Navrátit ztroskotané?

Má smysl se vracet a snažit se křísit něco, co už je polomrtvé? Nebo je snažší a smysluplnější dát život něčemu novému?


Přišla bouře zlá
Zář majáku pohasla
Hvězdy se skryly
Jen trosky lodě zbyly
Kde dřív přístav byl

Já měla to tu ráda
Svou zátoku snů
Bárky duší spřízněných
Pluly v okolí
A co chvíli přistály


Z místa milého
Odplula jsem s odlivem
Proudy mě strhly
Bouře zlámala vesla
Z plachty jen cár zbyl

Zda novou loď postavím
To je ve hvězdách
Já bojím se návratu
Ale není nic
Co přál by si Maják víc...


Chtěla bych se vrátit
Do přístavu s majákem
Chtěla bych se vrátit
Plout dál zátokou snění
Chtěla bych se vrátit
Na ostrov opuštěný

Chtěla bych se vrátit
Však otázky hlavou zní
Chtěla bych se vrátit
Nevím, mám-li vůbec kam
Nevím, dokážu li plout
Najde sem někdo cestu?

Nechci tu být sama...

Komentáře

  1. Lyra6. prosince 2013 v 8:58

    Můžeš oči otevřít a přijdeš na to, že sama nejsi, když se to tak zdá.

    OdpovědětVymazat
  2. Jehane11. prosince 2013 v 12:51

    Pěkně popsané pocity :) To je věčná otázka, jestli se vrátit a snažit se postavit znova, co je jednou zbořené, anebo by bylo lepší nechat to být a hledat nové začátky... A po každé je to jinak.

    OdpovědětVymazat
  3. Juliet18. prosince 2013 v 15:15

    Vrať se. Není to zase tak těžké, zkus to. ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Natalie/Surynka10. ledna 2014 v 8:21

    Nevím, jestli jsem tomu porozuměla správně, ale neskutečně moc mi to připomíná pocity týkající se blogu. Teď jen otázka, jestli je to podobnost čistě náhodná, nebo ne.Ale překonávat překážky, strach, obavy, budovat něco - ať už od nuly, nebo pokračovat tam, kde se skončilo - to už asi bude věčný úděl člověka. A v jistých věcech to stojí za to

    OdpovědětVymazat
  5. Irith2. května 2015 v 13:40

    Ten konec je nečekaný a působivý. Plout nebo čekat, až někdo připluje? To je asi největší otázka současné společnosti. A většina odpoví špatně. Ať už jakkoliv.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vzkazovník

Tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych udělala tuto věc užitečnou a potřebnou...Pokud budete mít na srdci cokoliv, co se nevztahuje k mým článkům, pište to prosím sem. Odpusťte si nevhodné výrazy a reklamy. Chodím sem často, takže se nemusíte bát, že by jakýkoliv váš komentář upadl v zapomnění. Nevím, co dalšího sem napsat, každý ví, k čemu je vzkazovník :D Takže jen doufám, že ho budete využívat :-)
Další informace

Ztracená kronika

Zdravím vás! Dneska se s vámi podělím o jeden z nejstarších "pokladů", který jsme objevila při stěhování. Jedná se o mou v podstatě první fanfiction . Bylo mi 10 let, začátek 5. třídy, v té době jsme netušila, co to fanfiction je a nepsala nic jiného než slohovky do školy. Milovala jsem Foglara a už rok a půl jsem hltala všechny jeho knížky, ke kterým jsme se mohla dostat. Má první "fanfikce" tedy byla na jednu z jeho knih - Tajemnou Řásnovku . Jsem zvědavá, co na to řeknete. :D Mějte se krásně! vaše Illienel P. S. Byla jsem si skoro jistá, že už jsem tady tuhle povídku zveřejňovala, ale nikde v celém archovu ani v žádné rubrice jsme ji nenašla, takže asi mámení smyslů... :D Standa s Lojzkem se brzo dozvěděli, že si každá družina píše svou vlastní kroniku. Jindra, který měl kroniku doma, jim slíbil, že ji přinese příští sobotu. Kluci se už nemohli dočkat. Příští sobotu byli v klubovně mezi prvními. Jindra přišel až těsně před začátkem schůzky. Kroniku však neměl.
Další informace

Sluneční paprsek

Obrázek
Moji milí, straří známí i vy, kteří jste tu poprvé, Sluneční paprek posílám vám všem :-) Nechť prozáří vaše dny, rozzáří vaše oči, vykouzlí úsměv na vaší tváři a zahřeje vaše srdce :-) Já vím...jsou to jen slova. Ale kdyby to bylo možné, už by k vám letěl. K vám všem. Kéž bych to tak dokázala. Mám vás všechny moc ráda. Je to zvláštní, jak lidé, které jste nikdy neviděli, zasáhnou do vašeho života. Potkáte je ve virtuálním světě, zasáhnou vaše imaginární srdce a ovlivní váš reálný život. A my už pak nikdy nebudeme stejní :-) Ano, mnozí z vás až nečekaně rychle vstoupili do mého srdce a zabrali si tam místečko, které jim už nikdo nevezme. Lidská mysl je pomíjivá, ale srdce nezapomíná! A já taky ne. Žijte blaze a snažte se zachytit alespoň trošku světla do svých myslí a duší :-) Optimismus je někdy opravdu krásná věc... (fotka pochází z dnes již zrušené stránky 3.bp.blogspot.com - autor neuveden) Pokud máte chvilku, přečtěte si náledující mini příběhy. Je to takové zamyšlení a paprsek svě
Další informace