Mysl přemítá a srdce hledá

Zdravíčko! :-)
Marodím, docela dost. Jinak se rozkoukávám na vysoké a užívám si každý den svou štastnou volbu. Není větší štěstí pro vysokoškoláka, než studovat obor, který vás opravdu baví a naplňuje. Mám rozbité brýle. A na bytě mi nefunguej internet. Až se to spraví, dokončím a přidám rozdělané články. Na univerzitních počítačích an to není prostor. Jsem štastná. Ale i smutná. Někdo mi chybí. Hrozně moc. O zjištování, kdo že to vlastně je a kvůli komu v noci nespím, o všem a o ničem, jsou nadcházející řádky...
Mějte se krásně
vaše Illienel


Ležíš v posteli
na sobě dvě peřiny a mámino pyžamo
které ti bylo vždycky velké

Kapky do nosu
po kterých kýcháš
a rumová bábovka

Opuštěný pokoj
spící pod vrstvami prachu
vracíš se domů

Černý čaj s mlékem
hořký lék na lžíci
a soundtrack oblíbeného filmu

Myslíš na něj
tak moc ti chybí
až to bolí

Nejhorší chyba tvých hvězd
je, že nevíš,
kdo schází tvému srdci

Hledá se známý neznámý
za kousek jeh lásky
srdce své do zástavy dáš

Ležet v zelené trávě
pod hvězdným nebem
obklopení divočáky

V jeho objetí
nemusíš se bát
možná už víš, koho hledáš?

Komentáře

  1. Jehane4. října 2014 v 14:35

    Krásně napsané verše! Taky mám čas od času pocit, že jsem až po uši zamilovaná, ale vlastně nevím do koho... a z takových pocitů se často rodí básně

    OdpovědětVymazat
  2. Surynka15. listopadu 2014 v 5:19

    Krásně napsané Opět platí, že básně a podobné výtvory se mi daří dobře číst i chápat jen od tebe. Na literatuře sice děláme rozbory, ale ty mi absolutně nejdou, protože se nedostanu ani k samotnému přečtení básně a jeden verš je většinou optimální délka mnou zvládnutého textu. Moc hezky napsané, procítěné a přitom s jasným významem.

    OdpovědětVymazat
  3. Illienel15. listopadu 2014 v 7:51

    [1]: Jsem velmi potěšená, že se Ti líbí mé nepříliš zdařilé verše. Je to takové obyčejné psaní, tvořené zmatenou myslí. Nevěřila jsem, že by se našel někdo, komu to bude i v tomto vyjádření blízké. Jsem tomu moc ráda. Ano, z takových pocitů se rodí básně. [2]: Děkuji moc, Surynko. Ani nevíš, jak mě to těší. Jsi jedním z lidí, kteří mě svými komentáři přesvědčují, že má smysl dál spát mou neumělou poezii, která je taková dětská a jednoduchá. Jinak to neumím. Jestli to na Tebe působí, vyvolává to emoce a vidíš v tom význam, jsem velmi spokojena. A budu psát dál...

    OdpovědětVymazat
  4. Irith17. června 2015 v 6:08

    Milovat aniž víš koho? Rozhodně zajímavé.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční příběh

Zdravím :-) Tento příběh byl původně napsán jako školní slohová práce na téma Vánoční příběh. Pak se to ale zvrtlo a vzniklo z toho, jak už se mi tak stává, něco mnohem osobnější. Možná to bylo vinou příliš silné asociace, kdo ví... Dnes tedy snad první otevřený příběh z mé Pandořiny skříňky, z mého života. Děj se odehrál v roce 2010 :-) Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné, připomenout vlastním příběhem, o čem mají být přicházející Vánoce. O čem doopravdy jsou a o čem ne...My lidé máme sklon na to každý rok zapomínat. A proto...proto je tu dnes tento příběh. Mám vás opravdu moc ráda Vaše Illienel Vánoční příběh Zase jsou tu Vánoce! Ty údajné svátky klidu a míru... Taky jsem je tak dřív vnímala, ale to jsem byla ještě malá. Dnes je to bohužel jiné... Je začátek prosince a někteří z nás už si velmi přejí, aby byl konec. Konec toho neuvěřitelného stresu a shonu. Ve škole jsem víc jak dva týdny chyběla a tak teď píšu jednu písemku za druhou. Do toho shánět dárky, uklízet celý dům, pé
Další informace

Malé velké ohlédnutí

Slunce do vašich dnů :-) Dnes to bude na dlouho...má někdo odvahu číst? Pokud ani, pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou na dlouhou vzpomínací jízdu aneb výročí je tu! Je tomu přesně rok. 10. února 2012 jsem se z pro mě dodnes naprosto nepochopitelného důvodu rozhodla založit si blog. Nepřemýšlela jsem. V těch dnech byl pohřeb našeho skautského kamaráda, který si v mladém věku vzal život. A já se rozhodla, že prostě musím něco udělat. Potřebovala jsem nějakou činnost. Jakýkoliv krok vpřed. Změnu. abych mohla bojovat se smutkem. V té době mě začínala má kamarádka Lyra inspirovat k přemýšlení o založení vlastního blogu. Na tom svém zveřejňovala své povídky a mě se tento nápad líbil. Sedla jsem tedy k počítači, napsala první věc, která mě napadla a za necelou půlhodinu jsem měla založený svůj první blog. Smutný příběh? Možná...ale bez něj by nemohla přijít ta spousta dobrých věcí, která mě poté potkala :-) Vymyslet blogovou přezdívku? Zvítězila příjemná a dosud zcela živá vzpomínka.
Další informace

"Tak piš nesmysly."

Zdravím! Jeden moudrý člověk pravil, že když mám obrovskou potřebu psát, ale nedokážu koncentrovat myšlenky nebo nevím o čem, mám psát nesmysly. Že by mi to mohlo pomoct. A protože já opravdu ptořebuji psát, cokoliv, poněvadž se z psaní asi stává má terapeutická závislost, a protože se momentálně naprosto nedokážu soustředit, budu psát nesmysly. Omluvte mě prosím... Mějte se hezky Vaše Illienel zmatená bolavé srdce nepoznaná láska nechtěné poznání iluze zbořeny minulost mění barvu z budoucnosti strach mám nevím, co bude zítra oči mám příliš unavené na slzy v duši však pláču předávkovaná lentilkama poslouchám hip-hop a rapuju písně o životě jaký není protože oči jsou jako zrcadla na Petříně ukáží vám jiný svět vše se zdá jasné a přitom žijeme v mlze ztracená zmatená nejistá sama sebou na tenkém ledě na visuté hrazdě na můstku přes propast visím na tenkém laně které nikdo nejistí spadnout? máme křídla? můžeme se pustit dolů? nahoru to nejde tak kam jinam? na světě nikdy není dostatek čok
Další informace