Na hraně


(autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz)

Mám v duši černou díru
do které padám
bez pomoci
Abych se každý nový den
ocitla na jejím okraji

Hlubiny černého zoufalství
brzy mne nenávratně pohltí
Však dnes to ještě nebude
balancuji
na špičce osudu

Mé síly mě kvapem opouštějí
ruce už za chvíli poleví
Ve své marné snaze udržet se
však zatím vidím paprsek
světla

Poslední hvězda v temnotě vesmíru
Galaxie není větší než prázdnota
v mé duši
Všechny mé pocity pohltila černá díra
Tahle hvězda je jediná naděje, která mi zbyla

Prosím,
nepřestávej zářit
a já ti slibuji
že se budu kvůli tvému světlu
rvát s nocí i bezmocí
navěky věků

Komentáře

  1. Ondra12. února 2013 v 7:31

    Je to moc černé, moc ubíjející, svět je krásný, barevný, stejně tak je barevná i každá duše.
    Takový pohled beznaděje jsem nečekal, inu ale i takový trpký je život a o to víc budu na ten svůj hledět zase více optimisticky.

    OdpovědětVymazat
  2. Juls12. února 2013 v 7:43

    S prvním komentujícím nesouhlasím. ;) Podle mě je nádherná a plná naděje. I když je pravda, že tu naději tam dává až poslední sloka, ale právě tím, že tou nadějí celá báseň končí podle mě dostává celá nádech naděje a líbí se mi. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Emminka12. února 2013 v 13:18

    Ty jsi naprosto neuvěřitelná osoba. dokážeš vidět světlo úplně všude, dokoncei na dně černé díry. ale zní to dost jako ze života... doufám, že nejsi smutná, že ne?

    OdpovědětVymazat
  4. Surynka13. února 2013 v 8:22

    Krásné. Sice je to smutné, zoufalé a člověk si uvědomí, že nejednou měl podobné pocity, ale je to krásné. Tak hezyk dokáže vyjádřit pocity jen málokdo. Například ty, Emmi a Dellie Myslím si, že vy tři jste v tom experti. Ale tohle... Na hraně... na hraně osudu, na hraně beznadějě, na hraně smutku... je toho hodně a je to až moc hezké

    OdpovědětVymazat
  5. Irith1. května 2015 v 4:58

    Místo zářit jsem četla žárlit. Asi bych si měla dát pauzu.
    Moc hezké.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace