Svítit větru navzdory
Nazdárek vespolek :-)
Dneska na přání Rainy opět něco, co po několika letech (přesné stáří vám neřeknu, protože ho neznám) vydal šuplíček :-) Už ani nevím, jestli to měla být písnička neb básnička, každopádně melodie se žádná nedochovala a rým je nepravidelný. K obsahu můžu říct snad jen to, že v době svého vzniku byl tento text pro jeho autorku velmi osobní a citlivou záležitostí. Díky Bohu je dnes minulostí, co se strachu týče. A to i díky některým z vás. Nebudu jmenovat, ony to ty dotyčné slečny dobře ví, že mám na mysli je, že? Rainy, Emmi, Juliet, Lyro...;)
Tak...jsem zvědavá, co na to řeknete. Sama nevím, co na to říct :D
Mějte se krásně a nezapomínejte, že nikdy nejste úplně sami, na radosti ani starosti :-)
Vaše Illienel
(autorkou obrázku je Penny - penelopeo.blog.cz)
Slunce zří v očích tvých
strach co brání snům
zpod víček vylétnout
dát pozdrav novým dnům.
Bráníš se, neměj strach,
co v panenkách ukrýváš
napsáno tam zůstane,
snům tvým nic se nestane.
Den co den, v tmách jen dlíš,
máš hrůzu svět ten poznat blíž,
své světlo před ním skrýváš
myslíš si, že tam nepatříš.
To světlo je plamen svíčky
tvé pravé já ukrývá
nech ho svítit, nenech vítr
sfouknout ho, když hořet má.
Ta se ti moc povedla!
OdpovědětVymazat[1]: Moc děkuju! Teda takové uznání od Tebe a ještě k něčemu starému...díky! Nečekala jsem to
OdpovědětVymazatZačnu sobecky. Začnu totiž u sebe... Mám za sebou těžký den. Den plný hořkých uvědomění, hádek a únavy. A když jsem teď četla tvou básničku, rozplakala jsem se. Připomnělo mi mé staré já, kdy jsem celá roztřesená sledovala rozmluvu mezi tátou a mámou. O příčině RS, o tom, že nebýt mě... Asi jsem se tehdy cítila nějak takhle. Jako zavřená v kleci, strach otevřít oči a znovu jít dál... Teď se cítím podobně a přeci jinak. Zkrátka, jako by to byla básnička o mé dnešní náladě...
OdpovědětVymazatTak a teď k tvé práci. :) Víš, vůbec bych nepoznala, že je starší. Zdá se mi totiž naprostou úžasná. Slůvka lehce plynou, jako květy po hladině řeky a přitom se čtenáře dotýkají stejně důvěrně, jako maminčin polibek na dobrou noc... Jsi zkrátka kouzelnice...
Nádherné :)
OdpovědětVymazatneboj se, neboj se svítit, lucerničku...
OdpovědětVymazatvíš, kolik naděje nám kolem Tebe dáváš?
Víš, jsou básničky a básničky. Jedny jsou takovéty rýmovačky, co se dávají dohromady jenom proto, že dobře znějí a že snad mají námět, který by mohl zaujmout. Píše je spousta lidí, co si namlouvat. Mnohdy mohou znít dobře, i když je z nich cítit pokrytectví. Někdy člověka osloví víc než ty druhé, psané ze srdce.
OdpovědětVymazatJá ale můžu s klidem říct, že za tu dobu, co si tady čtu, jsem tu ani jedinou takovou rýmovačku neviděla. Každá, každičká blbůstka je tady upřímná a nádherná svým vlastním způsobem, tvou osobností, která se do nich vždycky tak nějak dostane. Já nevím, tak nějak... Jako když máš kouřící hrnek s čajem a zakryješ ho rukou. Pára proniká skrze prsty a přináší vůni, díky které poznáš přesně, o jaký čaj jde, i když to může chvíli trvat.
Jako ostatní, i tahle za sebou zanechává takovou stopu... Myslím, že i na páté přečtení je skvělá. Lepší. Děkuju...
I když je rým nepravidelný, dýchá z toho duše. A to je to, o co podle mě jde. Když budeš mít slova poskládaná tak, že budou zcela dokonale zapadat do těch struktur (jedenáct slabik atd...), sice to člověka ohromí, že někdo dokázal něco poskládat tak pravidelně, ale pravidelnost není to, co se u podobných básniček a výtvorů všeobecně očekává. Psaným slovem k nám autor promlouvá, sděluje nám své pocity, duševní rozpoložení a to je podle mě to nejdůležitější. Psaná tvorba toho o člověku hodně vypovídá a ty nám toho dokážeš vždycky sdělit tolik, že by si to jeden ani neuměl představit. Víš, já měla s básničkami vždycky potíž. Měla jsem pocit, že jim příliš nerozumím. Ale tys jednu dobu vkládala pouze to, já jsem chtěla číst tvou tvorbu, takže mě to donutilo začíst básničky číst a rozumět jím. Dodnes básním nerozumím zcela dokonale (ono to vlastně ani nejde, protože na každého působí trochu jinak), ale díky tobě jsem se jim naučil aspoň trochu porozumět. Vnímat autorovu duši a pomohli mi to i v literatuře, kdy básničkám začínám rozumět a jsem schopná vykreslit záklandí myšlenky a rozpoložení autora. Za to ti chci poděkovat
OdpovědětVymazatJá... Prostě nemůžu... Je tak strašně... Nádherná a pravdivá a neuvěřitelně se v ní vidím! Je plná naděje a to mi přijde úžasné. :)
OdpovědětVymazatJsi úžasná. Tolik optimismu a víry. To je naprosto neuvěřitelné. Sice je většina Tvých textů melancholických, ale skoro všechny v sobě mají Kapku světla
OdpovědětVymazat