Ze skleníku č.1

Zdravíčko :-)

Obrazně i doslova. Taky je ve vašem okolí každý nemocný? A taky to u vás ve třídě vypadá jako v lazaretu? U nás nemocnost stoupá závrtanou rychlostí. Bojím se, že s mou nulovou imunitou dlouho nevydržím, ale kdybych přece jen onemocněla a musela zůstat doma, bude to mít pro vás jeden pozitivní důsledek. Budu mít jednorázově více času na blog a bude šance, že se nějak výrazněji posunu v psaní Neviditelných.Ti zatím čekají an volný víkend, který by měl nastat za 10 dnů. Tak uvidíme, jestli se mi je povede zviditelnit ;)
Dneska několik fotek z návštěvy skleníku. Kdo bude znát jméno některé ze zveřejněných rostlinek a napíše mi je (případně vymyslí přiléhavé a vtipné pojmenování), tomu za odměnu napíšu drabble na přání, bude-li chtít. Návštěvu zvláštního místa plného prapodivných rostlinek jsme vykonala ve společnosti mých dvou blogových vil, Rainy a Emmanuelle. Zde se můžete podívat, co tam potěšilo naše zraky...

Mějte se famfárově a pijte zázvorový čaj!
Budete zdraví :D
Vaše Illienel







Komentáře

  1. Ondra26. září 2013 v 13:53

    Na jednu stranu se těším na čtení Neviditelných jak děcko na kolotoče, nadruhou stranu bych ti ani v nejmenší své myšlence nepřál, aby jsi zůstala doma, protože, zameškávat školu není dobré :(
    Takže, kdo si počká, ten se dočká, já si počkám ;) už aby tu Neviditelní byli ..viditelně" k nahlédnutí
    Pěkné květiny, ty mé oko vždy potěší :) děkuji.
    Drabble na přání by se mi tuze líbilo, žel, protože mi nějak stávkuje fantasie, stěží bych vymyslel přiléhavé a vtipné pojmenování :(
    Zkusím druhou fotku odshora,- Tlustoklasec žlutý (Pachystachys lutea) ?
    Zázvorový čaj si schválně zítra zajdu koupit třeba pomůže od ranní rýmy ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Juliet4. října 2013 v 15:52

    Jé, takže to je ještě z před léta :) Nebo ze kdy? :o :o každopádně škoda, drabble bych moc chtěla, ale v kytkách se totálně nevyznám! Přijdou mi moc hezké, ale já raději krajinky a stromy... o:) :)

    OdpovědětVymazat
  3. K.20. října 2013 v 4:37

    Zbožňuji skleníky. Ale šíleně. Možná je to divné, ale takový skleník je pro mě něco mnohem milejšího než zahrada. Taková zahrada, totiž, to je celý svět kolem nás. Všude rostou stromy, domy, lidé... A zahrada se mění v džungli. Kdežto skleník... To je svatyně. Mám-li si představit vstup do skleníku, tak následovně: Jakmile vkročím dovnitř, dosedne na mě těžký, navlhlý vzduch. Za normálních okolností, v té obrovské zahradě venku, by byl nepříjemný. Ale tady je to součást magické atmosféry. Jdu po úzké cestičce, proplétám se mezi rostlinkami, které spouštějí větévky a kdesi cosi do cesty. Snažím se jim vyhnout, protože právě to by zkazilo tu slavnostnost momentu. Ve skleníku si můžu hrát na to, že tam venku nic není... Děkuji za připomenutí té úžasné atmosféry teď, když už se venku dělá zima. Nejsem na květiny žádný odborník, ale vážně ráda se dívám.

    OdpovědětVymazat
  4. Natalie/Surynka30. října 2013 v 16:30

    Zázvorový čaj piju také a zatím pomáhá! Fotky jsou krásné, nádherně barevné, škoda jen, že v kytičkách se nevyznám. Prostě pro mě je to jen kytka, kytka a zase kytka. Rozeznám toho jen málo. Ale co se týká barevné kompozice, to hodnotím velice pozitivně

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace