se tu dlouze rozepisovat, chci vám říct jen tři věci. Za prvé - nebýt Juliet, už byste se tu možná žádných básniček nedočkali. Za druhé - když budete psát komentáře, budu mít větší motivaci psát a zveřejňovat a za třetí - optimismus, víra v dobro a láska nejsou klišé! Možná jen pro některé nedosažitelný sen. Pro mě součást mého života.
Dnešní básnička je psaná na Téma týdne - Plyšový medvídek. Snad se vám bude líbit. A prosím - komentujte! I krátký komentář potěší a za trošku konstruktivní kritiky budu nevýslovně ráda. Každý autor potřebuje zpětnou vazbu.

Mějte se rádi :-)
Vaše Illienel

Věnováno Penny a Fidell :-)

(autorkou obrázku je Fidell - pisania.blog.cz)

Medvídku...
povím ti tajemství
Medvídku...
nesmíš mě zradit
Medvídku...
osudové přátelství
dnes mohlo by se zrodit

Plyšáčku...
zůstaň tu se mnou
Plyšáčku...
pojď ke mně blíž
Plyšáčku...
schovej se pod peřinou
tlukot mého srdce uslyšíš

Příteli...
zahřej mě, je mi zima
Příteli...
bojím se, drž mou dlaň
Příteli...
jen s tebou je mi prima
navždy mým přítelem se staň

Komentáře

  1. Juliet3. února 2013 v 13:25

    TEn úvod mě neuvěřitelně potěšil. :) A nemyslím to, že jsem tam objevila mé jméno (i když to samozřejmě taky), ale to, že optimismus, víra v dobro a láska nejseou klišé! To, jak se řekne v angličtině, udělalo můj den. ;) No, v té angličtině to zní lépe. Básnička jak už jsem ti psala se mi moc líbí. :) Je krásná a mě oslovila hlavně kvůli mému nejstaršímu a nejvěrnějšímu příteli - plyšáčkovi z dětství. :) Je krásná.

    OdpovědětVymazat
  2. Ondra4. února 2013 v 11:01

    Pokud mohu, ihned v úvodu, poděkovat Juliet, děkuji.
    Ještě můžu? Konstruktivního zřejmě nic, tobě se dá moc málo vytknout, přesto, malou, velkou drobnost, vždyť ony básničky se čtou a mají něco do sebe, mají v sobě náboj, něco, co nezvládne jen tak někdo, něco co by v budoucnosti blízké mohlo pro dost čtenářů moc znamenat a taky něco nádhernýho, co třeba konkrétně já si rád přečtu.
    Ty máš to, doslova překypuješ jistým ,, Know-how " tak ho nezahazuj.
    K tématu.
    Ano, ve svém pokročilém věku, jsem stále malé dítě, jo, to malé dítě, kterému dali při křtu jako dar takového hnědého medvídka.
    Říká se, že když dostanete něco, přiroste vám to v mnoha případech k srdci, i tento medvídek v dnešní době opečovávaný a zalátaný na mnoha místech, nebyl vyjímkou a už od kolébky mi dělá ,, společnost " které si vážím jako dost málo věcí na světě, jeho kouzelný pohled mě prostě fascinuje ...
    Tak i tato báseň, na kterou se spolu teď koukáme, kterou jsem mu pošeptal do ouška a kterou přijal se svým plyšovým klidem.
    Líbí se mě a bezesporu i jemu, krásně se dívá svýma poškrábanýma očkama a jen co tohle dopíšu musím mu stisknout a trochu zahřát ty jeho studené pacičky.
    Básnička mě potěšila, snad i proto že si i já svého medvídka, stárnoucího stejně tak rychle jako já vážím a vedu ho v úctě.
    Děkuju Illy za pěkně odvedenou práci, tohle se ti moc moc povedlo.

    OdpovědětVymazat
  3. Penelope Olivier6. února 2013 v 14:41

    Ach! Z téhle básně je mi trochu úzko, melancholicky a přeci jen i šťastně. No snad to bude i tím, že je půl jedenácté večer. ;) Je mi až smutno, když si uvědomím, že už vlastně, žádného takového plyšového medvídka nemám... :( Je to moc krásná a trochu i zvláštní básnička. ;) Rozhodně je trefná. :) Povedená...

    OdpovědětVymazat
  4. Emminka7. února 2013 v 8:36

    podobnou ruli v mém životě hrála pletená panenka, kterou jsem dostala od babičky pár týdnů před tím, než umřela, a té jsem pak občas povídala, co mě trápí. pomáhalo to maximálně tak na pět minut, protože panenka neodpovídá, a já si pak připadala ještě víc sama...
    ale to bylo v dobách, kdy jsem ještě neměla nikoho, komu bych se mohla svěřit...

    OdpovědětVymazat
  5. bezreci8. února 2013 v 14:49

    Krásně napsané opravdu nemám slov na takhle kvalitní báseň jsem již dlouho nenarazila - smekám ...

    OdpovědětVymazat
  6. Littlew Sue11. února 2013 v 9:18

    Pěkný blog!:)

    OdpovědětVymazat
  7. Surynka13. února 2013 v 7:58

    Pěkné. Svým způsobem dětské. Když to vemu doslovně a představím si malou dlouhovlasou holčičku, co leží v posteli a povídá si se svým plyšáčkem, neubráním se úsměvu. Na druhou stranu, když si to trochu přenesu a využiju svých vlastních pocitů, říkám si, že v podstatě každý takového plyšového medvídka potřebujem Krása. Nejen, žes vyjádřila dětské pocity, ale zároveňi ty "dospělé", které se od sebe liší tolik a zároveň jen málo

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace