Jaro "pod lupou"


Zdravím vás :-)

Chyběli jste mi, víte? Mrzí mě, že takovou dobu zanedbávám čtení, komentování i vlastní tvorbu. Přece jen ale nejsem úplně neaktivní. Jak je chvíle, vždy se alespoň podívám, co je u vás nového. A fotím...fotím hodně, jak jen můžu, vypadnu do přírody. Dnes vám tedy přinášm takovou "cenu útěchy" za dlouhou neaktivitu - fotky z posledních jarních dnů...

Chtěla bych vám velmi poděkovat za vaši podporu a komentáře, především u posledního článku. Je to den ode dne lepší, i když teprve teď začínají přicháet ty nejtěžší boje. Navíc mám problémy se školou - jsem prozatím neklasifikovaná z více než poloviny předmětů. Ale věřím, že to nějak zvládnu a pak se tu objevím "v plné psavé" :-)

Takže díky a snad vám fotečky udělají radost...

Mám vás ráda
Vaše Illienel







P.S.: Jestli se vám líbí, napište si směle o další :-)
Jak budu mít chviličku, přidám je...

Komentáře

  1. Rainy7. května 2013 v 13:59

    Nádherné fotky. Jaro je prostě pro fotografa nejkouzelnější období. Už jen ty barvy... Nejvíce se mi zalíbila poslední fotka. ;) A máš super foťák/objektiv... já bych na takovou vzdálenost nezaostřila ani kdybych se stavěla na hlavu. :)
    A s tou školou to dopadne všechno dobře, uvidíš. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Illienel8. května 2013 v 5:53

    [1]:Děkuju Jsem moc ráda, že se Ti líbí. Ano, jaro je úchvatné a tohle je moje první jaro se zrcadlovkou, takže si to náležitě užívám. Fotí opravdu skvěle, ale než se s ní pořádně naučím...zatím je i to ostření metodou pokus-omyl. Poslední fotka - bráškovi do těch trnů spadl míč a propíchl se. Tím upoutaly moji pozornost, chtěla jsme je zkusit vzít jako hlavní detail, ale trvalo to, než se mi na ně povedlo dobře zaostřit. Jsem ráda, že se zadařilo. A škola...no, v nejhorším to ty prázdniny jistí Ale dík za podporu!

    OdpovědětVymazat
  3. Natalie/Surynka10. května 2013 v 7:37

    Páni. Krásné fotečky. Dýchá z nich jaro. A vlastně? Napíšu ti sem svoje pocity, doufám, že nevadí. Procházím se v přírodě, někde po loukách a třeba se procházím jen po nějaké rozlehlé zahradě. Nebe je zatažené a blíží se déšť. Dlouhý a pořádný déšť, schyluje se k bouřce. A uprostřed toho zataženého svítí v trávě barevné kytičky
    Mrzí mě, že máš ve škole takové problémy, snad je co nejdřív vyřešíš

    OdpovědětVymazat
  4. Juls12. května 2013 v 6:50

    Líbí se mi moc. Zvlášť ten poslední... :)

    OdpovědětVymazat
  5. Illienel23. května 2013 v 8:01

    [3]: Děkuju Jsem velmi ráda, když někdo napíše své pocity z mé tvorby. Proto přece zveřejňuju své práce tady na blogu. aby to ve čtenářích vyvolávalo nějaké pocity, myšlenky...Jsem ráda, když s emi to daří a ještě víc, když se někdo o své dojmy podělí. Moc díky [4]: Jsem ráda, že se líbí Mě se taky líbí nejvíc ta poslední...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace