Neboj se vyplout


Věnováno, s velkou vděčností, Surynce a Lith
Přeji vám,
abyste se nebály plout
vstříc budoucnosti a svým snům,
aby váš vítr byl příznivý,
kompas vždy ukázal správný směr
a maják vám svítil na cestu i v té nejčernější noci.

(autorkou obrázku je Fidell - pisania.blog.cz)

Nechci se otáčet nazpátek,
k čemu se vracet na začátek?

Minulost nezměníš,
staré časy nevrátíš.

Co bylo, to odvál čas.
Jen vzpomínky zůstaly v nás.

Už dávno nejsme malí,
velký svět na nás se valí.

Doba se mění, lidé též,
ztracené chvíle nenajdeš.

Je dobré občas vzpomínat a snít,
však musíme kupředu životem jít.

Do plachet vítr naberte,
u kormidla správný kurz zadejte.

A hleďte plout, jen dál...
Za snem, co kdysi se vám zdál.

Průvodce náš zažene bouři zlou,
tak neboj se vyplout na cestu svou.

Život je zázrak, život je boj,
tak vypluj odvážně a nic se neboj!

Vždyť Pán je s námi na všech našich cestách...
zkus s přáteli chopit se vesla
a přes moře široké odvážně pluj,
v pravdě, naději, víře...druhé jako sebe miluj!

(pro Jul, Emmi - úprava provedena ;), takto by to snad mohlo být)

Komentáře

  1. Lyra11. února 2013 v 12:54

    A hleďte plout, jen dál...
    Za snem, co kdysi se vám zdál.
    - ach, tak toto je překrásné.

    OdpovědětVymazat
  2. Ondra12. února 2013 v 7:36

    Z minulosti bysme se měli jen poučit, né z ní i nadále žít, krásně napsáno, krásná to motivace, kéž by Bůh stál za každým z nás ve chvílích dobrých i těch zlých, protože zlé chvíle nám dodají sílu poučit se z chyb a odvahu dál plout všemi strastmi života.
    Díky že mám zase víc té odvahy do života a to jen díky tobě :)

    OdpovědětVymazat
  3. Juls12. února 2013 v 7:49

    Nádherná. :) Moc. Líbí se mi ta metafora lodi k životu. To je vážně moc hezké. Jen... Myslím, že nesouhlasím s posledními 5 slovy. Nechci být sobec (a doufám, že nejsem), ale podle mě by ses měla mít "nejradši" (ve zdravé míře) a teprve pak (když budeš štťastná sama se sebou) dělat radost druhým. Abys "nevyhasla". PS Sice jsem to psala ve formě jako - ty - , ale nemělo to být myšleno na tebe! Chápeš, žejo? ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Emminka12. února 2013 v 13:27

    myslím, že Jul má asi pravdu... teprve když je člověk šťastný sám se sebou, dokáže jiným dělat radost...život je zázrak, život je boj - naprosto souhlasím. a teď by se hodil takový ten hloupý výkřik, co ho mám ráda: Do boje až do posledního dechu!
    ale nebudu tu brblat nad posledním dechem, když umírat rozhodně nehodlám!

    OdpovědětVymazat
  5. Surynka18. února 2013 v 11:43

    Páni.. to je tak... tak krásné
    Strašně moc ti děkuju za věnování a trochu lituju, že jsme si téhle překrásné básničky všimla až tak pozdě. Je to krásné a přemýšlím (kdybys mi to dovolila) že bych si to vytiskla a pověsila v pokoji na stěnu, abych nezapomínala, že mám svoje cíle, že se nemám čeho bát a že tím životem musím jít dál.. Moc ti děkuju, je to překrásné

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace