Souboj živlů
Mír s vámi!
Jak už to tak bývá, s podzimem přichází chřipky a melancholie. Sklíčenost, zaviněná z části počasím, přecházející u některých jedinců v takzvané "podznimní deprese". To však není můj případ. Jak dobře víte, jsem sice tělem i duší melancholik, ale stejně tak optimista. Tudíž se žádná deprese nekoná (minimálně ne prozatím). Přesto se nemám nejlíp. Selhala mi psychika, jsem v poslední době hodně labilní a každou chvíli na výbuch nebo zhroucení. Ale naštěstí jsou tu lidé, kteří mě vždycky podrží :-) Co mě život naučil? Je lepšé, když nezůstáváte na svá trápení a problémy sami. Nejenom radost s druhým sdlej, je-li Tvůj přítel, v neštěstí přijde. Když nedokážeme sami vstát, musí nám někdo podat pomocnou ruku a vytáhnout nás zase na nohy. Šťastný každý člověk, který má takového přítele. Nenechte si ho vzít :-)
Dneska tedy opět něco "ze šuplíčku", poněkud mladšího data, i když zase ne tolik. Původní písnička (v přesném opisu, tak, jak tehdy vypadala) zhruba někdy ze sekundy (13 let). Melodii nemám zaznamenanou, ale pokud si ji celou vybavím a by byl zájem, můžu nahrát na flétnu a dát vám to sem...
Radost vašim dnům
A přátele do nepohody :-)
Vaše Illienel
(Autor obrázku - David Berry - www.iamdavidberry.com)
Když srdce zabolí, někdo šíp naň´ vystřelí,
slza se zaleskne, v hlubokých očích tvých.
Oči jsou studánky, srdcí co pláčou,
Potůček neštěstí z nich vytéká.
A ty potůčky, řeku vytvoří,
a v té se utopíš, pokud jsi sám...
Srdce přebolí, rána se zacelí
Studánky vysýchaj, přesto se topíš dál!
Na boj s tím strašným, mokrým neštěstím,
jen jeden živel sílu má:
je to oheň - věčný a hřejivý,
je to oheň - láska a přátelství,
S nadějí zažíháš, plamínek přátelství,
na oheň lásky vyčkáváš,
je to oheň - věčný a hřejivý,
je to oheň - láska a přátelství,
Plameny vyšlehnou, řeku vysuší,
vše co tě trápilo, na srdci na duši,
slzavé potůčky, šípy jedové -
plameny sežehnou.
Jsi zachráněn.
(Autor obrázku - Sven Geier - www.sgeier.net)
Alespoň že tak ;)
OdpovědětVymazatPokud by jsi si vybavila tu melodii, velmi rád bych si to poslechl, písnička by pak dostala osobitý nádech. A to si ji pak rád při té melodii přečtu ;)
Díky za přání krásných dnů Illienel :)
Och, neuvěřitelně nádherné! A oheň podán v úžasném směru. :) Ne jako ničitel, ale jako spasitel. Moc moc hezké, a ještě když vím, že je to z 13.roku... Jenom valím oči, smekám a nepřestávám s eusmívat jak blbeček. :)
OdpovědětVymazatTřináct let? Vážně? Netypovala bych to. Na třináct let to zní vážně dobře :) Nejvíc mě zaujala ale ta jedna část..."A ty potůčky, řeku vytvoří,
OdpovědětVymazata v té se utopíš, pokud jsi sám..."Je to tak zatraceně pravdivé a říká to tolik moc.. Vážně, ty už jsi ve třinácti byla hotový poklad.
Krásné. Dlouho jsem sem nezabrousila, protože jsem si říkala, že možná, když tu na ten blog na chvilku "zapomenu", tak mě pak bude čekat příjemné překvapení! A stalo se! Koukám, koukám a musím toho ve čtení dohnat víc, což mě nesmírně těší.Je mi líto, žes to měla takhle složité v tom září, částečně to znám. Každou chvíli jsem se hroutila a buď brečela, nebo se vztekala, nebo byla až podezřele moc veselá... to jsem pak většinou za pár hodin začala brečet. Doufám, že tě to už přešlo, stejně jako to snad na chvíli přešlo mě. Vlastně se to srovnalo po mé poslední návštěvě u doktorky, kdy mi konečně řekli, co mi způsobuje ty moje problémy.Písnička je to pěkná, i když bez melodie možná trochu neúplná. Rozhodně se hlásím pro to, že jestli si na melodii vzpomeneš, zahraješ ji na flétnu! To by bylo fajn A taky se divím nad tím, žes to psala ve třinácti, řekla bych minimálně tak v patnácti. Což je plus pro tebe, protože to znamená, že jsi vážně dobrá! Daří se mi v té písničce nalézt své pocity. "A ty potůčky, řeku vytvoří,
OdpovědětVymazata v té se utopíš, pokud jsi sám..." Jednu dobu jsem se topila. Pak jsem ale zřejmě našla ten oheň. Občas sice trochu zeslábne a málem zhasne úplně (to když mě přepadne úzkost a přestávám věřit všem okolo mě), ale nikdy nezhasl (vždycky se mi daří nalézt ztracenou důvěru - většinou si jen na to musím sednout s chladnou hlavou, racionálně zapřemýšlet, všechno si odůvodnit a voila! oheň zase mocně plápolá). Je neuvěřitelné, že už tehdy jsi dokázala pracovat s takovou metaforou, s takovou procítěností. Je to neuvěřitelné a zajímavé, ale zároveň smutné, protože to zavádí k myšlence, že jsi mohla čerpat z vlastních zkušeností (když se vezme, že ve třinácti ještě lidé obvykle nebývají na takové úrovni, aby se mohli takhle dobře vciťovat do pocitů, které sami nezažili...) No ale pochvala za takovéhle dílko ti patří