Miniatura lásky
Krásný den všem! :-)
Po dlouhé době přináším nějakou malou formu. Nejedná se o haiku, ale stále zůstávám v mezích miniatury. A jak už to tak u mě bývá, když se pokusím psát "stručně", je zde vícero interpretací. Budu proto velmi ráda, když s epodělíte o to, jak tuto miniaturku vnímáte, co si představíte apod. :-)
Přeji vám krásné svátky!
vaše Illienel
"Jak smutné je srdce,
jež miluje hvězdy,
ta světla příliš vzdálená,
a snaží se pohledět do tváře tmy."
Věnováno všem srdcím, hledajícím ve vesmíru hvězd tu svou.
to je nádherné! O:) jsem moc ráda, že jsem na tenhle blog zavítala, moc se mi tu líbí! ;)
OdpovědětVymazatCo si pod touto miniaturou představím? Trochu váhám, vysvětlení je mnoho.Že už od věků vzhlížíme ke hvězdám, snaží se jim porozumět, dosáhnout těch vzdálených světýlek a neuvědomujeme si drtivou přítomnost tmy.Že abychom dosáhli toho, po čem toužíme, jsme ochotni podívat se do tváře tmy/nebezpečí.Že se, přestože to, po čem toužíme, je v nedohlednu, nevzdáváme a nepolevujeme ve svém hledání.
OdpovědětVymazatOpět platí, že podobná dílka zvládám číst jen u tebe Co si pod tím představím?Tak například:
OdpovědětVymazatNešťastnou lásku. Zamilovaný člověk má tu svou "lásku" dennodenně na očích, ale nemá sílu (nebo prostě nemůže) jí vyjevit své city. A to poslední ("snaží se pohledět do tváře tmy"): Ten zamilovaný ví, že je jeho situace bezvýchodná a snaží se na lásku zapomenout, když nemá žádnou naději. Ale je to těžké.Takhle to vnímám já. Doufám, že tu platí, že žádná interpretace není špatná
Tak vidíš že umíš psát krátce. Já bych haiku zvládla jen s Polly za zády.
OdpovědětVymazatCo mě napadlo před přečtením dovětku bylo, jak bych si hrozně ráda někdy lehla s Polly na trávu a dívala se na hvězdy. No a pak tak nějak, jaké mám vlastně hrozné štěstí.