Graffiti - vandalismus nebo umění?

Zdravím! :-)

Nebudu se omlouvat, nebudu vyvětlovat, proč tu ted bývám tak málo a články nepřibývají. Pro ty, kdo neví, tak mě za měsíc čeká maturita a přijímačky na vysokou školu. Víc snad není potřeba vysvětlovat. Přesto na vás i blog myslím a když to jde, snažím se něco napsat nebo zveřejnit. Dnes se s vámi podělím o úvahu, která vznikla tak trochu jako cvičná maturitní slohová práce. Ve skutečnosti je to však jen moje úvaha, za kterou jsem si nechala dát známku. :D Budu ráda, když se k úvaze vyjádříte a podělíte se se mnou o vaše názory. :-)

Přeji pěkné slunečné dny

vaše Illienel

---

Dnešní moderní velká i menší města mají mnoho společného. Jsou hlučná, plná aut a davů lidí, na každém rohu je nějaký obchod nebo obrovský billboard. A na téměř každé větší ploše zdiva či čehokoliv rovného, můžeme vidět graffiti.

Důkaz toho, že vandalové se najdou opravdu všude a neváhají ničit vše, k čemu se dostanou? Snaha mladých výrostků poškozovat cizí majetek? Touha vytáhnout se před kamarády a upozornit na sebe? A co když je to všechno jinak?

Co vlastně o graffiti víme? Většina z nás je o nich schopná říct pouze to, že jsou to nápisy a nesmyslné "klikyháky", nasprejované na domech a veřejných prostranstvích. Dále také na dopravních prostředcích, mostech...prostě všude. Málokdo z běžných občanů vidí v barevných nástřicích něco víc než jen projev vandalismu.

Ve skutečnosit vzniklo graffiti jako forma uměleckého vyjádření již v 70. letech 20. století v USA. Umělci, převážně z řad mladých lidí, se snažili projevit sprefováním či malbou obrazů a nápisů na různé plochy ve městech. Ne vždy to bylo v podobě ničení fasád rodinných domů či úředních budov. Tvůrci graffiti měli k dispozici staré budovy továren, podchody metra, oprýskané zdi...a velmi často také instalované plochy, určené právě pro jejich tvorbu.

Tato místa však postupně vymizela. Spousta měst přestala umožňovat tvůrcům graffiti projevovat se legálním způsobem. Především u nás se tato forma výtvarného vyjádření setkala s naprostým nepochopením. Ať byla posprejována jakákoliv plocha, viděly v tom obce jen vandalství. Stále více měst odmítalo tento druh umění a zakazovalo jej. Sprejerství a tvorba graffiti se staly ilegálními.

Zakázaná tvorba začala lákat mnohé mladíky, kteří postrádali nabídku adrenalinové zábavy. Města stavěla dětská hřiště, ale často zapomínala, že i dospívající a mladí lidé potřebují nějaké vyžití. Že potřebují adrenalin. Touto adrenalinovou aktivitou se tak pro ně stalo sprejerství. Začali soutěžit ne v kvalitě graffiti po umělecké stránce, nýbrž v tom, čí obraz nebo mnohem častěji tag (umělecký podpis), bude na nejhůře dostupném místě. Čím nebezpečnější bylo sprejování plochy, kterou si někdo vybral, tím větší vzbuzovalo výsledné dílo i jeho autor obdiv. Ovšem pouze mezi sprejery. Přísně naonymní skupinou, komunitou, sdružující lidi, jež se touží vyjadřovat pomocí graffiti a lidi, hledající vzrušení, napětí a dobrodružství. Ostatními lidmi zůstávají dále nepřijímáni a propast nepochopení se prohlubuje.

Je však nezbytné a nutné tuto aktivitu s jejími tvůrci zatracovat? Nedalo by se najít nějaké řešení, které by umožňovalo sprejerům tvořit legálně, aniž by se dopouštěli vandalství? Jistě šlo. A v některých městech, např. v Mikulově, už na ot přišli. Zástupci města postavili pro tvorbu graffiti speciální panelovou stěnu, čímž vytvořili "legální zonu" pro tuto činnost. Za to získali od sprejerů slib, že nebudou poškozovat fasády ani veřejné budovy a památky. Domluva nebyla lehká, poněvadž sprejeři si hlídají svou anonymitu a komunikovat s touto skupinou tak šlo pouze prostřednictvím zpráv a internetových stránek. Přesto se tato snaha vyplatila. Stěna se brzy zaplnila. Graffiti na domech přestalo přibývat. V dohledné době zde možná vznikne další zeď. V Adamově zase městská rada sama navrhla, které plochy by mohly být posprejovány či pomalovány. Sprejeři se toho ujali a vytvořili krásná díla, techniku graffiti si vyzkoušely i děti ze ZUŠ.

Kdyby se takovou činností inspirovalo více měst, možná by z vandalů mohli být umělci, krášlící veřejná prostranství a projevující svou kreativitu na umělých stěnách. Pokud by mohli mladí častěji hledat adrenalinové zážitky na u-rampách a horolezeckých stěnách či v lanových centrech, možná by přestali se sprejem v ruce lozit po mostech a jiných místech. Není to záruka, ale někde to zkusili a fungovalo to. Otázkou zůstává, zda budou zastupitelé a radní měst ochotní vyjít sprejerům vstříc a hledat kompromisy.