Vesnice, jak ji mám ráda

Zdravím! :-)

Nebyla jsem tu trestuhodně dlouho. A maturita za to opravdu nemohla. Neví, co se děje. Tedy...možná ví. Faktem je, že je teď všeho nějak moc. A vše se pořád mění. Nemám ráda změny Mám ráda, když nejsou věci jednotvárné. Ale když je těch změn příliš mnoho najednou a nic není stejné...Přepadá mě více než jen melancholie a nostalgie. O to více se v takových věcch vracím k věcem, které se příliš nemění. Jednou z nich je má téměř rodná vesnice. Ráda jí procházím ve všech ročních dobách. A dnes se s vámi podělím o fotografie z doby, kdy je tu nejkrásněji. Bohužel mé oči nebo aparát měly asi dovolenou, kvalita je tudíž velmi pochybná. Snad se i tak budou některé líbit. :-)

Mějte se krásně
Ať vás paprsky hladí, kapky chladí a vítr odnáší všechny smutky. :-)
Vaše Illienel


1. Náves - parčík před radnicí s růžovou krásou


2. Milované javory


3. Morový sloup a modrá obloha


4. Stará fara


5. Domy, mající své barvy


6. Kostelní věž v dálce


7. Borovice se rozhlíží po okolí


8. U zdravotního střediska to kvete


9. Na "hlavní třídě"


10. Staré sluneční hodiny


11. Zde se přijímá pod obojí


12. Blížíme se do centra dění


13. I do tmy září


14. Pro zlato pořádně nevidím


15. Stařičká fara u školy stála


16. Skrz zelené stíny


17. Staré domy v novém kabátě


18. Pod zraky slunce





Komentáře

  1. Surynka14. srpna 2014 v 14:58

    Páni, to je nádhera! Nedávno jsem strávila týden na ranči v mini vesničce u Písku a nějak jsem si tam plně douvědomila to, co jsem vnímala u nás na chatě - ten klid a pohodu, co z takových míst čiší. Víc a víc oceňuju místa mimo ruch velkoměsta. Přestože bych tam nedokázala žít věčně, na nějakou dobu bych si zkusila být "vesničankou", třeba bych tam nalezla klid a inspiraci pro psaní O kvalitu fotek se neboj, jsou přenádherné Nejvíce mě z téhle barevné přehlídky zaujaly sluneční hodiny a "I do tmy září", tuším, že je to 13 Foť dál a užívej si klidu A už víš, co budeš dělat, když už máš maturitu za sebou?

    OdpovědětVymazat
  2. Juliet Rocks27. srpna 2014 v 8:47

    I ♥ Moravian villages. :) Beautiful.

    OdpovědětVymazat
  3. my-lifetime28. srpna 2014 v 14:49

    Páni!Nádheré fotky:)Nejvíc se mi asi líbí ty Sluneční hodiny ty jsou fakt užasný!♥

    OdpovědětVymazat
  4. all-is-magic29. srpna 2014 v 10:58

    Krása :) Fotky mi připadají takové příjemně snové... :)

    OdpovědětVymazat
  5. Illienel15. listopadu 2014 v 7:46

    [1]: Děkuji za zastavení a milý komentář, sury. To já bych zase nedokázla žít věčně ve městě, natož třeba velkoměstě. Miluji ten klid, pohodu a přírdu, co jsou na vesnicích. A ta naše je čím dál krásnější. I když je nyní můj život na Lesné, pořád se tam ráda vracím. A mezi námi - žít v okrajové části velkoměsta, a mít kolem sebe takovou přírodu a klid, jako je na Lesné, to mi přijde jako naprosto kouzelná a úžasná kombinace. Inspirace pro psaní se dá najít všude, ale je pravda, že v přírodě snad nejlíp. Mám radost, že s eti fotky líbí. a k tomu, co dělám po maturitě - studuji na Masarykově univerzitě, na Filozofické fakultě, obor sociální pedagogika a poradenství (tzv. socped). Jestli to úspěšně dostuduji, bude ze mě sociální pracovnice. [2]: Thank you! Yes, moravian villages are beautiful. Morava is wonderful! [3]: Děkuji za nahlédnutí a pěkný komentář. Potěšil mě. [4]: Díky moc. Jsem ráda, že tak na Tebe působí.

    OdpovědětVymazat
  6. Irith2. května 2015 v 14:26

    Ta desítka... to je hrozně zvláštní. A fakt hezké.
    Mně centra vsí vždycky dost vadily pro svou parčíkovou turističnost, ale asi změním názor

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace