Na hraně


(autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz)

Mám v duši černou díru
do které padám
bez pomoci
Abych se každý nový den
ocitla na jejím okraji

Hlubiny černého zoufalství
brzy mne nenávratně pohltí
Však dnes to ještě nebude
balancuji
na špičce osudu

Mé síly mě kvapem opouštějí
ruce už za chvíli poleví
Ve své marné snaze udržet se
však zatím vidím paprsek
světla

Poslední hvězda v temnotě vesmíru
Galaxie není větší než prázdnota
v mé duši
Všechny mé pocity pohltila černá díra
Tahle hvězda je jediná naděje, která mi zbyla

Prosím,
nepřestávej zářit
a já ti slibuji
že se budu kvůli tvému světlu
rvát s nocí i bezmocí
navěky věků

Komentáře

  1. Ondra12. února 2013 v 7:31

    Je to moc černé, moc ubíjející, svět je krásný, barevný, stejně tak je barevná i každá duše.
    Takový pohled beznaděje jsem nečekal, inu ale i takový trpký je život a o to víc budu na ten svůj hledět zase více optimisticky.

    OdpovědětVymazat
  2. Juls12. února 2013 v 7:43

    S prvním komentujícím nesouhlasím. ;) Podle mě je nádherná a plná naděje. I když je pravda, že tu naději tam dává až poslední sloka, ale právě tím, že tou nadějí celá báseň končí podle mě dostává celá nádech naděje a líbí se mi. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Emminka12. února 2013 v 13:18

    Ty jsi naprosto neuvěřitelná osoba. dokážeš vidět světlo úplně všude, dokoncei na dně černé díry. ale zní to dost jako ze života... doufám, že nejsi smutná, že ne?

    OdpovědětVymazat
  4. Surynka13. února 2013 v 8:22

    Krásné. Sice je to smutné, zoufalé a člověk si uvědomí, že nejednou měl podobné pocity, ale je to krásné. Tak hezyk dokáže vyjádřit pocity jen málokdo. Například ty, Emmi a Dellie Myslím si, že vy tři jste v tom experti. Ale tohle... Na hraně... na hraně osudu, na hraně beznadějě, na hraně smutku... je toho hodně a je to až moc hezké

    OdpovědětVymazat
  5. Irith1. května 2015 v 4:58

    Místo zářit jsem četla žárlit. Asi bych si měla dát pauzu.
    Moc hezké.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vzkazovník

Tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych udělala tuto věc užitečnou a potřebnou...Pokud budete mít na srdci cokoliv, co se nevztahuje k mým článkům, pište to prosím sem. Odpusťte si nevhodné výrazy a reklamy. Chodím sem často, takže se nemusíte bát, že by jakýkoliv váš komentář upadl v zapomnění. Nevím, co dalšího sem napsat, každý ví, k čemu je vzkazovník :D Takže jen doufám, že ho budete využívat :-)
Další informace

Ztracená kronika

Zdravím vás! Dneska se s vámi podělím o jeden z nejstarších "pokladů", který jsme objevila při stěhování. Jedná se o mou v podstatě první fanfiction . Bylo mi 10 let, začátek 5. třídy, v té době jsme netušila, co to fanfiction je a nepsala nic jiného než slohovky do školy. Milovala jsem Foglara a už rok a půl jsem hltala všechny jeho knížky, ke kterým jsme se mohla dostat. Má první "fanfikce" tedy byla na jednu z jeho knih - Tajemnou Řásnovku . Jsem zvědavá, co na to řeknete. :D Mějte se krásně! vaše Illienel P. S. Byla jsem si skoro jistá, že už jsem tady tuhle povídku zveřejňovala, ale nikde v celém archovu ani v žádné rubrice jsme ji nenašla, takže asi mámení smyslů... :D Standa s Lojzkem se brzo dozvěděli, že si každá družina píše svou vlastní kroniku. Jindra, který měl kroniku doma, jim slíbil, že ji přinese příští sobotu. Kluci se už nemohli dočkat. Příští sobotu byli v klubovně mezi prvními. Jindra přišel až těsně před začátkem schůzky. Kroniku však neměl.
Další informace

Sluneční paprsek

Obrázek
Moji milí, straří známí i vy, kteří jste tu poprvé, Sluneční paprek posílám vám všem :-) Nechť prozáří vaše dny, rozzáří vaše oči, vykouzlí úsměv na vaší tváři a zahřeje vaše srdce :-) Já vím...jsou to jen slova. Ale kdyby to bylo možné, už by k vám letěl. K vám všem. Kéž bych to tak dokázala. Mám vás všechny moc ráda. Je to zvláštní, jak lidé, které jste nikdy neviděli, zasáhnou do vašeho života. Potkáte je ve virtuálním světě, zasáhnou vaše imaginární srdce a ovlivní váš reálný život. A my už pak nikdy nebudeme stejní :-) Ano, mnozí z vás až nečekaně rychle vstoupili do mého srdce a zabrali si tam místečko, které jim už nikdo nevezme. Lidská mysl je pomíjivá, ale srdce nezapomíná! A já taky ne. Žijte blaze a snažte se zachytit alespoň trošku světla do svých myslí a duší :-) Optimismus je někdy opravdu krásná věc... (fotka pochází z dnes již zrušené stránky 3.bp.blogspot.com - autor neuveden) Pokud máte chvilku, přečtěte si náledující mini příběhy. Je to takové zamyšlení a paprsek svě
Další informace