Ztracená kronika
Zdravím!
Omlouvám se za dlouhopu neaktivitu - viz výše. Maturita buší na dveře, přijímačky zrovna tak a aby se z toho člověk nezhroutil nebo nezářil příští září na opravkách, musí tomu věnovat opravdu dost času. Připočítejte dojíždění, rozvrh s až 10 hodinami denně, stálou únavu a neschopnost soustředit se na psaní něčeho kloudného a máte výsledek. Naprostá neschopnost věnovat se trochu blogu a přidat něco nového. Tímto se omlouvám především Surynce, Rainy a Juliet, že teď pořádně nečtu jejich blogy, natož abych psala komentáře. Neslibuji, kdy to napravím, ale věřte, že to mám v úmyslu. Čas je však teď pro mě velmi relativním pojmem...
A protože nemám energii k tvorbě něčeho nového, protože jsme uklízela šuplíky a objevila staré "poklady" a protože mi je líto, že to tu zeje prázdnotou a brzy to tu zasype pouštní písek, rozhodla jsme se přidat sem pár pokladů z mých literárních předzačátků. Aneb výtvory z dob páté až sedmé třídy (přibližně).
Dnes tedy má první "fanfiction" z doby, kdy jsme nevěděla, že něco takového existuje :D Kratinká povídka na motivy knížky Jaroslava Foglara - Tajemná Řásnovka. Bylo to vyprávění z doby, kdy mi bylo čerstvých 11 let...Opsáno s původními chybami, pro zachování autenticity. Snad mě omluvíte ;)
Mějte se krásně a nepropadejte podzimním depresím!
Slunce svítí každý den, máte-li ho v duši :-)
Vaše Illienel
P.S. Věnováno Charlie, protože Foglarovky patřily i k jejímu dětství. A protože bych ji chtěla něčím potěšit. Snad se neurazí...
Standa s Lojzkem se brzo dozvěděli, že si každá družina píše svou vlastní kroniku. Jindra, který měl kroniku doma, jim slíbil, že ji přinese příští sobotu. Kluci se už nemohli dočkat. Příští sobotu byli v klubovně mezi prvními. Jindra přišel až těsně před začátkem schůzky. Kroniku však neměl. Omlouval se, že na ni zapomněl. Standa s Lojzkem se však nedali odbýt. Domluvili se, že po schůzce půjdou k Jindrovi domů a kroniku si odnesou.
Když skončila schůzka, byl Jindra celý bledý. Nic však neříkal a vedl Standu a Lojzka do ulice, kde bydlel. Šli asi deset minut, když se Jindra najednou zastavil: "Kluci, nemá smysl, abyste šli dál. Já doma kroniku stejně nemám. Když jsme hráli na Hradčanech tu hru a přepadli mě Stepní vlci, nechal jsme ji na zídce u kašny. Vůbec jsme si na ni nevzpomněl. až večer. Šel jsem se tam rychle podívat, ale už tam nebyla. Hledal jsem ji po celých Hradčanech, ale už jsme ji nenašel."
Když Jindra domluvil, byl celý bledý. Prosebně se podíval na své kamarády: "Slibte mi, že to neřeknete nikomu v oddíle." Standa se podíval na Lojzka: "Máš pořádný průšvih, Jindro. Ale neboj se. My nikomu nic neřekneme a pomůžeme ti kroniku najít." Jindra se usmál: "Děkuji vám. Já jsme věděl, že mi pomůžete." Lojzek se zamračil: "No jo. Jenže kroniku mají určitě Stepní vlci. Jak ji od nich dostaneme?" Kluci se zamysleli. Jindra řekl: "Znám vůdce té party. Jmenuje se Jarda Mlynařík. Co kdyby jsme ho stopovali a až bude sám kroniku mu vzali?" "To je dobrý nápad," Řekl Lojzek. "Dobře, ale dnes už je pozdě. Sejdeme se zítra u Mlynaříkova domu." Rozhodl pak Standa a kluci se rozešli.
Druhý den ve čtyři byli všichni tři v ulici, kde Jarda bydlel. Schovaní za vraty protějšího domu kluci čekali až se Jarda objeví. Nečekali dlouho. Po pěti minutách Jarda vyšel z domu. Byl sám a kroniku Modré družiny nesl pod paží. Jarda bydlel blízko Vodnářské ulice a podle směru, kterým šel, kluci poznali, že míří k vodě. Pomalu se za ním plížili. Najednou je spozoroval. Otočil se a když zjistil, že jsou tři, dal se do běhu. Kluci vyrazili za ním.
Ukázalo se, že Jarda je dobrý běžec. Ale i on začínal zpomalovat. V tom uviděl dívku, která se projížděla na loďce blízko u břehu. Zavolal na ni ať ho nechá nastoupit a rozběhl se k ní. Byla to však Dana. Standova dobrá kamarádka. Standa na ni taky zavolal, aby Jardovi vzala kroniku. Dana Standu samozřejmě taky poznala, ale nedala na sobě nic znát. Když potom Jarda mastupoval na její loďku vzala mu kroniku a shodila ho do vody. Kluci zrovna doběhli k ní a když zjistili co se stalo, oddychli si. Kronika byla zachráněna. Moc Daně děkovali.
Druhý den donesli standa a Lojzek kroniku do klubovny. Nikdo z jejich kamarádů nevěděl, proč se tváří tak šťastně. Oni jim to však neřekli. Slíbili to přece Jindrovi.
Především, nekritizuj se, že něco zrovínka nejde nebo není, nenachází se, nepřichází jaj to je ale ne špatnej přístup...
OdpovědětVymazatMyslím si, že život není krátký, jak si všichni zoufaj, je dlouhý, táákže, věrní čtenáři budou vděční za každou řádku a náhodní velice potěšeni, jako já dnes :) nakonec to sem všechno stejně nastrkáš a ještě k tomu všemu dáš dezert :) několik dezertů i s předkrmy a to je krásný, zbude tu krásná stopa, ten kdo jí objeví, bude žasnout, bude se opájet, zkoumat, číst a bude bohatší.
To všechno jsi schopna čtenáři dát, nenadarmo se říká, .. spěchej pomalu"
Povídka mě pohladila po srdci, Foglara mám velice rád, jako bych se tam mezi těma klukama octl, postával kdesi na rohu a všechno se to předemnou odehrávalo v těch vykreslenejch scenériích, tak těch pár řádků bylo kouzelných.
Jsem pro, aby jsi ve volné chvíli, zkoumala a především zveřejňovala obsah šuplíků dál ;)
Tak především: nemáš se proč omlouvat. Občas zkrátka čas je a občas se nám ho dostává žalostně málo. Já jsem se taky vzpamatovala víceméně až teď. Do tohohle týdne to vypadalo asi tak, že jsem domů přišla v pět nebo v šest, padla unavená před televizi, abych mohla na chvíli vypnout (u televize jsem většinou usínala a občas jsem zamířila okamžitě do postele) a pak se šla chystat do školy a spát jsem šla neskutečně pozdě a v půl šesté rán začalo všechno nanovo. Notebook jsem přes pracovní týden neviděla a o víkendech jsem se mu věnovala jen minimálně.Dílko ze šuplíčku jsem si přečetla, ačkoliv Foglara jsem nikdy nečetla. Nebylo to něco, co by mě bavilo. Četla jsem snad jednou na základce, někdy v páté či čtvrt třídě, nějaký úryvek z čítanky, nepamatuju si, co to bylo za knížku, každopádně jsem usoudila, že Foglar by mě asi nebavil a tím to skončilo. Takže jsem se v tom tak trochu ztrácela. Překvapilo mě ale, že jsem tam nenašla až tolik gramatických chyb, což jsem čekala, když jsi nás varovala, žes to psala v jedenácti. Krásná práce
OdpovědětVymazatTak především: nemáš se proč omlouvat. Občas zkrátka čas je a občas se nám ho dostává žalostně málo. Já jsem se taky vzpamatovala víceméně až teď. Do tohohle týdne to vypadalo asi tak, že jsem domů přišla v pět nebo v šest, padla unavená před televizi, abych mohla na chvíli vypnout (u televize jsem většinou usínala a občas jsem zamířila okamžitě do postele) a pak se šla chystat do školy a spát jsem šla neskutečně pozdě a v půl šesté rán začalo všechno nanovo. Notebook jsem přes pracovní týden neviděla a o víkendech jsem se mu věnovala jen minimálně.Dílko ze šuplíčku jsem si přečetla, ačkoliv Foglara jsem nikdy nečetla. Nebylo to něco, co by mě bavilo. Četla jsem snad jednou na základce, někdy v páté či čtvrt třídě, nějaký úryvek z čítanky, nepamatuju si, co to bylo za knížku, každopádně jsem usoudila, že Foglar by mě asi nebavil a tím to skončilo. Takže jsem se v tom tak trochu ztrácela. Překvapilo mě ale, že jsem tam nenašla až tolik gramatických chyb, což jsem čekala, když jsi nás varovala, žes to psala v jedenácti. Krásná práce
OdpovědětVymazatJe to moc hezké. Takové pěkně dětské, nostaligické... Ale řekla bych, že tomu i odpovídá ten jazyk, kterým jsi to psala, z kterého to je roku? ;) Jako tvého myslím. Myslím, že je to Foglerkám hodně podobné (y), ačkoliv jsem četla jen jednu. Ale moc se mi to líbí, je to takový svěží nenásilný dětský příběh. :)
OdpovědětVymazat