Šeptání stromů
Ahoj :-)
Zdravím vás v tomto deštivém a pošmourném dniu. Že je v poslední době takový každý? To je sice na většině zašeho území pravda, ale co na tom? Nenechme si přece počasím zkazit náladu!
Když slunce na obloze nezáří,
musíme mít slunce ve tváři.
Když úsměv na vaší tváři zazáří,
druhému radostí den prozáří.
Tak se nemračte! Stačí, že se na nás mračí mraky. Dneska jedna dlouho rozepsaná básnička, se kterou jsme si nevěděla rady, protože jsem tak nějak ztrácela a objevovala myšlenky, aneb několikrát při psaní ztratila, přetrhla a zauzlíkovala nit. Podle toho to také v konečné podobě vypadá, ale...no, stejně jsme se rozhodla o ni s vámi podělit. Mnoha hlubokých nedostatků po obsahové i jazykové stránce jsme si vědoma. Snad se i přesto bude někomu z vás alespoň trošičku líbit.
Ať vám slunce prozáří šedivé dny
Vaše Illienel
(fotka z jara 2013 - zámecká zahrada)
Šeptání stromů...
Uprostřed zelené svatyně staleté...
Jenž všechno poznání lidstva v sobě ukrývá...
Jsem zcela bez dechu v této chvíli zakleté...
Když příroda lesní moudrost mi odkrývá...
Šeptání stromů...
Pod bosími chodily mne laská měkký mech...
Kolem voní jehličí, luční květy, smůla a med...
Žít v kraji bez lesů, tomu říkám pech...
Díky větře za volání, kterým jsi mne přived...
Šeptání stromů...
Včelka usedá na nachový květ...
Mravenečci k práci čile se mají...
Pro mnohé je tento les celý svět...
Poznávat a vnímat ho mne nechají...
Šeptání stromů...
V letokruzích je ten příběh celý...
V životě pro druhé stromy smysl nachází...
Vypráví o kráse poslání a o naději...
Jenž s každým východem slunce přichází...
Šeptání stromů...
Bez nich by nebylo možné zde žít...
Přesto někteří z nás je ničí a zabíjí...
Z nich každý tvor může užitek mít...
Pokud lidé svůj omyl konečně poznají...
Šeptání stromů...
Jsou tu celé věky, mnohé mohou dát...
Poznání v hloubi lesů ukrytá...
Každý člověk mohl by jednou znát...
V kůře jejich poselství jsou vyrytá...
Šeptání stromů...
Zkus přijít mezi ně s láskou a pokorou ...
Ztiš se a čekej, co tě napadne...
Obejmi stromu kmen, bude ti oporou...
Smutek tvůj jako voda opadne...
Šeptání stromů...
Nemusíme být již sami na bolest zlou...
Jen pohlédni na slunce skrze listoví...
Stromy podělí se rády o sílu svou...
Ten pohled radost přinese, strach odplaví...
Šeptání stromů...
Co dalšího nám stromy šeptají?
Co v kůře své skrývají?
Co za kouzla tají listoví?
To se nikdo nedoví...
...pokud nebude naslouchat!
A jaký je váš vztah ke stromům? Znamenají pro vás něco? Nebo jsou vám úplně lhostejné? Chodíte rádi do lesa, do parku? Lozíte někdy na stromy? A zkusili jste někdy obejmout strom?
Sice toho svitu tolik není, ale, bylo už i hůře.
OdpovědětVymazatBásnička je pěkná, četl jsem jí několikrát, snažil jsem se na ní pohledět optimisticky, protože, a to se mi špatně píše, popravdě, zdá se mi, tady na Vysočině, a vlastně kdekoliv, v této zemi, že to s tou přírodou není lehké.
Z jedný strany člověk, který vidí byznys, touhu udělat zásobu palivového dřeva a snahu se ohřát a mít koneckonců něco víc, než ten druhej a když dotoho všeho slyším, jak se rozmnožila klíšťata, fakt, pobyt v lese je zdá-se, pro otrlé povahy. Sice se do lesa rád vydám, dá se tam vypnout, pozorovat ptáky, veverky a divočáky (o ou když zpozorují oni mě ) pak taky pozorovat kterej soused si co ukradl, kde se kvůli jeho choutkám vyvrátil strom větrem, jenže, nejsem udavač, i kdybych jím byl, on spáchal " pouhý " přestupek, neudělal škodu větší jak pět tisíc, no, takže, maximálně by si ho pozvali, řekli mu ty! ty! ty! a poslali ho dom, ty jo, a já bych s největší pravděpodobností, měl druhej den prořezaný gumy a auto objetý klíčem.
Na druhé straně stojí příroda, ona to s kůrovcem myslí asi dobře, poraněný strom by spadl, nebo by ho ošetřil datel, ale, i když by strom zahynul, vytvořil by podmínky pro les nový, sice bych ten les neviděl za svého života vzkvétat ale krásně by tam bujeli různí tvorečkové a organismy, jenže, a zase ten člověk, vidí kůrovce, pokácí pár hektarů a průmyslovej les je na světě, v něm se ničemu nedaří... les tedy není, když pak jdu, zjišťuju, že ráz krajiny je v ... parádně nám tu fouká, děláme si to ale sami, utěšujeme se tím, že nás tu vesele těží a v Rakousku, Německu a dalších zemí si na lesy tak nešahaj, inu, místo lesa, vystavíme průmyslový zóny, který opustíme po pár letech a necháme je chátrat.
Ani ti, co mají vlastní les, a chtějí udržet, jakýsi řád, na to nemají, zlodějíčci na čtyřkolkách přijedou, pokácí a zmizí, no, každým rokem když to vidím, upřímně, na stromy rád lezu, jenže, problém je, že rapidně mizí... jednou dojde na mý slova, na zlo (teda lidi) se musí ještě větším zlem!Ou to jsem se rozepsal, okolnosti mě nutí být pesimistou, ale, doufám v to, že až ta zku*vená generace lidí vymře, a ta nýnější, se nebude do lesa hrnout něco kácet a doma si radši pustí z lennosti plyn, třeba si pak v šedesáti vyšlápnu do lesa, spíš lesopralesa a budu si to patřičně užívat tak, jak jsi popsala v jednotlivých slokách této básničky. :)
Co pro mne namenají stromy? Kyslík, zeleň, klid, diskrétnost... je toho hodně. Kyslík - je jasné, co tím myslím. Zeleň - větve jsou plné listí zbarveného dozelena, nebo pak do spousty různých barev, ale vždy mají barvu, která mi připomene, že černobílý svět by asi nebyl nejhezčí.
OdpovědětVymazatKli - velké seskupení stromů tvoří les nebo park a tam je většinou klid. Vždy se najde místo, kam si člověk může zalízt a přemýšlet o svých věcech, učit se, číst si... a tak.
Diskrétnost - sice neumím ze stromů čerpat energii, ale promlouvám k nima vím, že nic neprozradí. Ti tcho je uklidňující, jako balzám an duši
:) Ten smajlík, já nevím, přijde mi, že naprosto stačí jako můj komentář k tomuto článku. Vystihuje totiž dokonale můj názor na něj a taky náladu po přečtení. Jen snad... Myslím, že by si to zasloužilo zhudebnění, přijde mi to děsně zvučné! ;)
OdpovědětVymazatDokonalé. Sice bych ubrala tří teček a nechala je jen u Šeptání stromů... ale dokonalé. Hrozně se mi to líbí, skvělý nápad.
OdpovědětVymazatStromy mám ráda, jsem přece hobit Ale nejraději na ně lezu.