Životadárný

Aure vanima! :-)

Krásný den vám všem, kdo sem zavítáte. V posledních dnech jsme velmi šťastná a mám plno důvodů k vděčnosti. Také se snažím učit na první velký vysokoškolský test ze Sociologie, což se mi vůbec nedaří. :D Hold ta má studijní morálka na začátku vysoké školy nějak klesla a napravit ji ais bude chvíli trvat. Proto v posledních dnech na blog nepřidávám články, i když by bylo co přidávat. Jakmile bude po zkoušce, budu snad schopná si na přidávání článků vyhradit trochu více času. :-)

Tentokrát jsme ale nemohla odolat, protože naásledující text vznikl jedné nedávné noci, kdy jsem por silnou akutní potřebu psát nemohla usnout a tak jsme si sedla a ve světle lampy tužkou napsala pár řádek do mého nového, parádního deníku, který je z dob Československa a objevila jsme ho v krámech po prarodičích Je hnědý, kožený, se zvláštní povrchovou strukturou, a jsou v něm linkované listy, které se dají vyjmout a nahradit dalšími. :-)

Takže...první počin, vzniklý vyloženě z vnitřního pocitu. Snad se bude někomu líbit.

Kéž jsou vaše dny naplněné šěstím. :-)

vaše Illienel

---

Věnováno LÁSCE.

Jako kapky pocitů a slov

stékající z mysli, zvolna kanou

tam dolů, kde čeká

žíznivé srdce.

Rány je třeba vyčistit

vyplavit z nich všechnu špínu

vadnoucí květinu zalít,

aby mohla růst a ve svých květech

dávat světu krásu.

Vyprahlá ústa jsou mlčenlivá

jako ticho, rozléhající se skalní ozvěnou.

Dej jim pít a stanou se živoucími.

Rozeznějí tony v písni a slovy svými

vyprávět budou příběh.

Příběh o tom, kdo rány hojí,

květinám umožňuje dávat svědectví

o kráse stvoření

a větrům pozvednout hlas k písni,

k chvále a díkůvzdání

Jedinému, který je nevysychajícím

pramenem v poušti,

tomu, který dává všem žíznivým srdím

jako bezedný nápoj svou LÁSKU.