Variace na téma přátelství


Věnováno, z upřímného přátelství, Juliet a Lyře
Jakkoliv je temná noc, vím, že vy dvě mi svítíte na cestu...
Děkuji!

(autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz)

Přátelství je jako hvězda jasná,
když prosvítí noc, je to záře krásná.
Jak světlušky jsou ty dvě duše spřízněné,
každá z nich chmury mé vždy zažene.

Když sluníčko svítí, voní luční kvítí,
ptáků plný hvozd, zpívají nám pro radost
a práce když se daří, úsměv máme v tváři.

Když však se nám nedaří a jsme celí skleslí,
s přáteli v pevném objetí, najdeme své štěstí.

Komentáře

  1. Lyra11. února 2013 v 12:50

    Tato se ti obzvlášt povedla. Moc pěkně se rýmuje. Je krásná.

    OdpovědětVymazat
  2. Ondra12. února 2013 v 8:05

    Moc " Když " je jako kdyby a to se mi moc nelíbí, přátelství, a dobré přátelství si zaslouží v druhé části víc než sklouznutí k přírodě, hře na daří / nedaří a práci.
    Přátelství je něco kouzelného, prostě svátek. Krása a naděje v to že se má člověk komu svěřit, s kým strávit krásné chvíle či mít v někom velkou oporu a spoustu dalšího.
    Na to by se nemělo zapomínat.
    Ale rýmuje se to pěkně :)

    OdpovědětVymazat
  3. Juls12. února 2013 v 12:43

    ♥♥♥ Je krásná. :) Děkuju moc za věnování. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Alea13. února 2013 v 12:26

    Ještě kdyby každý takové přátelství našel... Né všichni totiž mají to štěstí a najdou v jiném člověku to, co popisuješ ve své básni.
    Mimochodem - tobě i blogu všechno nejlepší :).

    OdpovědětVymazat
  5. Natalie/Surynka17. března 2013 v 9:16

    Naprosto s tebou souhlasím. Patřím k těm lidem, co si přátelství váží, protože je pro mě důležité.
    Něco "basničkoidního" na téma přátelství jsem taky stvořila. V té mé básničce vlastně všechno začínalo samotou a smutkem a opatrně se děj přehoupl do dob, kdy je člověk s dobrým přítelem a v tu chvíli smutek se samotou odešel a člověku se na tvář vrátil úsměv. Jsem ráda za tebe, že víš o někom, na koho se v těžkých chvílích obrátit. Není to běžné, ne vždy jsou lidé se skutečnými přáteli a pokud nějaké takové přátelství existuje, je třeba si jej vážit PS - kdybys chtěla vědět, co jsem před pár lety na toto téma stvořila:
    http://povidkovedoupe.blog.cz/1202/samota-a-pratelstvi

    OdpovědětVymazat
  6. Emm15. dubna 2013 v 11:03

    Přátelé prozařují náš svět, to ano, ale také - a to mi teď připadá možná ještě důležitější - my prozařujeme ten jejich.
    Dáváme jim radost, která je tak potřebná k životu, pochopení, kterého je teď v okolí tak málo, a najednou si uvědomíme, že největším pokladem je prostě existovat pro toho druhého, pro blízkou osobu...

    OdpovědětVymazat
  7. Irith1. května 2015 v 4:55

    Připomíná mi tu básničku, co mi napsala Polly.
    Mimochodem, vyřiď těm bloggerkám, co ti dělají grafiky, že jsou vážně dobré.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace