Neboj se vyplout
Věnováno, s velkou vděčností, Surynce a Lith
Přeji vám,
abyste se nebály plout
vstříc budoucnosti a svým snům,
aby váš vítr byl příznivý,
kompas vždy ukázal správný směr
a maják vám svítil na cestu i v té nejčernější noci.
(autorkou obrázku je Fidell - pisania.blog.cz)
Nechci se otáčet nazpátek,
k čemu se vracet na začátek?
Minulost nezměníš,
staré časy nevrátíš.
Co bylo, to odvál čas.
Jen vzpomínky zůstaly v nás.
Už dávno nejsme malí,
velký svět na nás se valí.
Doba se mění, lidé též,
ztracené chvíle nenajdeš.
Je dobré občas vzpomínat a snít,
však musíme kupředu životem jít.
Do plachet vítr naberte,
u kormidla správný kurz zadejte.
A hleďte plout, jen dál...
Za snem, co kdysi se vám zdál.
Průvodce náš zažene bouři zlou,
tak neboj se vyplout na cestu svou.
Život je zázrak, život je boj,
tak vypluj odvážně a nic se neboj!
Vždyť Pán je s námi na všech našich cestách...
zkus s přáteli chopit se vesla
a přes moře široké odvážně pluj,
v pravdě, naději, víře...druhé jako sebe miluj!
(pro Jul, Emmi - úprava provedena ;), takto by to snad mohlo být)
A hleďte plout, jen dál...
OdpovědětVymazatZa snem, co kdysi se vám zdál.
- ach, tak toto je překrásné.
Z minulosti bysme se měli jen poučit, né z ní i nadále žít, krásně napsáno, krásná to motivace, kéž by Bůh stál za každým z nás ve chvílích dobrých i těch zlých, protože zlé chvíle nám dodají sílu poučit se z chyb a odvahu dál plout všemi strastmi života.
OdpovědětVymazatDíky že mám zase víc té odvahy do života a to jen díky tobě :)
Nádherná. :) Moc. Líbí se mi ta metafora lodi k životu. To je vážně moc hezké. Jen... Myslím, že nesouhlasím s posledními 5 slovy. Nechci být sobec (a doufám, že nejsem), ale podle mě by ses měla mít "nejradši" (ve zdravé míře) a teprve pak (když budeš štťastná sama se sebou) dělat radost druhým. Abys "nevyhasla". PS Sice jsem to psala ve formě jako - ty - , ale nemělo to být myšleno na tebe! Chápeš, žejo? ;)
OdpovědětVymazatmyslím, že Jul má asi pravdu... teprve když je člověk šťastný sám se sebou, dokáže jiným dělat radost...život je zázrak, život je boj - naprosto souhlasím. a teď by se hodil takový ten hloupý výkřik, co ho mám ráda: Do boje až do posledního dechu!
OdpovědětVymazatale nebudu tu brblat nad posledním dechem, když umírat rozhodně nehodlám!
Páni.. to je tak... tak krásné
OdpovědětVymazatStrašně moc ti děkuju za věnování a trochu lituju, že jsme si téhle překrásné básničky všimla až tak pozdě. Je to krásné a přemýšlím (kdybys mi to dovolila) že bych si to vytiskla a pověsila v pokoji na stěnu, abych nezapomínala, že mám svoje cíle, že se nemám čeho bát a že tím životem musím jít dál.. Moc ti děkuju, je to překrásné