"Jsou vítězství, která jsou hanbou"

Zdravím vás :-)

K dnešnímu svátečnímu dni jsem se s vámi rozhodla podělit o úvahu, kterou jsme nedávno psala pro naši češtinářku. Zadáním byly dva citáty, já si pro svou prási vybrala výše zmínění výrok J. Čapka. Všechny myšlenky a názory, vyjádřené v této úvaze, jsou moje, pochází z mé vlastní hlavy, vědomostí a zkušeností. Rozhodně neříkám, že musí být zcela pravdivé a reálné. Je to pouze moje uvažování. Tak se prosím na mě nezlobte, pokud na věc máte jiný názor. Já vám ho neberu ;) Jen se s vámi dělím o ten svůj :-)

Přeji vám krásné prožití jara

Vaše Illienel

---

V životě jsou mnohé chvíle, kdy zažíváme nějaký úspěch.V zaměstnání, ve škole, ve vztazích...Úspěch má v našich životech různou podobu. Podaří se nám nějaká práce, dostaneme dobrý nápad, uděláme někomu radost, navážeme nový vztah. Může mít i podobu vítězství. Porazíme soupeře v nějaké soutěži nebo vyhrajeme sami nad sebou. Taková vítězství mívají největší cenu.

Dnešní doba se však zaměřuje spíše na jiný druh vítězství. Na soupeření. Soupeří mezi sebou lidé, firmy, díla...Někdy se to podobá spíše boji o přežití. Vyhrává ten nejsilnější. Už od mládí dětství jsou lidé vychováváni k tomu, aby se uměli prosadit. "Musíš být lepší než ti druzí! Musíš vydělávat víc peněz! Musíš bydlet ve větším domě. Musíš být nejkrásnější! Musíš být nejchytřejší! Musíš..."Těmito a podobnými výroky jsou lidé bombardování ze všech stran, přímo i nepřímo, od nejútlejšího věku. Klade to velký nárok na psychiku. Lidé mají pocit, že musí být ve všem první a nejlepší, protože se to od nich očekává. Snadno tak dojde k obavám z neúspěchu a pocitu vlastního selhání.

Tomuto strachu se brání každý člověk po svém. U někoho jdou ruku v ruce ctižádost a píle - z takových lidí stávají se často workoholici. Ponoří se do své práce, neustále pracují na dosažení svých cílů a nároků společnosti. Jiní lidé, mající sice snahu, ale postrádající ctižádost a někdy také vytrvalost, se začnou stresovat, dostanou se do stavu plného úzkosti a žijí-li tak dlouhou dobu, můžou podlehnout vytrvalé skepsi a pesimismu nebo dokonce depresím. I v dnešní době však stále zůstávají lidé, kteří na zaměření současné společnosti a její nároky nedbají. Neberou život jako závod ani boj. A myslím si, že je to dobře. Bohužel existuje i čtvrtá skupina lidí. Ti, kteří se nakazili dnešní soupeřivou módou a chtějí vítězit za každou cenu, často i na úkor ostatních. Někdo stojí o úspěch, někoho láká moc a někdo třeba jen zoufale touží po uznání. Jejich morálka t tomto boji o vítězství neobstojí. Ustoupí ze svých i obecných společenských zásad a přikročí ke lžím, podvodům a neférovému jednání.

Začíná to třeba úplnou drobností, ještě v dětském věku, může to skončit u obrovských lží a podvodů mezi dospělými, ale nejen jednotlivci, nýbrž i celými skupinami , firmami, politickými stranami...Žák dostane od učitele opravený test s pěknou známkou. Při jeho prohlížení si všimne, že učitel špatně spočítal body nebo zapomněl označit nějakou chybu. Dojde mu, že kdyby to řekl, dostal by horší známku. A tak mlčí. Starší student se účastní vědomostní soutěže, která má písemnou podobu. Konkurence je veliká. Z obavy před porážkou opíše vše, co neví, od souseda, který se poctivě připravoval celé dlouhé měsíce. Nakonec se umístí na medailových pozicích, aniž by měl náležité znalosti. Mladá žena se hlásí na prestižní univerzitu. Není příliš chytrá a podcenila přípravu. Neuspěje. Má ale bohaté rodiče. A ti jí místo na univerzitě zaplatí. Majitel velké, prosperující firmy se účastní výběrového řízení na velkou zakázku. Aby uspěl, zfalšuje některé dokumenty a dostane do problémů menší, konkurenční společnost. Ta musí ustoupit. Firma, která podváděla, získá kontrakt za miliony a dál vesele podvádí u dalších zakázek. Mladý manažer se rozhodne kandidovat ve volbách. Budoucí voliče ovlivní mnoha sliby, které nikdy nedodrží, ani to nemá v plánu. Když je zvolen, podplatí vlivné osoby, aby si zajistil dosazení na vysoký post, kde bude mít velký plat a moc. Vládnoucí politická strana zmanipuluje výsledky voleb, aby se udržela u moci. Volby vyhraje a ovládá zemi několik dalších let...

Proč to dělají? Několik z mnoha možných motivů zde už bylo zmíněno. Otázkou ale zůstává, co z toho doopravdy mají. Neprobudí se jejich svědomí alespoň zpětně? Bude je těšit nezasloužené vítězství? Někdo možná bude mít radost z toho, co takovým neférovým boje získal. Ale jak dlouho? bude ta radost opravdová? Může si takového vítězství člověk vážit? Má pro něj cenu? Jistě, můžeme říct, že kdyby pro něj nemělo cenu, tak by se ho nesnažil dosáhnout všemi možnými prostředky. Ale jak často nám věci dochází, až když je pozdě? Někomu možná začne vadit ten pocit, že vítězství nedosáhl vlastním úsilím, poctivě. Někdo se začne cítit provinile kvůli druhým. Jiný si nebude moci sám sebe vážit. Vítězství zhořkne, začne být spíš na obtíž. Proč? Výčitky svědomí jsou nemilosrdné. Lidem v takové situaci není co závidět. Mají sice své vítězství, ale časem zjišťují, že je spíše prohrou. Když se nad nimi zamyslím, je mi jich spíš líto. A kvůli nim i nám doufám, že příště v morálním boji obstojí, tlaku okolí nepodlehnou a na nepoctivou výhru se vykašlou. Říkáte si, o čem to tady mluvím? Že je tolik lidí, kteří si podvádí vesele dál a fér play jim nic neříká? Že svědomí je dneska přežitek nebo se ho spoustě lidí nedostává? Tak to zcela jistě mnohdy vypadá. Ale můžeme si tím být jistí? Do duše druhým lidem nevidíme. Jak můžeme vědět, co prožívají? Nemůžeme...Proto si myslím, že bychom neměli druhé lidi soudit, ale ani neschvalovat neférové jednání a bezohlednou cestu za vítězstvím. Snažit se sami žít tak, aby každá naše výhra byla zasloužená a my se z ní mohli radovat. A když vždycky neuspějeme? Lepší stokrát čestně prohrát, než jednou nespravedlivě vyhrát!