Navrátit ztroskotané?

Má smysl se vracet a snažit se křísit něco, co už je polomrtvé? Nebo je snažší a smysluplnější dát život něčemu novému?


Přišla bouře zlá
Zář majáku pohasla
Hvězdy se skryly
Jen trosky lodě zbyly
Kde dřív přístav byl

Já měla to tu ráda
Svou zátoku snů
Bárky duší spřízněných
Pluly v okolí
A co chvíli přistály


Z místa milého
Odplula jsem s odlivem
Proudy mě strhly
Bouře zlámala vesla
Z plachty jen cár zbyl

Zda novou loď postavím
To je ve hvězdách
Já bojím se návratu
Ale není nic
Co přál by si Maják víc...


Chtěla bych se vrátit
Do přístavu s majákem
Chtěla bych se vrátit
Plout dál zátokou snění
Chtěla bych se vrátit
Na ostrov opuštěný

Chtěla bych se vrátit
Však otázky hlavou zní
Chtěla bych se vrátit
Nevím, mám-li vůbec kam
Nevím, dokážu li plout
Najde sem někdo cestu?

Nechci tu být sama...

Komentáře

  1. Lyra6. prosince 2013 v 8:58

    Můžeš oči otevřít a přijdeš na to, že sama nejsi, když se to tak zdá.

    OdpovědětVymazat
  2. Jehane11. prosince 2013 v 12:51

    Pěkně popsané pocity :) To je věčná otázka, jestli se vrátit a snažit se postavit znova, co je jednou zbořené, anebo by bylo lepší nechat to být a hledat nové začátky... A po každé je to jinak.

    OdpovědětVymazat
  3. Juliet18. prosince 2013 v 15:15

    Vrať se. Není to zase tak těžké, zkus to. ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Natalie/Surynka10. ledna 2014 v 8:21

    Nevím, jestli jsem tomu porozuměla správně, ale neskutečně moc mi to připomíná pocity týkající se blogu. Teď jen otázka, jestli je to podobnost čistě náhodná, nebo ne.Ale překonávat překážky, strach, obavy, budovat něco - ať už od nuly, nebo pokračovat tam, kde se skončilo - to už asi bude věčný úděl člověka. A v jistých věcech to stojí za to

    OdpovědětVymazat
  5. Irith2. května 2015 v 13:40

    Ten konec je nečekaný a působivý. Plout nebo čekat, až někdo připluje? To je asi největší otázka současné společnosti. A většina odpoví špatně. Ať už jakkoliv.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace