Variace na téma přátelství
Věnováno, z upřímného přátelství, Juliet a Lyře
Jakkoliv je temná noc, vím, že vy dvě mi svítíte na cestu...
Děkuji!
(autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz)
Přátelství je jako hvězda jasná,
když prosvítí noc, je to záře krásná.
Jak světlušky jsou ty dvě duše spřízněné,
každá z nich chmury mé vždy zažene.
Když sluníčko svítí, voní luční kvítí,
ptáků plný hvozd, zpívají nám pro radost
a práce když se daří, úsměv máme v tváři.
Když však se nám nedaří a jsme celí skleslí,
s přáteli v pevném objetí, najdeme své štěstí.
Tato se ti obzvlášt povedla. Moc pěkně se rýmuje. Je krásná.
OdpovědětVymazatMoc " Když " je jako kdyby a to se mi moc nelíbí, přátelství, a dobré přátelství si zaslouží v druhé části víc než sklouznutí k přírodě, hře na daří / nedaří a práci.
OdpovědětVymazatPřátelství je něco kouzelného, prostě svátek. Krása a naděje v to že se má člověk komu svěřit, s kým strávit krásné chvíle či mít v někom velkou oporu a spoustu dalšího.
Na to by se nemělo zapomínat.
Ale rýmuje se to pěkně :)
♥♥♥ Je krásná. :) Děkuju moc za věnování. :)
OdpovědětVymazatJeště kdyby každý takové přátelství našel... Né všichni totiž mají to štěstí a najdou v jiném člověku to, co popisuješ ve své básni.
OdpovědětVymazatMimochodem - tobě i blogu všechno nejlepší :).
Naprosto s tebou souhlasím. Patřím k těm lidem, co si přátelství váží, protože je pro mě důležité.
OdpovědětVymazatNěco "basničkoidního" na téma přátelství jsem taky stvořila. V té mé básničce vlastně všechno začínalo samotou a smutkem a opatrně se děj přehoupl do dob, kdy je člověk s dobrým přítelem a v tu chvíli smutek se samotou odešel a člověku se na tvář vrátil úsměv. Jsem ráda za tebe, že víš o někom, na koho se v těžkých chvílích obrátit. Není to běžné, ne vždy jsou lidé se skutečnými přáteli a pokud nějaké takové přátelství existuje, je třeba si jej vážit PS - kdybys chtěla vědět, co jsem před pár lety na toto téma stvořila:
http://povidkovedoupe.blog.cz/1202/samota-a-pratelstvi
Přátelé prozařují náš svět, to ano, ale také - a to mi teď připadá možná ještě důležitější - my prozařujeme ten jejich.
OdpovědětVymazatDáváme jim radost, která je tak potřebná k životu, pochopení, kterého je teď v okolí tak málo, a najednou si uvědomíme, že největším pokladem je prostě existovat pro toho druhého, pro blízkou osobu...
Připomíná mi tu básničku, co mi napsala Polly.
OdpovědětVymazatMimochodem, vyřiď těm bloggerkám, co ti dělají grafiky, že jsou vážně dobré.